V letošním roce jsme se stali svědky nebývalého rozvoje a rozšíření multimediálních obsahů na internetu. Internetová rádia stojí trochu ve stínu zájmu. Po stránce technologie si může vlastní rádio vysílající po síti pořídit kdokoliv. Jak tedy fakticky vypadá situace mezi on-line rádii v ČR?
Prvním českým rádiem, které vysílalo na internetu, byl od roku 1996 veřejnoprávní Český rozhlas, konkrétně Rádio Praha. Další stanice přibývaly postupně, ale jednalo se opět o již existující rádia, která dvojí vysílání dávala k dispozici i v on-line verzi. Po několika pokusech došlo i na první čistě internetové vysílání, na Invexu 99 bylo spuštěno Rádio 16, vysílající dvacet čtyři hodin denně výhradně hudbu (zejména jungle, techno a alternativní rock), jež v několika následujících letech také patřilo mezi průkopníky živých přenosů z hudebních akcí.
Zatímco v počátcích byla internetová rádia spíš sférou pro počítačové nadšence (na síť se přesunuli také někteří piráti; ti však přestali vysílat do éteru poté, co se zvýšila pokuta až na 100 tisíc korun), s postupem času došlo k profesionalizaci. Slibovaná demokratičnost nových technologií měla umožnit na internetu publikovat všem, ale optimistické předpovědi se vyplnily jen částečně.
Chcete do virtuálního vysílání?
Vlastní vysílání dnes může s trochou zkušeností a relativně malými počátečními investicemi spustit skutečně téměř kdokoliv. Potřebný software můžete získat zdarma, ať už jde o Shoutcast od tvůrců Winampu nebo Icecast, jenž je k dispozici i se zdrojovými kódy. Také programy pro úpravu zvuku nebo tvorbu jinglů existují ve freewarových verzích a cena hardwaru, kvalitního připojení a ostatních k provozu nutných komponent klesla na desetiny dříve potřebných částek. Problém je jinde: jak si zajistit dostatečnou sledovanost a jak své vysílání zlegalizovat ve vztahu k organizacím, jež se u nás starají o autorská práva.
Sebeprofesionálnější zvuk ovšem ještě nedělá dobré rádio. Nejdražší je kvalitní program a dobrý tým. Jen málokteré internetové rádio u nás si může dovolit luxus alespoň poloprofesionálních moderátorů; řada jich je naopak zcela bez mluveného slova. I pokud překoná rádio všechny tyto obtíže, narazí ještě na kolektivní správce autorských práv. OSA (Ochranný svaz autorský) požaduje kromě peněz také poctivě a podrobně vyplněné hlášení o přehraných skladbách, tento playlist je nutné jednou za čtvrtletí odevzdat, podobně jako u normálních stanic. Vysíláte-li méně než 4 hodiny denně, zaplatíte za měsíc 1250 Kč, vysíláte-li nonstop, bude po vás OSA chtít rovných 5000 Kč. Studentská rádia mohou dostat slevu. Horší situace je s Intergramem, zastupujícím práva interpretů. Výjimky se nepřipouštějí, a tak i když vysíláte jen pro pár kamarádů, měli byste platit 10 tisíc korun měsíčně, což si pochopitelně může dovolit jen málokdo.
Různé podoby
Jak tedy vypadá faktická situace? Zdá se, že existuje několik modelů. Nejjednodušší to mají „normální“ rádia, která si potenciál internetu postupem času uvědomila a své vysílání dávají k dispozici i na něm. V případě Českého rozhlasu najdete některé stanice (například populárně vědecký kanál Leonardo) dokonce jen on-line. Druhý model u nás představují komerční řešení, která vám pomohou s nižšími náklady spustit vlastní rádio, technické zabezpečení a právní otázky vyřeší za vás. AB rádio (www.abradio.cz) a play.cz (www.play.cz) by se dala označit jako „meta-rádia“. Na stránkách AB rádia si můžete vybrat z řady žánrových stanic (od taneční hudby přes rock či country až po vážnou hudbu nebo mluvené slovo) anebo z široké nabídky stanic, jejichž vysílání AB rádio zprostředkovává. Nejposlouchanější jsou rádia, která mají vysoký podíl na trhu i v éteru – Impuls, Radiožurnál, Evropa 2. Oblíbené je také pražské Rádio 1, které poslouchají zejména studenti, ale zdaleka nejen v Praze. Oba servery také nabízejí možnost zřídit si vlastní stanici, což je levnější než zkoušet to na vlastní pěst: další stanice téhož provozovatele totiž stojí méně. AB rádio začínalo jako většina podobných projektů doslova na koleně – v bytě zakladatele Adama Křikavy v roce 2000, tehdy ještě pod názvem Internetradio. První příjmy byly z reklamy, dnes tvoří větší část rozpočtu provize za zajištění vysílání pro FM stanice – a to nejen české, ale i slovenské a v poslední době zejména polské. Polský trh je větší, neexistuje tam taková konkurence a posluchači nejsou zvyklí na kvalitní streamování zdarma, jako je tomu u nás, AB rádio tak nabízí komfortní poslech nejúspěšnějšího polského komerčního rádia RMF FM za poplatek. Internetová rádia z principu úspěšně překračují státní hranice, což může být důvodem, proč mají ta česká problém upoutat posluchače.
Další skupinu tvoří rádia financovaná z grantů. Patří mezi ně jedno z nejúspěšnějších studentských rádií u nás – Rádio Akropolis. Vzniklo z kolejního Rádia Strahov, a protože žilo nejprve z podpory ČVUT, jeho provozovatelé se museli snažit od počátku o dodržování všech zákonných norem. Díky jejich snaze si v roce 2000 vlastně Intergram a OSA uvědomily, že existuje něco jako internet, a začaly situaci řešit. Rádio Akropolis (www.radioakropolis.cz) se vypracovalo na osobitou alternativu komerčních rádií, v jeho programu najdete i nemalý podíl mluveného slova, podnětných reportáží a koncertů a spolupracuje i se zahraničními stanicemi obdobně alternativního zaměření, od nichž také přebírá některé programy. Nechybí ani část věnovaná kulturnímu přehledu nebo novým médiím.
Do stejné skupiny patří i Rádio Rota (www.radiorota.cz), pyšnící se sloganem „první romské internetové rádio“. Vysílá v češtině a romštině a své posluchače má nejen u nás, ale i po světě; prý slouží mnoha Romům, kteří se odstěhovali z ČR, jako příjemné pojítko s domovem. Na rozdíl od většiny hudebních rádií nabízí Rádio Rota řadu svých pořadů ke stažení, takže se k nim můžete libovolně vracet a stáhnout si je na disk.
Poslední variantu představuje například server IPIP.cz, který nabízí shoutcastový server zdarma. Při registraci se provozovatel rádia zavazuje, že autorská práva si vyřeší sám, provozovatel serveru jen dává k dispozici technické řešení. Údaj, že je zaregistrovaných přes 3000 stanic, nelze brát úplně vážně, ale několik desítek aktivních stanic jistě dohromady přes IPIP vysílá. Jde o skutečně amatérské stanice, k vysílání totiž stačí domácí počítač, z něhož vypouštíte to, co vám právě na něm hraje. Nejúspěšnější z takovýchto domácích stanic mají pár desítek posluchačů.
Autor se dlouhodobě zabývá problematikou nových médií.