Každý, kdo v minulosti otevřeně demonstroval svůj negativní postoj k rasismu, antisemitismu či xenofobii, nejspíš tuší, v jakém světle se jeho počínání promítlo na stránky českých deníků. Své místo našel mezi levicovými extremisty, anarchisty a radikály. Obyčejní lidé v České republice proti projevům podobným rasismu bohužel neprotestují.
Takový by mohl být závěr mediální procházky po májových slavnostech několika uplynulých let. Deníky žijí výsostným zájmem o pouliční život a opomíjejí nám přitom vzkázat, kdo jsou anarchisté/neonacisté a co vlastně chtějí. Zřídkakdy se z novin dočteme něco bližšího o skutečných postojích demonstrantů. Vyvolává to přirozenou reakci, kdy saháme po stereotypech (zejména levicového extremismu) a nadto si bereme za své, že „příznivci extremismu jsou agresivní“, jak řekl poslanec Karel Šplíchal (ČSSD) v článku Práva o prvomájových demonstracích v roce 2000. Je to minimálně předsudek, protože víme, že všude ve světě proti rasismu protestují i lidé nezatížení jakoukoliv ideologií.
Na obranu Práva nutno dodat, že ve zprávách o prvomájovém dění se dávalo obvykle prostor k vyjádření druhé strany. Naproti tomu zpravodajství Mladé fronty Dnes bylo v minulosti vůči anarchistům a antifašistům zaujaté (v poslední době méně). V článku na titulní straně MfD z 2. května 2000 stojí, že demonstraci úřad zakázal, protože nebyla nahlášena s povinným pětidenním předstihem. Tvrzením Mladá fronta implicitně obhajovala zákrok policie, při němž policie zatkla 53 demonstrantů, a který označil Petr Uhl (akci osobně přihlížel) a další za nepřiměřeně brutální. Žádný zákon ani vyhláška pětidenní povinnost, jíž se noviny oháněly, nestanovuje.
V roce 2000 jako by neonacisté z pomyslného trojúhelníku vypadli a v mediální hře zůstali jen anarchisté a policie. Spekulovalo se o tom, zda byl policejní zásah adekvátní. „Policisté nenosí při zásazích čísla, a tak stížnosti nemají šanci uspět,“ hřímal titulek Lidových novin. Policie se hájila tím, že na speciální ochranné vesty se odznak připíná jen těžko. Polovině těžkooděnců na vestě přesto visel. Policie nebyla sice schopna říct, kdo měl či neměl čísla, nabídla ale šalamounské řešení: „Stěžujte si!“ Zákrok odsuzovaly v názorech hlavně LN a Právo. Tvrdost byla vykládána také jako demonstrace síly před podzimním zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a jako důsledek loňských střetů mezi anarchisty a neonacisty. V roce 1999 šlo o dosud nejtvrdší incident. Proti náckům létaly zápalné lahve a dlažební kostky. Bylo poškozeno pět policejních aut a zraněno devět policistů.
Hodní hoši
K tradičním oslavám 28. října se každoročně připojují neonacisté. K pochodům Prahou, Brnem, Ostravou a dalšími městy se vypravují příznivci Vlastenecké fronty, Národního odporu (podle dokumentů MV neonacistická organizace) a jiných nacionalistických skupin. V novinových článcích stojí anarchisté v pozadí zájmu. Přihlížejí, nadávají na skinheady a případně vyvolávají konflikty. Neonacisté skandují hesla jako „Havel za mříže!“, „Zrádci budou viset“ či „EU-thanázie národních států“. Policie střetům stoupenců obou táborů zabránila. Na náměstí v Příbrami řečnil kandidát Vlastenecké republikánské strany v krajských volbách Vladimír Skoupý, který v Praze na Vítkově rok předtím veřejně zpochybňoval holocaust a existenci plynových komor za druhé světové války. Trestní zákon (§ 390) za popírání či ospravedlňování genocidy vyměřuje trest odnětí svobody na šest měsíců až tři roky. V Právu vycházejí 30. 10. 2000 dva články, které čtenáře alespoň trochu seznamují s postoji českých neonacistů. V ČR je jich okolo pěti až šesti tisíc a berou si za vzory neonacisty ze světové scény (Německo, Velká Británie). Jejich špičky udržují kontakty s mezinárodními neonacistickými organizacemi. Dokument Ministerstva vnitra ČR zmiňuje existenci několika jednotlivců z různých míst ČR, „kteří disponují kontakty na špičky teroristické organizace Combat 18 ve Velké Británii.“ Česká internetová stránka označuje za úhlavní nepřátele českých neonacistů cikány, anarchisty, komunisty, pseudohumanisty a jejich pomahače, kriminálníky a recidivisty jakékoliv rasy. „Snad brzy přistoupíme i k jejich celkové fyzické likvidaci…“
Hlavní májově události v roce 2002 se odehrály v Brně. „Anarchisté se v Brně pobili s policisty,“ křičí titulek Mladé fronty Dnes. „Policisté disciplinovaně stáli (…) zabraňovali demonstrantům, aby kordon prolomili.“, načež anarchisté „odpověděli kameny a násadami od transparentů.“ Pouze Lidové noviny a Právo přinesly názor druhé strany. Oto Wolf označil za nesmysl to, že chtěli antifašisté násilím proniknout ke skinheadům. Malé zpestření zprostředkoval primátor Brna Petr Duchoň, který anarchisty na radniční tiskové konferenci nazval lůzou a zdivočelými výrostky a kritizoval občanské právní hlídky, které demonstrace sledovaly, za to, že stojí na straně anarchistů. Naopak pochválil skinheady: „respektovali pravidla daná policií“. V komentářích se však spekulovalo o účelové disciplinovanosti neonacistů, kteří si chtějí získat veřejnost. Primátor Duchoň vyzval rodiče, aby se zamýšleli nad tím, co dělají jejich děti ve volném čase.
Kdo ví, ale nemluví
Nejvýznamnější zprávou májových protestů v roce 2003 bylo fyzické napadení aktivisty Ondřeje Cakla, který dlouhodobě monitoruje aktivity extremistů. Útok se odehrál na Hradčanském náměstí a provedla jej skupinka kolem Tomáše Kebzy, o jehož odsouzení se Cakl zasloužil. Tisk poměrně obšírně popsal jen neonacistu Kebzu, který Caklovi z vězení posílal výhružné vzkazy. Ke střetu anarchistů se skiny došlo jen na Vítězném náměstí v Praze. Právo psalo, že „Skinheadi napadl anarchisty“, Mladá fronta Dnes tvrdila přesný opak.
Na stránkách novin jsme mohli vidět více anarchistů, avšak méně radikálů a levicových extremistů. 28. října téhož roku se skinheadi soustředili na Palackého náměstí a skandovali hesla „Nic než národ“ a „Smrt Izraeli“.
Bezpečnostní složky i média hodnotily májové demonstrace v roce 2004 jako poklidné. Možná proto, že měly konkrétní politický obsah – vstup České republiky do Evropské unie. Celostátní tisk nepojal události jako střet dvou skupin, jak tomu bylo doposud, ale jako konflikt postojů k EU. Noviny působí objektivněji, zjišťují postoj anarchistů i nacionalistů k Evropské unii. Klesá však antifašistický akcent předchozích demonstrací. Hospodářské noviny kritizují v článku „Extremisté neslábnou, jenom se lépe skrývají“ apatii policie, která před měsícem ignorovala koncert dvou ultrapravicových kapel na Českobrodsku. Koncerty českých a zahraničních skupin se pravidelně konají i u příležitosti vzniku Československé republiky. Mladá fronta 1. 11. 2004 přinesla zprávu o policejních kontrolách skinheadů ve Svatoboji. Policisté překvapivě kontrolovali zavazadla a tetování, hledali fašistické symboly a některé skiny přinutili vysvléci se do triček. Zkrátka dělala to, co by měla dělat na každém setkání neonacistů i na demonstracích, kde si pravicoví extremisté přelepují vytetované rasistické symboly černými páskami. Na základě fotografie MfD zatkla policie mladíka, který na koncertě hajloval. Skončil v cele předběžného zadržení a druhý den byl propuštěn. Na koncertě vystupovala mj. česká skupina Randall Gruppe, která ve svých textech napadá Vietnamce či homosexuály a podle odborníků „jde o neonacistickou skupinu, která vybízí k rasové nesnášenlivosti“.
Minulý rok si za své chování při prvomájové demonstraci vysloužila policie dosud nejrazantnější kritiku tisku (MfD, LN, Právo). Na náměstí Svobody v Brně protestovala proti korzujícím neonacistům asi třicetičlenná skupina antifašistů (členů Strany zelených, hnutí Duha, Nesehnutí…), které policie vytlačila pryč (Na Moravské náměstí, kde je přes hodinu držela). Spory se tentokrát rozhořely mezi radnicí města, antifašisty z různých občanských iniciativ a policií, kterou si braly na paškál všechny deníky zejména v rubrice Názory. Mluvilo se o průvodu „holých lebek pod rouškou - studentské manifestace – (…) za masivní asistence (a ochrany) policejních těžkooděnců (…)“ (LN, 4.5., Hnědý pochod Brnem). Antifašisté žalovali radnici, že nepřerušila demonstraci kvůli německým nápisům Braune Macht (hnědá síla), odkazujícím k ideologii nacistického Německa. Brněnská radnice se opět předvedla: „Na rozdíl od levicových aktivistů neonacisté pochod řádně ohlásili.“ „Brno se proměnilo v policejní město,“ hlásí titulek MfD. Rozehnaná skupinka třiceti antifašistů a antimilitaristů byla jediná, kdo proti místnímu pochodu nácků něco namítal. „Událost byla novinami a televizí prezentována jako napadení tří anarchistů, kteří utržili lehká zranění (…)“ (MfD, 4.5., Pochod neonacistů Brnem je obrazem stavu naší společnosti). Nejednalo se o anarchisty, upozornil v Právu Petr Uhl a navíc se o tom, že demonstraci ohlásilo na radnici neonacistické hnutí Národní odpor jako „prvomájový Pochod studentské mládeže“, vědělo již dlouho. „Starostu kontaktovala i kancelář veřejného ochránce práv,“ argumentoval v Právu Petr Uhl.
Sled letošních událostí si každý jistě pamatuje. Brutální zákrok policie proti kandidátce SZ Kateřině Jacques sehrál roli v předvolebním boji politických stran a zcela upozadil dění okolo střetů mezi zástupci antifašistů a stoupenců ultrapravice.
Autor je publicista, vystudoval VOŠP.