Zjitřený podzim loňského roku provázel na pražské filozofické fakultě souboj o komparatistiku. Bitva o existenci samostatného oboru srovnávací literatury v rámci tehdejšího Centra komparatistiky skončila záhy prohrou, o něco déle se bojovalo o výklad událostí kolem nespokojených komparatistů, kteří se proti ztrátě své samostatnosti ozývali. Na stránkách A2 dostali tehdy prostor aktéři z obou táborů sporu o komparatistiku. Jak vypadá ohlédnutí za komparatistickým vřením z perspektivy letošního podzimu a co se pro komparatisty rýsuje v budoucnu?
Studenti pražské komparatistiky loni v říjnu začali školní rok na docela jiné katedře, než jakou opouštěli před prázdninami. Oficiálně se sloučení dvou pracovišť – a tedy zánik samostatné komparatistiky – posvětilo až 10. listopadu loňského roku strohým usnesením fakultního akademického senátu. Komparatistika se tak definitivně stala součástí Ústavu české literatury a literární vědy, ovšem bez většiny původních pedagogů. Někteří se totiž na sklonku loňských prázdnin dočkali překvapení: dozvěděli se, že jim nebudou prodlouženy smlouvy a že jejich pracoviště v rozporu s předchozími dohodami mezi vedením fakulty a vedením tehdejší komparatistiky bude, respektive je sloučeno s pracovištěm jiným.
„Zničil jste Centrum komparatistiky, vyhodil tři mé kolegy, pro které přitom v rozpočtu mzdové prostředky byly (aniž byste jim sdělil důvody nebo jim alespoň poděkoval za práci), a přenesl rozhodování o oboru na vedoucího jiné katedry, aniž byste si k tomu učitele komparatistiky pozval,“ popsal situaci loni v říjnu v otevřeném dopise tehdejšímu děkanovi Jaroslavu Vackovi jeden z pedagogů komparatistiky Martin C. Putna. Ani on už na komparatistice neučí, na FF UK skončil. Z dřívější pedagogické sestavy tak ve vzdělávání komparatistů pokračuje vlastně jen Zdeněk Hrbata.
Co po fakultním Mnichovu?
Proti zásahu shora, interpretovaném nezřídka jako zásah zezadu, se tehdy neozval jen Putna, ale i jeho studenti, a v první fázi také senát fakulty. Svým způsobem jim všem dala za pravdu i děkansko-senátní Etická komise, když loni na podzim dlouhé týdny posuzovala pestré a pro fakultu nepříjemné mediální ohlasy komparatistické kauzy. „Lepší průběžná informovanost snad mohla předejít nežádoucímu vyhrocení situace. Etická komise považuje za nešťastné, že bez ohledu na právní podstatu věci se jednání o přesunu oboru komparatistiky v průběhu prázdnin nezúčastnil některý zástupce předsednictva akademického senátu a pokud možno učitelé působící v Centru komparatistiky,“ konstatuje totiž mj. zpráva komise.
Kultura akademické půdy přinesla ještě jednu perličku: často užívaným argumentem pro přesunutí oboru se stal „havarijní stav komparatistiky“, spočívající v poklesu kvality výuky – zasvěcení ovšem vědí, že jde o argument, který před provedeným přesunem oboru nikdo neartikuloval tak slyšitelně, aby se o něm zodpovědní činitelé komparatistiky mohli cokoli dozvědět.
Na nápravě onoho ex-post odhaleného havarijního stavu se teď pracuje již přes rok. V půlce února například proběhlo na fakultní půdě kolokvium O smyslu komparatistiky, na němž se dle původních anoncí mělo diskutovat i o tom, „jaké je místo komparativních studií na Filozofické fakultě“. Záznamy ústředních příspěvků kolokvia se dají ve zvukové podobě dohledat na fakultním webu, v písemné formě je nabízí čerstvé vydání časopisu Svět literatury. Názory jsou to zajímavé, leč žádné zřetelné vodítko pro lepší a podložené fakultní ukotvení studia komparatistiky nepřinášejí – spojujícím rysem příspěvků je bohužel to, že se potřebnému komentování aktuálních otazníků nad čerstvě přesunutou komparatistikou vyhýbají.
Organizační sblížení české literatury s bohemistikou zmiňuje (pouze v závorce) jako možný přínos jen Anna Housková (s. 69), která se vzápětí přiklání k tomu, že srovnávací literární věda je spíše úhel pohledu než obor. Komparatistiku jako smysluplný obor rovněž podrývají i pochyby Olgy Lomové v úvahách o tom, jak (ne)přednášet dějiny čínské literatury v situaci, kdy studentům nutně schází jakákoliv předchozí znalost tématu i kontextu (s. 76). Oproti tomu se ale Housková i Vladimír Svatoň domnívají, že je to především různost kultur, která přináší výrazné komparatistické podněty (s. 70; „Předmětem komparatistiky jsou hranice: hranice mezi kulturními regiony, ale nikoli regiony geograficky ohraničenými, nýbrž především mezi kontexty kulturních světů a myslitelských systémů.“ – s. 31).
Budoucnost bude pro komparatistiku na FF UK znamenat zeštíhlovací proměnu: má zaniknout jako bakalářské studium a fungovat jen jako tříleté navazující magisterské studium pro filologické obory fakulty. Brzy, jen co dosavadní akreditace komparatistiky skončí. S tímto směrem souhlasí i nové vedení fakulty. „Požádal jsem docenta Bílka hned zpočátku o koncepční směr komparatistiky – a ten jsem obdržel. Považuji to za dobrý materiál, i roční společné fungování obou oborů mě docela přesvědčilo,“ potvrdil Michal Stehlík, který je od letošního února děkanem fakulty a který požaduje, aby byla již od prosince na webu každé katedry či ústavu FF UK k nahlédnutí koncepce dalšího rozvoje vyučovaných oborů.
Co na to studenti komparatistiky? Už se dávno nebouří, kdo by to taky celé ty měsíce vydržel. Tuší, že jsou na svém oboru jen „na dožití“ a že pak bude s komparatistikou vše jinak. A i když se jim povětšinou líbí výběr přednášek a seminářů, leckteří ani s ročním odstupem neskousli způsob, jakým se všechny ty změny s přesouváním oboru odehrály. „Vadí mi, že komparatistika nezůstala jako samostatná katedra, a pokládám za chybu, že se zbavili několika našich učitelů. Problémy se daly řešit i jinak, že by se vyhlásil konkurs na nového vedoucího,“ říká student třetího ročníku Vojtěch Varyš.
Autorka je doktorandka na FF UK.