Nezávisle straničtí

Jistá ideová vymezenost novin jistě není nic špatného, ostatně žádají ji sami čtenáři. Je přirozené, že si každý vybírá zdroj informací v souladu se svou světonázorovou orientací. České poměry však nedávají prostor pro dostatečnou diferenciaci, nenajdeme zde deníky liberální, konzervativní, pravicové či levicové, popřípadě křesťanské. Prostředkem stratifikace je zde výhradně poměr k jednotlivým politickým stranám, a to velmi křečovitý. Nevyplývá ani tak z ideového přesvědčení, jako z osobních vazeb, případně historických resentimentů, a proto neumožňuje přílišný odstup. Stane-li se jedna strana (v našem případě zejména ODS a ČSSD) stranou vládní, noviny s ní spojené se stanou nekriticky provládní. Samoúčelnou nevěcnou kritiku jedné strany „vyvažují“ nekritickou obhajobou, pro skutečnou žurnalistiku tak nezbývá prostor. Na malém prostoru českého trhu údajně není prostor pro zřetelné vyhranění, všichni se snaží oslovit všechny, poučenější čtenář si je však tiché dohody dobře vědom a nezbývá mu než informace filtrovat podle původu.

Po listopadu 1989 u nás zanikla jinde dosud obvyklá struktura stranických novin a českou mediální scénu tak tvoří jen takzvané nezávislé deníky. Toto uspořádání je na první pohled svobodnější, není však velkým tajemstvím, že politické strany se snah o ovlivňování médií v žádném případě nevzdaly. Volí jen méně viditelné, o to však efektivnější metody, než je přímé vlastnictví a řízení příslušného periodika. Jsme tak svědky nenápadného, ale tím pevnějšího rozdělení deníků podle stranického klíče, přestože se tituly svým čtenářům prezentují jako nezávislé a politicky neutrální. Tyto preference ve způsobu informování jednotlivými deníky a novináři jsou, ač nepřiznané, dobře prokazatelné metodou obsahové analýzy. Čtenář tisku díky ní není odkázán na svůj subjektivní dojem a selhávající paměť, zaujatost jednotlivých titulů je vědecky prokazatelná.

Občanské sdružení Hermes v rámci projektu Pražského mediálního a komunikačního centra a podpory dalšího vzdělávání pracovníků médií zadalo společnosti Media Tenor sérii analýz českých médií. Nezabývají se jen deníky a informacemi o politických stranách, předmětem výzkumu je i mediální obraz jednotlivých osobností, podnikové sféry, analýzy televizních diskusních pořadů. Metoda obsahové analýzy nabízí řadu možných úhlů pohledů na kvalitu a strukturu mediální prezentace sledovaných subjektů. Obsahová analýza médií je systematickým shrnutím obsahu a formy zpravodajství. Příspěvky jsou kódovány podle předem dané metodiky kontrolovatelným způsobem, využíván je speciálně upravený software. Výsledky týmu spolupracovníků jsou kontrolovány v několika stupních a je dosahováno 90–95% shody dat. Tyto postupy zaručují co největší objektivnost výsledků. V jednotlivých analýzách je vždy vysvětlen metodologický přístup, a výsledky jsou proto dobře přístupné i laikům. Analýzy jsou ve své úplné podobě přístupné na internetových stránkách o. s. Hermes, hermesmedia.cz, sekce mediální realita. Zde vám nabízíme alespoň krátké shrnutí a příklad informování o dvou největších stranách, ČSSD a ODS.

Celostátní deníky informovaly o ČSSD s vyšším podílem zpráv kontextuálně nepříznivého vyznění než televizní zpravodajství. Největším kritikem ČSSD byly v roce 2005 Lidové noviny, které stranu ve 25 % výpovědí prezentovaly ve světle nepříznivých skutečností. MF Dnes o ČSSD referovala v negativním duchu ve 21 % zpráv. Nejshovívavěji se k činnosti ČSSD v roce 2005 z deníků vyjadřovalo Právo s 13 % negativity. Nejčastěji se věnoval dění v ČSSD Josef Kopecký v MF Dnes před Alexandrem Mitrofanovem z Práva. Z patnácti novinářů, kteří referovali o ČSSD nejčastěji, k ní byli nejkritičtější žurnalisté Lidových novin P. Máša a M. Zvěřina před M. Komárkem z MF Dnes (48, 45, resp. 47 % výpovědí s negativním vyzněním). Nejvěcnější bylo zpravodajství Hospodářských novin, které se v 52 % publikovaných výpovědí zaměřily na programovou stránku a věcnou oblast činnosti ČSSD. Naopak nejsilnější důraz na oblast vnitrostranického dění položila MF Dnes (47 % zpráv) a faktických témat se týkalo naopak relativně méně výpovědí (37 %). V deníku Právo dostali politici ČSSD největší prostor pro prezentaci činnosti své strany. Počet jejich výpovědí o ČSSD zde byl dvojnásobný v porovnání s druhým deníkem v pořadí, Lidovými novinami. ODS v relativně nejkritičtějším kontextu mezi celostátními deníky prezentovalo Právo, když stranu uvádělo z 21 % v rámci zpráv nepříznivého vyznění. Naopak s nejnižší mírou negativity psaly o ODS Hospodářské noviny. Ty uveřejnily na svých stránkách nejvyšší podíl zpráv zaměřených na programové návrhy ODS (61 %). Naopak nejsilnější důraz na oblast vnitrostranického dění položila MF Dnes (36 % zpráv), stejně jako ostatní deníky však dala v rámci svého zpravodajství informacím o politických postojích největší prostor (45 % zpráv). V rámci Práva byli největšími kritiky sledované strany Jiří Franěk, Jiří Hanák a Pavel Verner s 62, 52, resp. 51% podílem negativních referencí. Kritická prezentace ODS ze strany novinářů LN dosahovala v porovnání s Právem celkově nižšího podílu – 16 oproti 21 %. MF Dnes představila ODS s průměrnou 12% mírou negativity.

Tyto výsledky nejsou nijak překvapivé, jen dokládají obecně známé rozdělení českých deníků na levicové Právo, pravicové LN a MF Dnes a seriózně vnímané Hospodářské noviny. Přesto je pozoruhodné, že obsahové analýzy do takové míry potvrzují tušené politické rozdělení deníků. Není totiž hodnocen kontext informací, který může přispět ke zcela opačnému vyznění původně pozitivní či negativní informace. Analýzy v podstatě dokazují, že ideové ovlivňování se netýká jen komentářů, ale i samotného výběru zpráv. Rozdělování na objektivní zpravodajství a názorově zaujaté komentování tak pozbývá smyslu. Zohlednit je také třeba skutečnost, že u vládních stran je pravděpodobnost negativních zpráv mnohem větší než u opozice.

Autor je spolupracovník redakce.