Morálka nade vše!

Zástupci Ligy polských rodin (LPR) se postarali o skandál, jenž během posledních týdnů plnil (a obávám se, že bude bohužel plnit nadále) titulní strany polských novin a internetových portálů. V návrhu dvěstěmilionového rozpočtu (přibližně 1,6 mld. Kč) se objevila žádost nezávislého Divadla Wierszalin o finanční podporu ve výši 0,5 mil. PLN (necelé 4 mil. Kč), čímž by se toto přední polské alternativní divadlo automaticky stalo takzvanou kulturní institucí vojvodství. S tím se však nemohli smířit představitelé LPR. Pro ně je tvorba zmíněného divadla, které je oceňováno v Polsku i v zahraničí a které třikrát získalo cenu Fringe Fist na prestižním festivalu v Edinburghu (naposledy takovouto „sbírku“ mělo divadlo Tadeusze Kantora), pouhou pornografií. Na podporu svého názoru si zástupci na internetu našli a vytiskli fotografie z inscenace Oběť Starosta. Legendární svatá Starosta, jež milovala tak Boha, že jako záchranu před chystaným sňatkem s pohanským nápadníkem si vymodlila Kristovu tvář, byla oficiál­ně uznána církví v 16. století a je patronkou nezdařených manželství a žen bránících se mužské žádostivosti. Na první pohled tedy velmi „zbožné téma“, jak se pravděpodobně domníval i autor scénáře a režisér inscenace, zakladatel a umělecký šéf Divadla Wiers­zalin Piotr Tomaszuk (u nás známý svou inscenací Žebrácké opery v Ostravě) a jak potvrzovali i diváci inscenace, včetně katolických kněží. Poslanci sněmu, Zbigniew Puksza a Krzysztof Kozicki, inscenaci ale nikdy neviděli – což ostentativně zdůrazňovali. Vystačili si s pouhými fotografiemi s dřevěnou plastikou ukřižované vousaté svaté s odhaleným poprsím, aby mohli divadlo obvinit z rouhačství, urážky náboženského cítění a porušení dobrých mravů. „Co je tohle za umění? Vždyť pouhým okem vidíme, že je to skandál a urážka náboženského cítění. Kdyby se něco takového udělalo s Davidovou hvězdou, okamžitě by se zvedl halas na celý svět. Uděláme všechno pro to, aby se takovéhle věci nefinancovaly,“ řekl K. Kozicki. Jeho kolega Z. Puksza, pravděpodobně unesen podzimními volebními výsledky LPR, se nechal slyšet, že jestli současná vládní koalice v Podlesí divadlo finančně podpoří, tak po příštích volbách do oblastních sněmů vyženou divadlo z regionu holemi. „Ať si je oceňují v New Yorku a Bruselu, my přesně víme, o co tady jde,“ shodovali se poslanci a žádali okamžité podání trestního oznámení. Místo na divadelníky podala opozice trestní oznámení na zmíněné politiky.

V polských médiích se ihned rozhořela přestřelka. Otevřeným dopisem otištěným na stránkách radikálního Naszeho Dzienniku se do ní zapojil také senátor Jan Szafraniec z LPR, jenž v osmistránkovém textu bez ladu a skladu vyjmenoval různorodé prohřešky proti „svatým věcem“ a „dobrým mravům“ nejrůznějších polských i zahraničních umělců (zmíněn byl mimo jiné i plakát k filmu Miloše Formana Lid versus Larry Flynt). Senátora a rytíře řádu Božího hrobu v Jeruzalémě příliš netrápilo, že v inscenaci Oběť Starosta jej zaujala pouze jediná scéna, popsaná navíc dvěma větami, a ani si nepoložil otázku, co by tato scéna mohla znamenat v kontextu celé inscenace. A zda představení i viděl, o tom se již čtenáři raději nesvěřuje. Největší část otevřeného dopisu, jenž měl usvědčit Divadlo Wierszalin z rouhání, byla věnována televizní inscenaci (sic!) Proroka Ilji Tadeusze Słobodzianka z roku 1994. I u nás uváděný dramatik sice před šestnácti lety Divadlo Wierszalin spoluzakládal, ale kvůli vzájemným neshodám právě nad Prorokem Iljou se s Tomaszukem navždy rozešel. Moralistům však stačí málo: vlastně jen vousatá žena na kříži s odhalenými ňadry, případně z kontextu vytržená replika „chuť a vůně penisu“ z nové hry P. Tomaszuka Bůh Nižiňskij; že je problematika trochu složitější, že je tato hra vlastně velmi duchovní, jim moc nevadí: hlavní hrdina je homosexuál a navíc sedí v blázinci! V podobných intencích se na stránkách téhož deníku „spravedlivě rozhořčovala“ také kritička Temida Stankiewicz-Podhorecka. V článku Co se stalo s naším divadlem? dochází k závěru, že soudobé polské divadlo ztratilo vlastní identitu vinou mladých pyšných divadelníků, kteří se odtínají od vlastních kořenů, tvořených generacemi Poláků přes více než dvě století, kteří věší na kříž různé šokující a často i hnusné věci a kteří se schizofrenní fascinací prezentují na polských scénách rozmanité patologie, s největším zalíbením pak homosexuální deviace, z nichž činí přednost hodnou následování...

„Kauza Wierszalin“ dopadla dobře. Divadlu byla přiznána finanční podpora a dokonce se uvažuje o vykoupení budov, ve kterých soubor v malé obci poblíž Bialystoku působí. To, že nakonec divadelníci neskončili před soudem, je bezesporu zásluha kritiků a publicistů, kteří po celou dobu upozorňovali na nebezpečí „morální“ cenzury. Ne všichni polští umělci mají ale takové štěstí. Důkazem nám může být soudní proces s Dorotou Nieznalskou, jehož druhé kolo začíná v těchto dnech. Poprvé byla umělkyně odsouzena k půlročnímu vykonávání prospěšných prací poté, co poslanci z LPR podali trestní oznámení za její instalaci Utrpení, vystavenou v gdaňské galerii. Další trestní oznámení, tentokrát za šíření pornografie, leží v současné době na varšavské prokuratuře. Podal jej radní varšavské čtvrti Jižní Praga na performery katovické divadelní skupiny Suka Off poté, co se při příležitosti jejich vystoupení ve Varšavě v bulvárních novinách dočetl, že herci v performanci Flesh Forms vystupují nazí. Autocenzurně se vzápětí zachovalo vedení prestižní přehlídky nezávislého polského divadla v Lodži, když předem dohodnuté vystoupení skupiny odvolalo s evidentní výmluvou na nedostatek finančních prostředků. Přeci jenom jedny volby dopadly, jak dopadly, za dveřmi jsou další a není vhodné zbytečně přijít o sympatie těch, kdo rozhodují o financích – a tudíž o bytí a nebytí přehlídky. Ironií osudu je, že Łódzka Spotkania Teatralna, jak se přehlídka nazývá, patřila od sedmdesátých let k umělecky nejsvobodnějším festivalům v celém tehdejším komunistickém Polsku.

Seznam nejkřiklavějších zásahů polských politiků vůči umělcům

1999

Protest části varšavských radních proti nadměrnému používání vulgarismů v inscenaci Shopping and Fucking Marka Ravenhilla v Divadle Rozmanitości ve Varšavě, režie Paweł Łysak.

2000

Protest několika bialystockých spolků katolických rodin proti závěrečné scéně v inscenaci Konopnička (Činoherní divadlo v Biały­stoku), ve které byla dřevěné figuríně Krista stínána hlava.

2000

Během výstavy ke stému výročí existence progresivní varšavské galerie moderního umění Zachęta vyvolala instalac e Maurizia Cattelana Svatý otec (instalace představovala figurínu Jana Pavla II. povalenou obrovským meteoritem) dokonce dvojitý zásah ze strany politiků. Nejprve byla přikryta bílým prostěradlem, poté dva poslanci z LPR odvalili z figuríny meteorit.

2002

Soudní dohrou skončil protest proti instalaci Utrpení Doroty Nieznalské, která se skládala z fotografie mužských genitálií na kovovém kříži a videozáznamu posilujícího muže ve fitness centru. Poslanci LPR podali na umělkyni žalobu teprve po skončení výstavy na základě zhlédnuté televizní reportáže. Soud odsoudil Nieznalskou k šestiměsíčnímu výkonu prospěšných prací. Autorka instalace se odvolala a proces byl obnoven v těchto dnech.

2005

Radní varšavské čtvrti Jižní Praga podal žalobu na performery katovické nezávislé divadelní skupiny Suka Off za šíření pornografie poté, co se v jedněch bulvárních novinách dočetl, že herci v performanci Flesh Forms vystupují nazí. Vzápětí nato bylo zrušeno předem naplánované vystoupení katovického divadla na prestižní přehlídce nezávislého polského divadla v Lodži. Vedení přehlídky vysvětlovalo svůj krok nedostatkem finančních prostředků. Když se divadelníci rozhodli vystoupit v Lodži zadarmo, organizátoři přehlídky uvedli, že nemohou pro jejich vystoupení zajistit patřičný prostor.