Japonský horor Ring režiséra Hidea Nakaty v roce 1998 oživil skomírající žánr a podnítil celosvětový zájem o děsuplné filmy z Asie. Divácká poptávka odstartovala vlnu výroby duchařských hororů, která se rychle šířila i na další asijské kinematografie. Dnes jsou v oblasti jihovýchodní Asie hlavními producenty hororů Japonsko, Thajsko a Jižní Korea, přičemž největší zájem projevuje zahraniční trh o filmy z poslední jmenované země.
Hlavní důvod obliby jihokorejských hororů spočívá ve specifičnosti tamní filmové výroby. Producenti se po vzoru západní továrny na sny zaměřují na divácky atraktivní žánrové snímky, jejichž předností je vysoká úroveň technického provedení. Vizuální „pozlátko“ zpravidla představuje klíčový faktor, který vede k preferování jihokorejských titulů před technicky podřadnějšími japonskými a thajskými opusy.
Rozhodující roli při formování určujících prvků jihokorejských hororů hrál výše zmíněný snímek Ring. Hrůzostrašná postava ducha děvčete s dlouhými černými vlasy, které jí zakrývají obličej, se osvědčila jako zaručený divácký magnet, takže není divu, že se nadobro zabydlela v drtivé většině hororů následně vzniklých v jihovýchodní Asii. Korejci současně přebrali i dějovou kostru, která proti danému objektu hrůzy staví hrdinku, jež odhaluje tajemství osudu ducha, a zatímco se snaží zabránit dalším úmrtím, sama se ocitá v ohrožení života.
Zlomovým titulem pro stanovení specifik žánru se stal domácí snímek Whispering Corridors (1998), který zasazením děje do prostředí dívčí střední školy dovedl genderové rozvržení japonského hitu do absolutní podoby. Popularita díla a ještě větší úspěch jeho volného pokračování Memento Mori (1999) udělaly ze školaček a žen základní postavy většiny strašidelných filmů z Jižní Koreje.
Finální část žánrových pravidel pak přinesl doposud nejúspěšnější z jihokorejských hororů A Tale of Two Sisters (2003), který režíroval světově uznávaný tvůrce Kim Ji-woon. Vedle strhující formální stránky se hlavní příčinou mezinárodního renomé snímku stal jeho překvapivý závěr, který dosavadní události stavěl do nového světla a nutil k přehodnocení celého filmu. Producenti opět zareagovali na divácký aplaus a velké matoucí finále se stalo povinným standardem, stejně jako témata dospívání dívek v patriarchální společnosti, problémů disfunkční rodiny, popularity plastické chirurgie mezi dívkami nebo školní šikany. S těmito motivy se budou ostatně setkávat také diváci Korejské hororové noci na letošním ročníku festivalu Filmasia, v jejímž rámci budou promítnuty novější snímky Popelka (Cinderella, 2006) a Duch (Ghost, 2004).