Poprvé od krachu internetové bubliny na jaře 2000 se zdá, že přichází nová vlna investic, kterou tentokrát pohání magické slovní spojení „Web 2.0“. Sází na novou metodu, kdy sami uživatelé určí, co budou sledovat, zda internetovou encyklopedii Wikipedia, populární videoúložiště Youtube nebo služby pro sdílení odkazů. Jedním z prvních projektů tohoto druhu, za nímž stojí nemalý kapitál, je internetová televize Stream.cz.
Stream.cz byla spuštěna v testovacím provozu 21. prosince loňského roku. Za ambiciózním projektem stojí v roli hlavního architekta Patrick Zandl (zakladatel serveru mobil.cz) a ředitelem je Miloš Petana, spoluzakladatel televize Premiéra. Povedlo se jim přilákat nejen velkorysé investice v řádu desítek milionů korun, ale i mnoho známých osobností, které mají pomoci s vytvářením obsahu. Stream totiž „je a není“ založený na uživatelích. Umožňuje sice upload videí, ale spoléhá se i na původní tvorbu a poskytuje také hudební videostreaming.
Ostrý provoz začal v prvním březnovém týdnu a je třeba uznat, že se do té doby povedlo vychytat řadu zejména technických problémů a chyb. Ovšem je jasné, že kvalitní televizi za tři měsíce vytvořit nelze, a proto je potřeba dívat se na Stream s jinými měřítky než na zavedené televizní stanice. Možná by se dala srovnávat s novými stanicemi, které mělo přinést zahájení digitální televize – ale projekty byly pozastaveny a čas jejich spuštění je ve hvězdách, internet tentokrát vyhrál.
Stream – pokoukání pro frikulíny?
Internetová televize se zaměřuje na jasnou cílovou skupinu. Mladí z měst, hlavně těch velkých, kteří mají kvalitní internetové připojení, místo koukání na televizi už nějaký čas raději surfují po internetu a jednoznačně dávají přednost krátkým a vtipným spotům. Co je delší pěti minut, to je pasé. Jak se s tím tvůrci popasovali? Nechci být za hnidopicha, ale zatím žádná sláva...
Vzhledem k tomu, že tvůrci projektu sami kladou důraz na vlastní tvorbu, odhlédneme od uživateli nahrávaných obsahů (kde vítězí ze zahraničních serverů přebírané reklamy a „vtipná“ videa, parodie, příspěvky à la Natočto a mezi tím občas příjemně překvapí tvorba studentů filmových škol). Co tedy nabízejí sami tvůrci?
Největším tahákem mezi seriály měla být Gynekologie – režie se ujal Igor Chaun, scénáře Petr Čtvrtníček, mezi herci najdete také Josefa Poláška nebo Jiřího Lábuse. Ovšem Českou sodu nečekejte. To už se spíš nabízí srovnání s reklamou na žvýkačky (ty mimochodem na Gynekologii nepřehlédnete, product placement jako vyšitý) – která je ovšem vtipnější než „seriál“. Proč ty uvozovky? Minutu znělka, a pak tři až čtyři minuty s pár omšelými fórky, z nichž některé se snad mají strefovat do Ordinace v růžové zahradě. Promarněná příležitost, ale aspoň měli k ruce kameramana – což se bohužel nedá říct o řadě jiných výtvorů.
Co tam máme dalšího: Můj příběh – tři feťáci a pak mistryně světa v aerobiku. Dlužno říct, že její projev bohužel předchozí tři o moc nepřevyšuje; anonymní autor medailonků by si měl uvědomit, že by to občas chtělo trochu stříhat. Sportovkyně opakuje za každým druhým slovem „vlastně“ a holka z diagnosťáku zase „víš jak“. Rozdíl mezi parodiemi a neparodiemi poněkud splývá. Na slovíčko je parodií na pořady pro ženy, Strong Song zase předvádí normalizační „hity“ v podání dvojice otřesných individuí – v obou případech je proti tomu takové Tele Tele vrcholem vkusu a vtipnosti. Na hrdém pražáctví je postavená „show“ Buranov, kde dva cestovatelé objíždějí kouty naší republiky a dělají si legraci z „domorodců“. Reklamní banner s Boratem ovšem klame, protože tohle není satira, ale spíše ubohost, za kterou se musí stydět nakonec všichni, Pražáci i lokálpatrioti (v prvních dílech to „schytal“ Jablonec a Jihlava).
Zprávy? Tak něco
Talkshow Limuzína zaujme jen nablýskaným terénním autem, celebrity a jejich zpovědi nic nového nepřinesou, všechno už jste si to mohli přečíst v bulvárních časopisech. Zpravodajství z toho nevychází o moc lépe: co hýbe světem, nebo spíše Streamem? Narozeniny Honzy Kollera, freestyle rap, novinky z ženevského autosalonu (ze serveru Auto.cz), mix hudby a modelek. Když se mezi tím objeví vzpomínka na laureáta Nobelovy ceny za chemii Jaroslava Heyrovského, musí se jmenovat „Jarda Heyrovský? Že by rapper?“. Zjistíme, že nikdo dnes neví, co je to polarograf (za nějž Heyrovský ocenění získal) – a že byla reportáž pravděpodobně natočena při příležitosti 40. výročí úmrtí, to už se tam nějak nevešlo.
Řeklo by se, že na hudebním streamu se nedá nic zkazit, ale proč to vypadá stejně jako MTV? Z právních důvodů nejde video pozastavit, s tím se asi nedá nic dělat, a tvůrci slibují, že do budoucna se bude pod obrazem alespoň ukazovat, jaká skupina zrovna hraje. Přitom možností, jak vysílání zatraktivnit a vylepšit, by byla řada: pod každým klipem by se mohly objevovat informace o skupině, odkazy na stránky, možnost zakoupení CD... Ovšem šance ukázat něco nového, méně známé nebo alternativní kapely, bohužel využita nebyla. Ale nešť, z jednadvaceti hudebních žánrových a tří „míchaných“ streamů si snad někdo vybere.
Šance pro šikovné
Celkově se dá říci, že za tři měsíce se tvůrcům Stream.cz podařilo doladit spíše technické problémy. Stránka funguje, videa se přehrávají, nepotřebujete žádné kodeky, lze jednoduše vyhledávat i komentovat. Vytvářet ve velkém kvalitní obsah je ovšem běh na dlouhou trať. A tady je situace horší. Nejsem nejspíš reprezentantem cílové skupiny a prezentovaný druh humoru jistě své příznivce má, ale ani oni nenechají bez povšimnutí školáckou kameru a neumětelský střih. Pokud tvoříte obsah pro masy diváků zhýčkaných klipovou kulturou, nesmí to vypadat jako homevideo. Možná by bylo užitečnější uvěřit Web 2.0 vlně naplno a nechat uživatele, ať server plní sami. Jim amatérství nikdo zazlívat nebude, a třeba se zanedlouho dočkáme lokálních hvězd, podobných těm celosvětovým z Youtube, ať už je to Peter Oakley alias geriatric1927, anglický důchodce vyprávějící o svém životě, Brooke Brodack alias brookers, která jako první získala díky Youtube kontrakt v mainstreamových médiích, nebo další rychle pomíjivé stars... Je to šance i pro mladé filmaře, kteří mají jinak těžko šanci prorazit, protože jejich krátké filmy se objeví maximálně kolem půlnoci na ČT 2. Zde si mohou založit svůj profil a naprostá většina technických starostí jde mimo ně: stačí zdigitalizovaný záznam nahrát a pak zájemcům jen posílat odkaz na příslušnou stránku. Nic je to nestojí a s trochou šikovného marketingu (anglické titulky a posílání odkazu i mimo ČR) to může být drobná časová investice s vysokou návratností.
Autor se dlouhodobě zabývá problematikou nových médií.