Experimentální hudba zažívá v současné době v Maďarsku poměrně čilý rozvoj, a ačkoliv je její jádro seskupeno pouze kolem úzké skupiny publicistů a hudebníků, zůstává díky četným mezinárodním přesahům velice různorodá. Významný podíl na tomto dění má především patnáctiletá činnost rádia Tilos, s ním související budapešťský festival aktuální hudby Szünetjel a časopis Magyar Mühely.
Budapešťské Tilos Rádió (Zakázané rádio), které na počátku devadesátých let začínalo vysílat metodou D.I.Y. jako pirátská rozhlasová stanice, konfrontovalo veřejnost s aktuálními trendy nekonvenční hudby a zároveň nepřímo iniciovalo dění na rodící se maďarské scéně. Kolem organizačního týmu rádia se vytvořil redaktorský okruh spřízněných publicistů a zároveň hudebníků, z nichž nejaktivnějšími a za maďarskými hranicemi nejznámějšími jsou především tři osobnosti: violista Zsolt Sörés, kytarista Zsolt Kovács a abstraktní elektronik Pál Tóth, vystupující pod uměleckým pseudonymem én.
Napínavé sonické krajiny
Pál Tóth, který působil v počátcích rádia Tilos ve funkci ředitele, uvádí dodnes v rámci vysílání (dnes pouze prostřednictvím internetu) pořad No Wave, seznamující posluchače s historií i současností nezávislé hudby, především z oblastí sound artu, konkrétní hudby, neidiomatické improvizace a netaneční elektroniky. Tóth je zároveň organizátorem festivalu Szünetjel, který zve do Maďarska interprety z celého světa a iniciuje mnohé mezinárodní spolupráce. Jeho sólová hudební tvorba, v níž lze objevit zřejmou inspiraci konkrétní hudbou, minimalistickým noisem a temným ambientem, je oficiálně zaznamenána na albu op. 10218 v1. 2, které vydalo portugalské vydavatelství sirr.ecords v roce 2003. Většina énovy improvizované tvorby, vznikající živě bez dodatečného dotáčení a editace, však nadále zůstává ve formě CD-R.
Violista Zsolt Sörés a kytarista Zsolt Kovács jsou od poloviny devadesátých let těsně propojeni v rámci několika hudebních projektů, což má patrný vliv na vývin jejich hudební komunikace ve společných improvizačních setech. Oba byli v devadesátých letech vedoucími redaktory časopisu Magyar Műhely (Maďarská dílna), jenž se podstatnou mírou zasazuje o reflexi současného intermediálního umění. V roce 1994 založili konceptuálně-improvizační duo S.K.Ψ., v němž upravují své nástroje preparací či neobvyklým ozvučením a produkují tak napínavé sonické krajiny. Pozoruhodné je také jejich zpracování Schwittersovy Ursonáty, vydané s uskupením Spiritus Noister. Těžiště jejich tvorby však spočívá především v mezinárodních kooperacích. Dosavadním vrcholem jejich hudební činnosti je hypnotická deska Abstract Monarchy Tria Leading/Spirit/Minimalism (HEyeRMearS/Discorbie, 2005), na níž oba Zsolty doprovází rakouský trumpetový novátor Franz Hautzinger (viz A2 č. 13/2006).
Zvukový průvodce Maďarskem
Ideálním průvodcem po maďarské, potažmo i středoevropské scéně je kompilace Continental Drift. Eastern & Middle European Movements In 2003, prezentující to nejdůležitější ze současné maďarské hudby s dílčími přesahy na Slovensko, do Rakouska a Rumunska. Kompilaci sestavil britský filmař a hudebník Peter Strickland. Ten je mimo jiné zakládajícím členem mezinárodního kulinářského souboru Sonic Catering, který „hraje“ ozvučováním přípravy pokrmů: vzniká tak konkrétní hudba s vnitřním řádem, spočívajícím v neobvyklých partiturách různých receptů světové kuchyně. I když Strickland zdůrazňuje, že kompilace vydaná v loňském roce u jeho vydavatelství Peripheral Conserve zachycuje hudebníky, s nimiž se osobně zná, je evidentní, že jeho odstup a aktivní zkušenosti s hudbou spolehlivě prověřily kvalitu zúčastněných interpretů.
Kromě skladeb a kolektivních projektů již zmíněných osobností, které tvoří hudební těžiště kompilace, stojí za zmínku například elektroakustická skladba Felhö R. R. Habarca, jež má prostřednictvím skřípavých dronů ilustrovat pohyb oblaků, dále Józsefem R. Juhászem zhudebněná Lineární partitura Milana Grygara z roku 1976 nebo akustická socha Metal Music, jejíž původní nahrávka pochází z roku 1986. Dá se říci, že s citem sestavený synchronní průřez je opravdu reprezentativní sondou nadčasových kvalit. Není pochyb o tom, že i přes periferní charakter maďarské nekonformní hudby představuje tato scéna nepřehlédnutelný jev, který vzhledem ke své expanzivní otevřenosti můžeme jen těžko srovnávat s podobnými ději ve střední Evropě.
Autor je přispěvatel časopisu HIS Voice.