Medailonem básníka a prozaika Josefa Merhauta (1863–1907) přispěl do Akordu č. 4/2006 František Všetička.
Jako pozvánku na připravovanou výstavu fotografií z japanologické sbírky spisovatele-cestovatele Joe Hlouchy v Středočeském muzeu v Roztokách (od 5. 9. do 3. 12. t. r.) lze číst článek Jak uniknout klidnému toku českého života, který v „japonském“ čísle 7/2006 Dějin a současnosti otiskl Eduard Burget.
Učitelskou dráhu Otokara Březiny přiblížil s použitím vzpomínek někdejších žákyň dívčí měšťanské školy v Jaroměřicích nad Rokytnou (převážně z roku 1980!) Vladimír Spousta v brněnském čtvrtletníku Universitas č. 2/2006.
Úvodní slovo Ludvíka Kundery na vernisáži výstavy o Františku Halasovi a jeho otci Halasové: Otec a syn – proletář a básník, která je do 17. 9. t. r. k vidění v Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě, otiskl přehled kulturních pořadů v Brně č. 7/8 ve své příloze Kam.
„Archeoložkou lidských osudů“ s vědomou návazností na „tradici reportáží Mileny Jesenské z pohraničí roku 1938, otiskovaných v Peroutkově Přítomnosti, i Michala Mareše z pohraničí poválečného z Peroutkova Dnešku“ nazvala Jiřina Šiklová v Literárních novinách č. 28/2006 letos v květnu jubilující Alenu Wagnerovou.
Celé dvojčíslo 2/3 České literatury (červen 2006, 355 stran) je věnováno vědeckému odkazu Miroslava Červenky.
O edici Česká knižnice (Nakladatelství Lidové noviny, původně Český spisovatel), v níž vyšlo od roku 1997 už čtyřicet pět svazků a o niž se M. Červenka jako předseda vědecké rady nemalou měrou zasloužil, hovořili v Hostu č. 6/2006 Jiří Holý a Věra Menclová.
Historik a editor staré české literatury Jaroslav Kolár poskytl rozhovor revui Souvislosti č. 2/2006.
Léčivou moc detektivek (jejich čtení, ale i psaní) popsal a na příkladě svém a své ženy doložil Josef Škvorecký v článku Detektivky v mém životě (Listy č. 3/2006).
František Knopp
Rakousko
Žádná rakouská politická strana, ale ani sebestručnější přehled rakouských sdělovacích prostředků nemůže ignorovat existenci deníku Kronen Zeitung. Pozice těchto populistických novin je na místním trhu neotřesitelná. Statistiky z minulého roku dokazují jasnou převahu této tiskoviny nad ostatními. Potvrzuje ji také srovnání s deníkem Kurier, druhým nejčtenějším v Rakousku. Přestože oboje noviny vydává tatáž společnost Mediaprint, je kvalita nesrovnatelná. Oba tituly mají společnou páteční televizní přílohu, celostátní nedělní distribuci do samoobslužných prodejních tašek a některá zvýhodnění pro společné inzerenty. Kronen Zeitung v roce 2005 ovládly 44, 9 % rakouského trhu, v Haiderových Korutanech dokonce 50,5 a ve Vídni 42 %. Oproti tomu Kurier dosáhl v celorakouském měřítku pokrytí 11,3 %, ve Vídni 25,1 %, ovšem v Korutanech pouhých 2,5 %! Nejen obsahem, ale i velikostí (22,5 x 30 cm) jsou Kronen Zeitung ve srovnání s Kurierem doslova poloviční. Často jsem ptal i těch jejich čtenářů, které osobně neznám, proč si raději nekoupí za stejný peníz mnohem kvalitnější Kurier. Pro většinu byly hlavním důvodem jejich rozhodnutí menší formát a snadnější manipulace, chcete-li „listovatelnost“.
Jak pracuje redakce nezávislého deníku Kronen Zeitung, čím plní plochu pátečního vydání? Z celkového počtu 88 je 23 stránek potištěno inzeráty, na třech stranách je televizní program, další tři patří programu rakouských kin. Velká písmena v titulcích, běžný text vysázený polotučným písmem, velikostí používanou u většiny periodik pouze ke zvýraznění či v podtitulcích, a velké barevné fotografie – to není služba spoluobčanům s vadami zraku, ale základní princip grafické úpravy těchto novin. V pátek 7. července 2006 se čtenář již z hlavního titulku na první straně dozvěděl, že severokorejský raketový test vyvolal celosvětové zbrojení, podtitulek u velké barevné fotografie z pařížské módní přehlídky nás informuje, že nejenom ve fotbale jsou Francouzi úspěšní. Na první straně je ještě informace o zřízení pamětního místa zastřeleného medvěda Bruna a – bohužel – špatná zpráva o okrádání malých střadatelů na závěr. Návrat izraelských vojáků do pásma Gazy a zbrojní aktivity Severní Koreje jsou pravděpodobně jediné mezinárodní události hodné povšimnutí. Čtyři hlavní podezřelí v souvislosti s aférami kolem odborářské banky BAWAG mají vypovídat před parlamentním výborem – jinak žádný vnitropolitický komentář. Obsah čísla je jako obvykle směs vytvořená z policejních zpráv, reportáží ze soudních síní, rodinných tragédií a přírodních katastrof; přibližně desetinu tvoří sportovní komentáře. K oblíbeným tématům patří autohavárie (včetně barevné fotodokumentace), brutální sexuální delikty a loupežné přepady. Ve většině případů jsou pachateli cizinci ze zemí někdejšího východního bloku. O charakteru a záměrech novin vypovídají nejlépe dva příklady z minulosti. Jednostranně vedená kampaň proti dokončení atomové elektrárny Temelín vybuzovala protičeské nálady. O počtu jaderných elektráren v jiných sousedních zemích, případně o importu elektrické energie z těchto nukleárních zařízení se nikdo nezmiňoval. Snad, samozřejmě nechtěně, přispěly tyto mediální útoky ke zvýšení bezpečnosti temelínské elektrárny. Nic dobrého se nedá napsat o tom, jakým způsobem referoval deník o smrti nigerijského běžence Marcuse Omofumy. Během transportu do vlasti byl neúspěšný žadatel o azyl pomocí lepicí pásky umlčen a znehybněn. Následkem tohoto zacházení se Marcus Omofuma udusil. Tři policisté byli později pravomocně odsouzeni. Deník Kronen Zeitung celou záležitost zlehčoval, postup policie jednoznačně schvaloval. Následovaly razie na překupníky drog, o kterých noviny ochotně referovaly. Většina pachatelů byli „samozřejmě“ černoši.
Významným dnem pro odpůrce podobných praktik byl 23. duben 2004. Toho dne prohrály Kronen Zeitung soudní proces proti novináři Hansi Rauscherovi: soud potvrdil, že plátek skutečně kolportuje rasistické a antisemitské podtóny.
Martin Burian