Od freefestu k mediateku

Na počátku nebyl žádný CzechTek, ale free­fest. Slovo, které mnozí zapomněli a jež většina z těch, co navštěvují český teknival až v posledních letech, nikdy neslyšela. Přitom ale podstatu „neorganizovaných“ technoslavností vystihovalo lépe než kterékoli jiný a neodkazovalo hloupě na lokální národní patrio­tismus (Czech) ani ortodoxii, co se druhu reprodukované hudby týče (Tek).

Právě zmiňovaná volnost, svoboda určovala charakter a odlišnost freefestu od jiných festivalů a byla také svázána s životním stylem technotravellerů, bez nichž by se žádný nekonal. První ročníky se odehrály v blízkosti vesnice Hostomice (1994, 1995, 1996) a poté ještě dva ve Staré Huti (1997, 1998). Nebyly ilegální, i když v současnosti by vzhledem k požadovaným podmínkám takto nahlížené jistě byly. Místo bylo pronajaté, ale to bylo tak všechno, co se oficiálně ošetřilo.

Dodnes jsou mezi technaři s nostalgií opěvovány pro svou nezaměnitelnou, takřka rodinnou atmosféru a technokomunitou nadužívané slovo „spirit“ nechybí při řeči o nich v žádné větě. Stranou mediální pozornosti, za účasti několika málo tisícovek lidí, kteří byli z velké většiny insidery freetekno scény či jejími horlivými fanoušky, se několik dní tančilo pod vlivem povolených i zakázaných látek (ty tehdy byly skoro zadarmo) a nikoho zvenku to moc nezajímalo. Místa byla citlivě vybírána a každým rokem rostl počet návštěvníků i soundsystémů. Narodila se česká scéna, lokální subkultura začala sílit a s tím musela zákonitě vbrzku přijít i modifikace a snad i degradace, která provází každou alternativní kulturu, jež se potká s masovým nárůstem obliby.

Kde bude letos CzechTek?

S rostoucím počtem účastníků začal růst i zájem médií a státních orgánů. Přišly první ilegální CzechTeky (Ralsko 1999, Lipnice 2000). Fenomén ilegality k rave party sice vždy patřil, ale nikdy nebyl žádnou nepřekročitelnou podmínkou. Tou byla z podstaty věci vždy jen nezávislost na státu, úřadech a velkých firmách, jejichž vměšování by mohlo podobu freeparty značně změnit a přizpůsobit regulím komerčních festivalů. Právě v opozici vůči všudypřítomné komercializaci taneční scény přitom rave vznikl. Řád zosobněný státem byl ostatně od samého počátku přirozeným nepřítelem neřádných elektronických mejdanů a nebylo důvodu domnívat se, že v Česku tomu bude jinak. Nikdo od státu tudíž nečekal žádnou vstřícnost. I tak ale nelegální teknivaly duněly bez větších problémů, protože pozemek byl sice drze osquattován, ovšem jednou v případě opuštěného vojenského letiště a podruhé ladem nechaného pole. Spontaneita organizace ale ještě fungovala a nic nenasvědčovalo tomu, že by se policie vrhla do boje s neukázněnými tanečníky, kteří se vždy zničehonic ve stejné datum kdesi objevili, aby protančili několik dní a nocí. Z této doby pochází i nezapomenutelná věta ministra vnitra Grosse, který se pozastavil nad tím, „jak je možné, že deset tisíc lidí je schopno uspořádat zakonspirovaný festival, o němž se policie dozví až v okamžiku jeho vypuknutí“. Každému z návštěvníků bylo jasné, do čeho jde, a informace o místu konání se šířila jen mezi poměrně úzkým okruhem lidí, jejichž počet šel sice do tisíce, ale u nichž bylo patrné, že jsou s freetekno scénou spjati a budou dle toho i jednat na místě party. „Respect the people, respect the nature, respect the area“ bylo jediné heslo, které i bez požárníků, zdravotníků a všudypřítomné policie udrželo CzechTeky stranou větších problémů, jež bez výjimky provázejí masivnější komerční party. Každý návštěvník věděl, že se na podobě party podílí, a výměnou za pocit sounáležitosti byl jeho respekt a úcta k lidem, kteří bez viditelné možnosti výdělku baví ostatní jen tak pro radost, a touha opakovat tento zážitek znovu a znovu. Věta „Kde bude letos CzechTek?“ se stala veselým zaklínadlem těch, kteří se těšili, že se vše včas dozvědí. Bez rádia i televize a třeba na opačném konci Evropy. Sledovat nemohoucnost policie, která sedala na lep záměrně vypouštěným dezinformacím, bylo zábavné a živilo jistotu v nastoupený směr.

Hledání kompromisu

První změna přišla v roce 2001 v případě teknivalu u Doks, který byl pod pohrůžkou policejního zákroku netradičně ukončen již po třech dnech konání. Většina soundsystémů po výzvě k přerušení hraní zvuk vypnula a policie se spokojila s vybíráním pokut za nepovolený vjezd na pozemek. Bylo ale jasné, že bude hůř, a následující rok se hledala možnost alespoň částečně legální.

Soukromníci, kteří by poskytli svůj pozemek, byli tehdy ještě nedostatkovým zbožím, a tak se vše vyjednalo s osobou, která vlastnila velké pozemky a v Čechách byla stíhána, takže se dalo očekávat, že za nějaký ten peníz nebude nic namítat. Objevily se sice hlasy, že spolčování s kriminálními kruhy scéně neprospívá, ale CzechTek v Andělce (2002) proběhl a především díky místní starostce byl považován za nekonfliktní. Jen lidí stále přibývalo, což se ukázalo naplno další rok v Kopidlně (2003), kam už podle nejrůznějších odhadů dorazilo přes dvacet tisíc osob a vzhledem k nedostatečné rozloze pozemku teknival připomínal davovou hru „škatulata, hejbejte se“. Přinesl ale i jiné změny: za vjezd vozidla se platilo a volný vjezd se týkal jen soundsystémů, které dokonce obdržely jakési VIP karty. Slovo free zde už nemělo co dělat. U vjezdu také čekalo překvapení v podobě výběrčích, kteří co do muskulatury připomínali vyhazovače z houseových klubů. Nevídaným překvapením byla existence stánkařů s pivem a klobásami, kteří by na normálním teknivalu nestačili své vývařovny ani rozbalit. Uspokojivý byl jistě fakt, že většina tanečníků stánkaře vědomě bojkotovala a nedala jim vydělat. Něco se ale už začínalo měnit.

Možná po kritice zevnitř scény, možná kvůli chuti ještě to zkusit postaru se jako místo pro další rok vybraly neobdělávané louky v Boněnově (2004), kde proběhl zřejmě na dlouho dobu poslední ilegální CzechTek. I ten byl nakonec na výzvy poškozeného zemědělce, z něhož se brzy vyklubal pouhý výběrčí zemědělských dotací, ukončen policií a už zde došlo k prvním násilným konfliktům.

Brutální až nepochopitelný zákrok české policie přišel paradoxně až následující rok (2005), kdy se technaři rozhodli překvapit zcela legální smlouvou o pronájmu, ale tradičně tajili do posledního okamžiku místo konání. Jejich do té doby nebývale vstřícný postup se setkal s neadekvátním až hysterickým zásahem policie pod taktovkou stejné vlády, která absurdně letos poskytla místo v Doupovských horách.

O tom, zda přistoupit na nabídku ministra Kühnla, se uvnitř scény diskutovalo a šlo jen o jednu z možností, která byla na stole. Šlo ale také o historický mezník v dějinách subkultury, která se dosud řídila heslem „The only good system is the sound system“. Ozvalo se několik nesouhlasných hlasů, ale na kompromis se po krvavém minulém roce hlasy většiny soundsystémů přece jen přistoupilo. CzechTek se na pohled nijak příliš nelišil od těch předešlých a novinkou bylo pouze to, že se o místě konání vědělo měsíce dopředu. A také zaměstnával novináře už dlouho předtím. Získal si brzy přezdívku mediatek. Přilákal mnoho lidí, kteří by se o něm nedozvěděli, a mnoho z těch, kteří k freetekno scéně žádný vztah nemají a je pro ně jen dalším festivalem letošního dlouhého léta. Překročil nepřekročitelné hranice oficiality a uzavřel kompromis se zřízením, které ho ještě minulý rok protiprávně potíralo. Podle návštěvníků i podle pořadatelů se vydařil, ale nic nového krom podivných okolností, které někomu mohou připomínat dezerci od původních ideálů, nepřinesl. Ti, kdo očekávali, že dorazivší travelleři budou mediatek bojkotovat, se mýlili, protože i většina z těch, kteří stát stále považují za svého přirozeného nepřítele, chtěla oslavit setkání s přáteli v prostředí, které si co do svobody nezadalo s minulými léty. Podle mnohých je navíc ideálním místem pro ilegální teknival, jenž by za současné politické situace a zkušenostech minulého roku jen těžko někdo rozháněl. Spokojen byl i ministr vnitra Bublan, jenž se nechal slyšet, že „příští rok bude CzechTek pořádat policie“, a možná nebyl daleko od pravdy. Bude to ale ještě CzechTek?