Pocta Václavu Černému

Česká literární kritika 20. století je zároveň titul i téma již třicátého sedmého svazku Literárního archivu, nepravidelně vycházejícího sborníku Památníku národního písemnictví, který letošního roku slaví své čtyřicáté výročí a společně s obvyklým informačním blokem zpráv z agendy LA PNP (nové přírůstky, zpracované významné fondy ad.) přináší vždy také řadu studií, resp. edicí soustředěných k vhodně zvolenému tematickému okruhu. Tentokrát byla volba motivována především významným jubileem Václava Černého, od jehož narození uplynulo v loňském roce sto let.

Většina prací v prvním oddíle sborníku je věnována právě osobnosti a kritickému odkazu tohoto literárního vědce. Soubor otevírají dvě základní přehledové studie představující Černého kritiky české prózy a poezie. Zatímco Aleš Haman se ve své rekapitulaci Černého přístupů k próze soustřeďuje na období třicátých let, Jiří Pechar sleduje celkový vývoj kritikova psaní o poezii, přičemž neopomíjí ani pečlivé vykreslení jeho interpretací významných autorů (Halas, Holan, Nezval, Orten, Kolář…).

Další texty jsou věnovány interpretacím některých klíčových pojmů užívaných Václavem Černým. Nejprve je zde zasvěcená studie Vladimíra Papouška, který přibližuje Černého chápání pojmu existencialismus na základě jeho Sešitů o existencialismu a uvádí své poznatky do souvislostí s kritikovým společenským, resp. politickým názorem. Po něm Jiří Pistorius diachronně nastiňuje Černého reflexi češství, kterou porovnává s přístupem F. X. Šaldy. Pistorius na zvolené téma aplikuje metodu „poznámek a citátů“ uplatněnou Otokarem Fischerem v publikaci Šaldovo češství. Poznámky a citáty (1936), takže mísí vhodně volené pasáže z Černého díla s vlastními interpretujícími glosami.

Studie doplňuje několik vzpomínkově laděných textů. Jejich autoři především akcentují povahové kvality Václava Černého a snaží se ho představit v plné šíři jeho bohaté osobnosti. Například Anna Jonáková, která se s Černým spřátelila v roce 1965, ve své Hrsti vzpomínek připomíná jeho vztah k rodnému kraji, k pedagogické a vědecké činnosti, uvažuje nad jeho přístupem k umění a literatuře a tyto úlomky sceluje přehledným životopisným rámcem.

Zbývající studie již nekomentují přímo Černého tvorbu; buď na ni nahlížejí v širších souvislostech, nebo reflektují další osobnosti české kritiky. Milena Nyklová píše o Františku Chudobovi a Lucie Kostrbová o článcích, které F. V. Krejčí publikoval v devadesátých letech 19. století ve vídeňském týdeníku Die Zeit. Dílem Olega Suse se zabývá Ladislav Soldán. Kriticismus Václava Černého je zmiňován i v obsáhlé studii Petra Šámala, který výstižně mapuje celkovou domácí a exilovou literárněkritickou produkci v „normalizačním“ období.

Druhý oddíl obsahuje komentované edice různých archivních materiálů vztahujících se k tématu. Anna Jonáková připravila k vydání vedle rozhlasového scénáře Bedřicha Fučíka Václav Matěj Kramerius – přítel lidu také dopis Václava Černého Gustávu Husákovi, zahrnující vzpomínkový text (týká se srpnové okupace Československa), který se stal základem závěrečné kapitoly Černého Pamětí. Jonáková citlivě skicuje okolnosti jeho vzniku a komplikovaného předání – soukromou, neúřední cestou – do Husákových rukou a srovnává obě textové verze. Další podstatnou edicí, kterou svazek zpřístupňuje, je konvolut dochovaného fragmentu korespondence Egona Hostovského a Václava Černého. Hostovský je zastoupen jednadvaceti, Černý třemi dopisy. Z tohoto souboru z let 1929–1968 poznáváme především Hostovského vnímání jeho přítele a kritika. Pozoruhodně zde krystalizuje umělcova potřeba nestranné reflexe díla vnímavým kritikem i pozdější opatrné a lehce skeptické přibližování k obrozující se vlasti, v níž zůstává jen několik takových upřímných přátel, jakým mu byl právě Václav Černý ve druhé polovině šedesátých let.

Závěrem můžeme shrnout: poslední svazek Literárního archivu přináší řadu nových poznatků o osobnosti a díle Václava Černého, ale zároveň poskytuje ještě větší množství podnětů k dalšímu zkoumání. Snad příští rok, v němž si připomeneme dvacáté výročí Černého úmrtí, vznikne sborník, monografie či studie, která by zodpověděla to, co bylo zatím naznačeno.

Autor je doktorand v Ústavu české literatury a literární vědy FF UK.