Generaci Almanachu na rok 1914, na jehož titulním listu čteme jména autorů Josef Čapek, Karel Čapek, Otokar Fischer, Josef Kodíček, Stanislav K. Neumann, Arne Novák, Otakar Theer a Jan z Wojkowicz, věnovala studii Eva Štědroňová v Tvaru č. 5/2007.
„Monumentálním dílem jak rozsahem, tak hlavně významem v první řadě pro nynější i pro budoucí badatelské generace“ označil Ladislav Soldán ve Vlastivědném věstníku moravském č. 1/2007 dvousvazkovou Korespondenci Otokara Březiny (ed. Petr Holman, Host, Brno 2004).
Studii Faustovské obsese a sebeinscenace Josefa Váchala publikoval v Divadelní revui č. 1/2007 Vladimír Just.
Doslov k výboru z pohádek Olgy Scheinpflugové Tulákova hůl (ed. Stanislava Zábrodská, Knižní klub 2006) napsal Štěpán Vlašín.
V 1. dílu Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha (ed. Ladislav Matějka, Akropolis – Nadace Jana a Medy Mládkových 2007) nelze přehlédnout Voskovcův dopis Ferdinandu Peroutkovi z 23. 8. 1950 – pronikavou analýzu stylu Osvobozeného divadla, autorských a lidských typů Voskovce a Wericha a taktiky čs. komunistů.
V rozhovoru s Petrem Placákem pro Babylon č. 6/2007 zavzpomínala básnířka Vladimíra Čerepková na své starší souputníky z pařížského exilu Jana Čepa a Pavla Tigrida.
S „dalším Pařížanem“ Janem Vladislavem rozmlouval „o domově, intelektuálech a jejich mánii měnit svět“ Jaroslav Formánek v Respektu č. 12/2007.
Německé vydání prózy Patrika Ouředníka Příhodná chvíle, 1855 (Die Gunst der Stunde, 1855, Residenz Verlag, Salzburg 2007) recenzovala v literární příloze týdeníku Prager Zeitung č. 11/2007 Ulrike Matzer.
Monografickou studií Ten, kterému šlo o věc světa, uctil Petr Šrámek v příloze Lidových novin Orientace ze 17. 3. t. r. nedožité osmdesáté narozeniny Josefa Jedličky (16. 3. 1927 – 5. 12. 1990).
Knižní rozhovor Karla Hvížďaly s Václavem Havlem Prosím stručně (Gallery 2006) recenzoval v 2. sešitu 46. svazku sborníku Bohemia (R. Oldenbourg Verlag, München) Jiří Kosta.
K nepřeceňování literárních kvalit románu Jana Nováka Děda (Jiří Krechler – Bookman 2007) vyzval v Týdnu č. 11/2007 Jiří Peňás.
Medailon Edgara Dutky otiskl v Malovaném kraji č. 1/2007 Vojtěch Urbančík.
Písmeno CH zastupuje v Malé abecedě současné české poezie Radima Kopáče (Uni č. 3/2007) Bohdan Chlíbec, narozený 12. 3. 1963 v Teplicích, redaktor nakladatelství Aula.
František Knopp
Rakousko
V podtitulku rakouského dvouměsíčníku Jazzzeit stojí, že se jedná o časopis pro hudbu a umění života. V roce 1999 si splnil Wolfgang Franz Rauscher svůj mladický sen – začíná vydávat hudební časopis. Ze sedmdesáti šesti barevně tištěných stran máme, dle tiráže na konci časopisu, získat informace a přečíst si názory a komentáře na tato témata: jazz a jiné formy soudobé hudby, literatura, výtvarné umění a příbuzné oblasti umělecké tvorby. Časopis chce oslovit široké publikum, nechce být elitním odborným časopisem. Původním povoláním podnikový ekonom, posléze zaměstnanec hudebních vydavatelství a organizátor kulturních projektů vytvořil solidní časopis bez přemíry obtížných reklam a inzerátů. V květnu roku 2004 stojí jako obchodní vedoucí u zrodu nového jazzového klubu ve vídeňském hotelu Hilton. Město Vídeň poskytlo této nové hudební atrakci finanční podporu určenou pouze na nutné počáteční úpravy prostor. Joe Zawinul’s Birdland – tak zní oficiální název tohoto klubu, zaštítil svou popularitou světoznámý vídeňský rodák. Každého českého kulturního patriota svým obsahem určitě potěší aktuální číslo Jazzzeitu. Již první článek „Pivo, jazz a hluboké sklepy“ nás zavede do Prahy. Georg Bachor napsal citlivý a fundovaný text, z něhož rád ocituji některé postřehy. „Praha zůstala ničivosti 2. světové války většinou ušetřena a dnes je jedním z nejpůvabnějších středověkých měst ve střední Evropě. Historický střed města je nádherné bludiště plné dlážděných ulic, historických dvorů a tmavých průchodů. Není divu, že Praha je dnes jedno z nejnavštěvovanějších turistických měst v Evropě. Proto je tedy vhodné vyhnout se o Velikonocích, v květnu a v červenci náporu turistů.“ Redaktor se zmíní o pražských pivnicích, ale věnuje i dosti prostoru jazzovým klubům a významu jazzu a rocku v totalitním Československu i Polsku. Neopomene naše úspěšné krajany Miroslava Vitouše a Jana Hammera. V článku pochopitelně zmíní Redutu, nejstarší jazzový klub ve městě, ale také alternativní scénu na Žižkově. Obdivná slova na adresu českých hudebníků čteme na desáté straně tohoto periodika. Redakce doslova vychvaluje Jiřího Stivína, Ondřeje Pivce a Emila Viklického a doporučuje návštěvu jejich vídeňských koncertů, které se uskuteční letos koncem dubna. Redaktorka Doris Schumacherová vedla – dle vlastního komentáře – veselý rozhovor s jedním z nejprominentnějších zástupců pražské jazzové scény Emilem Viklickým. Pianistu a skladatele nudí věčné otázky západních novinářů, týkajících se života za komunismu. Vzpomíná na své bezstarostné začátky s jazzovým otcem Karlem Velebným a na komunisty zneužívaný folklor. Teprve Leoš Janáček otevřel Emilu Viklickému dveře (srdce a uši) a rehabilitoval pro něj lidovou hudbu. Na závěr „české části“ pod titulkem Čtecí zóna Praha doporučuje Alice Bohdalová několik publikací. Ze šesti nabízených titulů zmíním ten poslední. Návod k použití pro Česko a Prahu od Jiřího Gruši je zde charakterizován jako vtipný a zajímavý vstup do českých dějin a mentality, a proto cenný cestovní průvodce pro cizince v zemi básníků a pivařů. Časopis má klidnou grafickou úpravu, své stálé rubriky a celorakouské adresáře pořadatelů kulturních akcí. Velké množství článků o koncertech a výstavách, rozhovory doplněné fotografiemi, termíny, internetové adresy a abecedně seřazené recenze nových CD včetně reprodukovaných obalů – to vše dodá čtenáři mnoho cenných informací. Jak již z názvu vyplývá, hlavní téma časopisu je jazz, menšinovým žánrům se ale redakce zvláště v recenzích na nová CD nevyhýbá.
Martin Burian