Byť nový film Christophera Nolana dějově přímo navazuje na režisérův tři roky starý snímek Batman začíná, v zásadních ohledech se od něho liší. Zatímco předchozí titul byl pouze velmi dobrý komiksový blockbuster, který oslovoval především fanoušky a znalce postavy samozvaného bojovníka se zločinem, aktuální hit představuje zcela unikátní projekt.
Temný rytíř láme kasovní rekordy a sklízí euforické reakce širokého publika, ale paradoxně popírá převládající principy mainstreamových spektáklů. Namísto únikové podívané totiž přichází s množstvím vážných a tíživých myšlenek, celému filmu dominuje ponurá atmosféra a pojetí akčních scén jde radikálně proti současné západní produkci. Nolan akci nekoncipuje jako nabubřelou exhibici atrakcí (viz Transformers) ani intenzivní impresi dynamiky a pohybu (viz Bourneovo ultimátum), ale coby vypjatě expresivní vyjádření vyhrocených vztahů postav (zde srovnání leží až v Hongkongu ve vrcholných dílech Johnnieho Toa a Ringo Lama). Pro znásobení efektu navíc většina akčních či napínavých scén v Temném rytíři kombinuje množství souběžně probíhajících plánů, takže celková dynamika sekvence vychází z kolizí jasně daných motivací celé řady postav.
Hrdinové, záporáci a lidé
Popsané pojetí akce koresponduje s realismem, který Christopher Nolan naznačil už ve své předchozí revitalizaci Batmana. V jejím pokračování však realismus neovlivňuje pouze podobu hrdiny a jeho technických prostředků, ale slouží ke složité proměně základních komiksových principů. Nolan se nezříká původní roviny předlohy, ale originálním způsobem ji začleňuje do reality. Například Joker, Batmanův hlavní protivník nejen zde, ale i v celé sérii, je namísto tradičního titulu „zločinecký génius“ označován jako terorista. Film obsahuje množství dalších motivů vztahujících se ke globální společenské atmosféře světa po 11. září, ale nevyvolává jimi komentář nebo metaforu. Slouží zde pro pevné ukotvení komiksového rámce v realitě.
Nolan v případě Jokera naprosto eliminuje ustanovující prvek předlohy, totiž příběh jeho zrodu coby antihrdiny, a namísto toho ho nechává prostě nastoupit na scénu. Joker několikrát ve filmu vypráví historku, kterak získal své charakteristické jizvy, ale pokaždé je jiná a evidentně vymyšlená během vyprávění. To souvisí s jeho nynějším pojetím: Joker sám sebe nazývá agentem chaosu, který samovolně vznikl jako symbiotický protipól Batmana. Film pak jejich střet nepojímá jako boj dobra se zlem, ale nekončící svár řádu a chaosu. Joker už není pomatený šašek s praktikami tradičních kriminálníků, ale nevyzpytatelná a neovladatelná energie se zjizveným obličejem a chaoticky umolousaným make-upem, jejíž motivace se vzpírají logice a tradičnímu uvažování.
Temný rytíř, nikoli Batman
Druhý legendární protivník Two Face, kterého Nolan přivádí na scénu, sice dostane svůj příběh, ale namísto původního schizofrenika se coby zářný zastánce řádu tragicky připravený o ideály stává zosobněným dějištěm sváru mezi Batmanem a Jokerem. Síla filmu vychází právě z toho, že primitivní psychologii postav typickou pro komiksové filmy nahrazuje komplexní spletí vztahů. Zatímco Batman začíná už ve svém názvu postavil do centra pozornosti titulního hrdinu, Temný rytíř nemá střed, ale naopak hustou síť interakcí. Batman už není pouhý ideál, ale fenomén tvořený různými pohledy a postoji. Ostatně název filmu, který se příznačně objevuje až na konci, neoznačuje postavu, ale mnohovrstevnatý koncept toho, čím je Batman pro ostatní postavy a své město.
Gotham, Batmanovo působiště, hrál velkou roli již v komiksech, ale zásadní part získal až ve filmech. Tam totiž stylizace města vždy zrcadlila způsob pojetí režiséra, který se Batmana zhostil. Diváci už viděli goticky pochmurnou vizi Tima Burtona, barevně hypertrofovanou extravaganci Joela Schumachera a v Temném rytíři spatří konečně naplno rozvinutý realismus Nolanův. Zásadní význam zde má Batmanův výlet do Hongkongu, kterým hrdina opouští původní universum s fiktivními městy a hrdiny a ustanovuje Gotham jako reálné velkoměsto s globálními vztahy. Samotný Gotham pak film často ukazuje v dlouhých pohyblivých záběrech z ptačí perspektivy, čímž doslova říká, že narozdíl od předchozích batmanovských filmů město netvoří opulentní kulisy s pobíhajícími statisty, ale reálné domy a ulice s obyčejnými lidmi. Ti jsou ostatně zásadní součástí výše zmíněné sítě vztahů a musejí sami vybojovat svůj díl bitvy civilizační morálky vůči pudovému chaosu.
Byť film evidentně zásadní měrou vychází ze dvou nejvýše hodnocených batmanovských knižních sérií Batman: Kameňák a Návrat temného rytíře, s nimiž sdílí stejné postavy a především motivy, nikterak to nesnižuje zásluhy Nolana a jeho spolupracovníků. Snímek totiž zmíněné komiksy neadaptuje ani necituje, ale pouze se jimi inspiruje a přebírá je do svého rámce. Především Nolan závěrem Temného rytíře dokázal udělat působivou tečku za svým pojetím Batmana, která přesahem k obecné povaze hrdinství, pravdy a spravedlnosti bude v divácích ještě dlouze rezonovat. O to smutněji vyznívá nenasytnost producentů i fanoušků, kteří okamžitě začali spekulovat o pokračování.
Autor je redaktor internetových stránek o asijském filmu www.rejze.cz
Temný rytíř. USA 2008, 152 minut.
Režie Christopher Nolan, scénář Jonathan Nolan, Christopher Nolan. Hrají: Christian Bale, Heath Ledger, Aaron Eckhart, Michael Caine, Maggie Gyllenhaalová, Gary Oldman, Morgan Freeman, Eric Roberts ad. Premiéra v ČR 7. 8. 2008.