Vyšší populár

Nejstarší z publikací Antikomplexu, sdružení založeného původně několika studenty různých oborů pražské Karlovy univerzity, řádně ztěžkla, i když byla rozšířena jen o (ale důležité) Chebsko a jeden nicneříkající text na úvod. Inu zlepšení ostrosti fotografií už mohl napomoci pouze polokřídový papír, jenže mohutnou knihu si teď zřejmě nepřibalíte na cesty po sudetských končinách. I tak se může materiálně projevit proměna spolku, původně sledovaného tajnou službou jako potenciálně protistátní, v uznávané odborníky na regionální problematiku značné části dnešního českého státu. Protože se jedná o knihu známou a mnohokráte recenzovanou, podíváme se podrobněji na její čerstvé sourozence.

Expanze sudetského přístupu

Obě knihy jsou vydány rovněž na exkluzivním polokřídovém papíru a spojuje je záměr nabídnout několik různých pohledů na sudetskou krajinu (Proměny sudetské krajiny) a její dnešní obyvatele (Sudetské osudy). Krajina patří mezi nosná témata současné vzdělanostní literatury již od devadesátých let. Není divu, vždyť právě krajinářská tematika dokáže dnes jako málokterá jiná propojit tak disparátní a roztříštěné náhledy na svět, dané neustálým vzdalováním různých vědních oborů. A téma krajiny shromažďuje profesionály i amatéry různého ražení – vědecký pól výzkumu se snaží vytvořit nadoborovou systematizaci popisu krajinného rázu (J. Löw, I. Míchal), esejistický pól je již delší dobu středem zájmu široké obce čtenářů. Vyprofilovalo se v něm několik zavedených a vyhledávaných autorů (B. Blažek, V. Cílek, J. Sádlo, P. Hájek ad.). Módní téma také aktualizovalo tvorbu starších autorů (M. Nevrlý, J. Čáka aj.) a není vyloučeno, že povede i ke zvýšenému zájmu o neprávem opomíjený majstrštyk českého obrození, Vznešenost přírody M. Z. Poláka a o popisné literární žánry včetně jejich historické podoby vůbec.

Kniha Proměny sudetské krajiny tak přichází do značně předpřipraveného prostředí. Najdeme v ní třiadvacet textů od osmnácti autorů různých oborů, od architektury přes ekologii, sociologii, kulturologii, historii až po literární historii a žurnalistiku, vše proloženo hojnými fotografiemi, nezřídka opakujícími srovnávací princip Zmizelých Sudet. Žánrová rozrůzněnost poměrně krátkých textů od značného množství autorů poněkud znesnadňuje čtení knihy, tematické seskupení textů napomáhá orientaci, přece jen bych však ocenil nějakou koordinovanější formu. Přibyl prostě další sborník, jen efektněji vydaný, než je tomu obvyklé. Tím samozřejmě není řečeno, že by texty v něm obsažené nestály za přečtení, ve sborníkovém pojetí se však málokdy vyhnete opakování formulací nebo množství popisů téhož problému. Prostor sdělení je na míru ušit Petru Mikšíčkovi, který využil svých znalostí i stylistického umu k prezentaci obecnějšího vymezení Sudet, pregnantními formulacemi vyčnívá i v tak silné konkurenci text Jitky Ortové, analyzující stav zakořeněnosti relativně stále ještě nových obyvatel těchto končin. Čtenář nalezne i několik sond do konkrétních regionů, zejména Krušnohoří a Podkrušnohoří, jakož i zasazení fenoménu „sudetizace“ krajiny do evropského, ba světového kontextu (Ivan Dejmal, Miroslav Baše, Ivan Plicka). Ukazuje se, že sudetský model agresivního přístupu k venkovu se zdaleka netýká pouze Sudet, ale prostupuje už poměrně dlouho i vnitřní regiony s původně ryze českým osídlením. Destrukci konkrétních míst a „nová hnízda příští generace“ pak popisují texty Zdeňka Procházky, Martina Říhy či Lubomíra Jiřiště. Nepříliš povzbudivý obrázek novodobých sudetských obyvatel od Tomáše Feřtka jakoby otvírá následující knihu, Sudetské osudy.

Takřka

Tato kniha je výrazně sevřenější, což je dáno jak výběrem reprezentantů tří skupin – původních obyvatel Sudet (Němci, Češi, Židé), přistěhovalců z východu a jihu Evropy (volyňští Češi, Ukrajinec, Rusínka, rumunské Slovenky, Řek), nových českých obyvatel různé světonázorové orientace –, tak kladením podobných otázek a jednotnou stylistickou úpravou. Těžko rekapitulovat různorodé lidské osudy, poznamenejme jen, že editor vybral většinou výrazné osobnosti, které jsou schopny jasně formulovat své názory. Řada z nich je veřejně činná v různých sdruženích či v komunální politice. Sedmnáct portrétů nebo dvojportrétů – fotografických a biografických – je úvodem k rozhovorům prokládaným dobovými fotografiemi rodinnými či tematickými. Jednotlivé bloky jsou tak jako v předchozí publikaci uvedeny stručnými editorovými úvody. Výpovědi respondentů více méně ilustrují předpokládanou linii – jakýsi poukaz na složitost vřazení lidských bytostí a jejich osudů do černobílého schématu.

To samozřejmě není výtka, rozhovory jsou vesměs poučné a poutavé, vybraný vzorek je takřka reprezentativní, problém však nastává v onom slově takřka. Z pochopitelných důvodů zde chybějí viníci a revanšisti z německé i české strany, a že by se mezi některými sudetskými organizacemi nebo na druhé straně třeba v Klubu československého pohraničí našly velmi reprezentativní exempláře! Z nových obyvatel Sudet postrádám zde i příslušníky početných komunit Vietnamců a Rusů, zajímavý byl by nějaký ten bývalý okresní tajemník, ba i vyšší šarže totalitní státní správy, nebo další sociologicky výrazné typy, tak jako je ve svém dokumentárním filmu Kamenolom Boží shromáždil Břetislav Rychlík.

Pokud něco knihy propojuje, je to pojem hospodář – dobří hospodáři byli vyhnáni, špatní dosud hospodaří. Často se v příspěvcích i rozhovorech opakuje nekritická chvála předminulého století a také šok z neúspěchu broumovských aktivistů. Autorský kolektiv sice často vystupuje pod pojmem editoři, cítíme však už výraznější profilaci – roli vůdčí osobnosti na sebe vzal, aspoň v případě rozhovorů, M. Spurný.

Antikomplex se vyhranil jako kulturologické sdružení, které vědomě užívá zavedené a ověřené postupy, jako jsou srovnávání fotografií s časovým odstupem, orální historie nebo sborníkové kompendium příspěvků na dané téma. Recenzované knihy tak tvoří jakýsi „vyšší populár“ vzdělanostní literatury, který v českém prostředí supluje diskusi, jež se ve vyspělejších prostředích (například Německo, Polsko) odehrává na stránkách seriózních deníků. Není těžké si představit, že jednotlivé příspěvky a rozhovory z obou nových publikací mohly být nejprve otištěny jako cyklus v nějaké té sobotní novinové příloze – neobsahují nic nesrozumitelného, často jsou naopak velmi čtivé.

Autor je bohemista a polonista.