Letošní patnáctý mezinárodní knižní veletrh v Havaně, který se pravidelně koná v první půli února v nádherných prostorách koloniální pevnosti San Carlos de la Cabaña, byl ve znamení dalšího přátelství na věčné časy. Pásku nepřestřihl nikdo menší než comandante en jefe Fidel Castro a venezuelský prezident Hugo Chávez Frías, který den předtím za velké pompy obdržel nejvyšší státní vyznamenání, medaili José Martího, za zásluhy v boji za osvobození Amerik. Intelektuál Martí se během Chávezova pobytu musel otočit v hrobě nejméně o tři sta šedesát stupňů. „Havanský knižní veletrh je pro mě událostí zásadního významu,“ nechal se slyšet Chávez, „protože číst znamená probouzet myšlenky.“
Jinak je ale nutno hodnotit přítomnost venezuelských nakladatelů a autorů na Kubě spíš pozitivně. Kromě některých Chávezových opěvovatelů přijeli i skvělí básníci, například Julio Bolívar nebo Benito Mieses. Také venezuelští nakladatelé přivezli docela kvalitní čtení. Státem podporované Ayacucho, které vyrábí po grafické stránce v podstatě kopie barcelonských Tusquets Editores, nabízelo ke koupi za dobré ceny knihy latinskoamerických i španělských klasiků, jako jsou Julio Cortázar, Carlos Fuentes, Juan Bosch, Juan Carlos Onetti nebo Augusto Roa Bastos. K mání byl ale i nepřítel kubánské revoluce Mario Vargas Llosa. Venezuelská dobromyslnost však dosáhla svého vrcholu, když jakási nadace Via libre začala rozdávat brožované, ale celkem pěkné vydání Cervantesova Dona Quijota. Kniha prý ve Venezuele vyšla v milionovém nákladu v rámci jakési vzdělávací a alfabetizační vládní akce. Když pak účastník veletrhu viděl možná stovky rozradostněných mladíků a dívčinek, jak běhají po nádvoří pevnosti a mávají Donem Quijotem, jako v Česku mávají jejich vrstevnice a vrstevníci Cosmogirl nebo obalem počítačové hry, mohl si na chvíli pomyslet, že Chávez je vlastně velký performer.
Pochopitelně největší zájem ale byl i letos o dětskou literaturu, které je na ostrově katastrofální nedostatek. Občas tak tato kulturní událost v nejlepším smyslu nepřipomínala knižní veletrh, ale Matějskou pouť bez kolotočů. Vystavovatelů bylo celkem přes stovku a kromě Venezuelců přijelo několik vydavatelských domů z Argentiny, Mexika, Španělska, Británie, Peru a Panamy. Nejvíce se ale vyznamenali nakladatelé z Německa, Rakouska a Švýcarska, kteří rukou společnou a nerozdílnou nabízeli knížky Rosy Luxemburgové, Karla Marxe, Bedřicha Engelse, Mao Ce-tunga a jiných bojovníků. Tož aby někdo vzal do Frankfurtu Goebbelsovy projevy.
Veletrh, který další dny putuje do větších měst po celém ostrově, podle oficiálních čísel loni navštívily asi čtyři miliony lidí. Číslo se zdá poněkud nadsazené, ale opravdu se jedná o akci obrovského rozsahu, na níž si každý může najít, co ho doopravdy zajímá. Při příležitosti veletrhu bylo kubánskými nakladateli uděleno několik cen. Tu nejprestižnější, Cenu Aleja Carpentiera, dostala letos za román Martha Rojas, za esejistický počin Jorge Fornet a za povídkovou knihu mladý prozaik Pedro de Jesús López. Znovu po deseti letech vyšla kniha Ona psala postkritiku od literární teoretičky a kritičky Margarity Matteo Palmerové. A na pultech se také objevila kniha obsahující sebrané spisy Jeana-Paula Sartra, nazvaná Sartre – Cuba – Sartre s podtitulem Huracán, surco, semilla (Hurikán, brázda, semínko). To zní slibně.
Když náhodný návštěvník přehlédne na veletrhu některá specifika tropického socialismu, zdá se, že knižní trh jaksi funguje, autoři píší skvělé knihy a skoro bychom jim mohli závidět. Jenže typická kubánská absurdita se vloudila i sem. Lepší místo konání než zmíněnou pevnost svatého Karla pořadatelé najít nemohli. Letos byl ale veletrh pro velký zájem veřejnosti rozšířen i do sousední fortifikační stavby, pevnosti El Morro, kde v sedmdesátých letech věznili a mučili jednoho z nejznámějších spisovatelů Reinalda Arenase. Na takovou ironii si tady potrpí.