Paměti politika Čestmíra Císaře s podtitulem Nejen o zákulisí Pražského jara (SinCon 2005, 1285 stran) podrobil důkladnému rozboru Jiří Křesťan v recenzi V bludišti chyb, omylů, tragédií – a nadějí (Světové dějiny č. 1–2/2006, s. 127–152).
Nereflektovány českými médii prošly listopadové sedmdesátiny německého písničkáře, „provokatéra z Chausseestrasse 131“, Wolfa Biermanna, jehož několik textů kdysi (konkrétně ve Světové literatuře č. 4/1968) zčeštil Jiří Suchý.
V Naší pravdě č. 44/2006 označil Oldřich Rafaj čtyři básnické knihy Karla Sýse vydané letos k básníkovým šedesátinám – Omráčená schránka (Říčany, Omego), Velká kapesní láska (Onufrius), Džbán s dvojitým dnem (vydali „básníkovi přátelé“) a Básně až na zem (s předmluvou Milana Blahynky, Říčany, Omego) – za „přebohatou nádhernou úrodu poezie“, kterou „básník vložil do pokladnice moderní české pokrokové poezie jako zvlášť cennou část jejího stále živého úsilí...“. (Týdeník KSČM Naše pravda zmenšil od č. 40/2006 rozsah z 16 na 12 stran.)
Esej o Vladimíru Holanovi Holanovské nápovědy (Thyrsus 2004), jež vynesla autorovi Jiřímu Opelíkovi v roce 2005 Cenu F. X. Šaldy, recenzovala v literárněvědné revui Slovo a smysl č. 4/2005 Sylvie Richterová.
Sbírce básní Ivana Wernische Hlava na stole (Petrov, Brno – Knihovna Jana Drdy, Příbram 2005) věnoval pozornost kritik Michal Habaj v Romboidu č. 8/2006.
Dvojici novel Egona Bondyho Máša a Běta (Akropolis 2006) recenzovala v Hostu č. 8/2006 Milena M. Marešová.
Detektivní prózy Josefa Škvoreckého rozebrala polská kritička Agata Brylka v studii v časopisu Bohemistyka (Walbrzych) č. 2/2006.
Rozhovor s Otou Ulčem o jeho literárních začátcích, na nichž měl právě J. Škvorecký nemalou zásluhu, pořídil pro prosincovou Xantypu Vašek Vašák.
V K revui č. 11/2006 představila Ludmila Vaňková svůj nový historický román Válka Růží (Šulc–Švarc 2006).
Recenze Milana Šedivého Naše paní Karla Erbová (Plž č. 11/2006) ohlásila novou básnickou sbírku Karly Erbové Betty (Středisko západočeských spisovatelů, Plzeň 2006).
Román Magdalény Platzové Aaronův rok (Torst 2006) a román Radky Denemarkové Peníze od Hitlera (Host 2006) porovnal Josef Chuchma v recenzi Tři ženy, jeden film a mnoho dějů (Mladá fronta Dnes 1. 11. 2006).
V Křesťanské revui č. 5/2006 recenzoval Jiří Hoblík sbírku básní Milana Balabána Hudba pro pozůstalé (Torst 2006).
František Knopp
Rakousko
Stejně široké a o pouhých pět centimetrů vyšší než Ádvojka jsou rakouské literární noviny Volltext. Aktuální – letos již šesté – číslo je v celkovém pořadí osmadvacáté. Dvouměsíčník vychází s podporou rakouského Úřadu spolkového kancléře a Německého literárního fondu. V této souvislosti nebude na škodu krátce zabrousit do státní kulturní politiky. V Rakousku neexistuje ministerstvo kultury, jeho úkoly a pravomoc převzali Úřad spolkového kancléře a tajemník pro kulturu. Tento stav je opozicí i mnohými intelektuály a umělci často kritizován: vytvořením samostatného ministerstva by rádi oslabili přímý vliv kancléře. Již dva měsíce probíhají povolební koaliční jednání a bude zajímavé sledovat, zda se vítězné opozici podaří vytvořit novou vládu a zda pak proběhnou strukturální změny v resortu kultury. Jako snad na celém světě, i v Rakousku si politici na všech stupních mocenského žebříčku rádi umělce „kupují“. Zvláště tragikomické je to v případě stárnoucích avantgardních umělců. Pro většinu daňových poplatníků stále nepřijatelný Hermann Nitsch obdrží od dolnorakouského hejtmana vlastní muzeum. Je to moudrý výchovný záměr rakouského politika, nebo nadbytečná podpora tvůrce v zahraničí úspěšného a finančně dobře situovaného? Mnozí Rakušané považují vlastní kulturní scénu za malou až malichernou. Četba zahraničních periodik – nejčastěji německých – a pravidelné sledování německé televize jim umožňuje získat širší kulturní a politický rozhled. Mnohé nasvědčuje tomu, že si je česká a rakouská povaha velmi podobná, avšak jazyková bariéra znemožňuje pohodlný každodenní kontakt mezi těmito dvěma sousedními národy. Název novin Volltext můžeme doslovně přeložit jako „plný text“; výstižnější, a tedy správný je překlad „úplný (nekrácený či nekorigovaný) text“. Barevný tisk na běžném novinovém papíře a především zdrženlivá grafická úprava dělá tyto decentní noviny snad až příliš nenápadnými. Autoři článků jsou převážně literární vědci, kritici nebo spisovatelé. Články jsou docela rozsáhlé, všichni zúčastnění mají pro vyjádření svých názorů dostatek prostoru. Vše – včetně grafiky – je podřízeno literárním textům. Třetinu titulní strany vyplnil podrobný obsah čísla, na zbylé ploše je barevná fotografie Alexandra Klugeho a úvodní část rozsáhlého rozhovoru, nazvaného Trpělivost knih. Tento významný německý spisovatel, filmař, právník a televizní producent odpovídá na otázky Clause Philippa. V dalším interview podrobně hovoří romanopisec Ernst-Wilhelm Händler o své nové knize Spisovatelova žena a o nesnázi s vyslovením slova „já“. Citujme: „Já nějakého manažera nebo podnikatele je firma. Přinutit to Já, aby jako Já promluvilo, dokáže už jenom spisovatel. Jsem pevně přesvědčen, že autorem literatury může být pouze ten, kdo má narcistickou úchylku. To jej dělá plodným.“ Celostránkový článek socioložky Yvonne Giedenbacherové je zároveň i vítězným příspěvkem literární soutěže, kterou pořádá alternativní nekomerční rádio FM4. Dvoustránkový text vídeňského literárního vědce a kritika Klause Kastbergera Stahování z kůže je věnován spisovatelce Elfriede Jelinekové. Čtyřicetistránkové noviny zveřejňují výhradně inzeráty z oboru kultury a vzdělávání. Jsou to reklamy na nové knihy, většinou z produkce německých a rakouských vydavatelství, programy několika velkých rakouských galerií a celostránkové inzeráty vídeňských poboček Lidové vysoké školy, již organizačně i finančně podporuje ústřední pracovní a sociální úřad, ale i místní obecní orgány.
Martin Burian