Připomene-li se Berlín a hudba, většině se okamžitě vybaví Einstürzende Neubauten a jejich verze postindustriálních šansonů, ale málokdo má chuť tento asociační stereotyp překonat pohledem na jiné okruhy v německé elektronické a žánrově příbuzné hudbě. Multimediální skupina Column One je jedním z nejotevřenějších hudebních projektů současnosti a již podruhé vystoupí v Praze, tentokrát 4. března v klubu NoD v rámci festivalu STIMUL.
Column One vznikli v bouřlivé době nově spojeného Německa a s jistou nadsázkou lze tvrdit, že se do nich chaotické a napjaté klima doby usadilo a zapustilo své kořeny. Počátky jejich tvorby se ještě nesou na doznívající vlně industriálu, což dokazuje první čtveřice alb World Transmission 1–4 a dílo Vis Spei, které je plodem kolaborace s vůdčí osobností psychedelické, tranceové a industriální scény Genesis P-Orridgem. Na těchto nahrávkách se do stále zintenzivňujících se hlukových palisád vplétají repetitivní perkusivní stopy a výsledkem je destruktivní zvuková stěna, která je z dnešního pohledu jedním z nejzajímavějších posledních výkřiků dnes již mrtvého hudebního stylu. Následující radikální přeměnu a objevení vlastního hudebního jazyka způsobily vlivy mimohudební – film a literatura. Již od počátku devadesátých let Column One experimentovali s filmovým médiem způsobem, který své označení VJ-ing nalezl až mnohem později. Zkušenost s překrýváním dvou paralelně běžících filmových pásů společně s myšlením o montáži měla za následek zcela jinou práci s hudebním materiálem a objev takzvané cut-up metody. Tento hudební objev, který nesouvisí se samplováním, neboť zanechává materiál v původní podobě, byl ovlivněn i dílem Williama S. Burroughse, který v části své literární produkce pracoval metodou náhodného řazení rozličných textových segmentů k sobě. Cut-up je vyťatým zvukovým fragmentem, lhostejno, zda ze světa hudby či okolní reality (field recordings), který je náhodně překrýván fragmenty jiného, kontrastního druhu. Výsledkem je zvuková plunderphonická koláž,“v níž jsou rozlámány veškeré kousky zvukového univerza – na přelomovém albu the excellent listener slyšíme hrozivě zpomalenou Carminu Buranu, do které se prolínají rozhlasové komentáře a beaty z diskoték, na nahrávce Classic Chill Out Rhythms 1,2 je do dubových rytmů vpuštěno dětské broukání a na posledním opusu Dream Time jsou do pomalých tranceových rytmů vpleteny zvukové stopy pornofilmů, jazzových sól a zvuků z čínské opery. Zmíněná alba, která zcela neuctivě a ironicky přistupují k dílům jiných autorů, jsou jednou z nejsilnějších hudebních odpovědí na anarchistické a subverzivní hnutí dada. Nevyzpytatelnost hudebního směřování multimediální skupiny je obrovská a díky své stylové těkavosti i pro mnohé z posluchačů šokující, protože Column One s groteskním úšklebkem ničí trendy kdysi populární anebo se chameleonsky skrývají do soudobých kontextů elektronické klubové scény. Zatímco na“nahrávce Electric Light pervertují ozvuky elektronické scény sedmdesátých a osmdesátých let, tak se v Audience Is Sleeping věnují striktní techno a click’n’cut scéně, podobné výtvorům z dílen Jana Jelineka či Björk. Mnozí z posluchačů se cítí zmateni a dezorientováni, neboť tvorba těchto berlínských vtipálků je jedním velkým bludným kamenem.
Autor je hudební publicista.
