Nigerijský prezident bude ze severu

Před nedávnem jste se vrátil z Nigérie, kde jste působil jako pozorovatel v misi EU. Co bylo jejím cílem?

Evropská unie posílá ročně 12 až 14 delegací na pozorování voleb v různých zemích Afriky, Asie a Ameriky. Ale ještě předtím, než jsou tyto delegace vyslány, odjede na místo průzkumná mise, která se snaží zjistit, zda budoucí pozorovací mise mají v daném případě smysl, či zda jsou vůbec proveditelné. Já jsem působil v Nigérii jako volební expert takovéto mise.

Role EU v nadcházejících volbách v Nigérii ale zřejmě nespočívá jen ve zhodnocení situace. Jakými způsoby se Unie snaží celý proces ještě ovlivnit?

Evropská unie přispěla do fondu, který má platit nezávislou volební komisi v Nigérii. Ale zahraniční fondy se na financování této komise podílejí jen asi z deseti procent. Většinu nákladů platí nigerijská vláda. Unie tedy ve financování volebního procesu v Nigérii hraje celkem malou roli.

V průběhu registrace voličů se vyskytly problémy, o kterých referovala i zahraniční média. Zaměřovali jste svou pozornost i na tyto otázky?

Samotná volební monitorovací mise EU začíná pracovat až v polovině března. V té době již bude registrace ukončena. Když jsme byli na místě my, registrace ještě probíhala. Mohl jsem si tedy prohlédnout, jak vypadá elektronická registrace voličů, kterou označují za snímání dat. Podobný proces proběhl i v Kongu. Vyfotí každého voliče a sejmou mu otisky prstů. Tyto informace jsou přeneseny do počítače a pak do seznamu voličů. Ohledně otázky, zda je Nigérie na takovou digitální registraci připravena, se odehrálo hodně debat.

V evropských demokratických státech by bylo asi docela zvláštní, kdyby se vláda rozhodla shromáždit do jedné databáze biometrické údaje všech voličů. Víte něco o tom, jak se tato myšlenka objevila v africké zemi, kde nejsou demokratické struktury příliš rozvinuté?

Volební komise v Nigérii je velmi ambiciózní. V minulosti byly problémy s tím, že se někteří lidé registrovali a volili dvakrát, anebo hlasovali za někoho jiného. Bylo tedy rozhodnuto zavést elektronickou databázi, která automaticky vyloučí možnost dvojí registrace i to, aby někdo hlasoval vícekrát.

V evropských zemích je většinou seznam voličů odvozený z registru občanů, něco takového ale v Nigérii neexistuje.

V nedávné historii subsaharských států se vyskytlo několik případů masového zneužití různých registrů obyvatel a identifikačních průkazů. Mám teď především na mysli genocidu ve Rwandě, kde byli podle nich identifikováni příslušníci opačného etnika. Nemyslíte, že podobné riziko existuje i ve velmi rozmanité Nigérii?

Ne, nemyslím si to. V roce 2006 proběhlo v Nigé­rii sčítání obyvatel a během něj byly shromažďovány i detailnější informace. Demokratický stát takové informace potřebuje.

Zmínil jste se o Rwandě, ale podobné registry jsou skoro všude. Mohou být zneužity pro špatné cíle, ale myslím, že to v Nigérii nehrozí.

Pozornost mezinárodní veřejnosti se v souvislosti s Nigérií soustředí především na problémy soužití různých místních náboženství a etnik. Mohou nadcházející volby tomuto soužití prospět, nebo naopak zvýší napětí?

Volby s sebou samozřejmě vždy nesou riziko, že ti, kdo prohrají, výsledky neakceptují. Nigé­rie zažila v minulosti střety na severu Nigérie mezi muslimským a křesťanským obyvatelstvem. Částečně ohledně uplatňování zákonů šaríi. Země je federací 36 států. Některé jsou čistě islámské, v jiných je smíšená populace. V předvolební kampani se politici snaží získat co největší podporu, a tak – podobně jako v jiných zemích – používají populistickou nebo demagogickou rétoriku. Mohou se zaměřovat i na náboženské nebo etnické rozdíly.

Pozoroval jste takové projevy v průběhu vaší mise?

Oficiálně kampaň začala v polovině ledna. Až do poloviny února však měly strany čas na dokončení kandidátek. Skutečná kampaň tak nabrala zpoždění. Já sám jsem se s kampaní, která by stavěla na rozdmýchávání nenávisti, nesetkal.

V Nigérii panuje dlouhodobě napětí v oblastech, které jsou bohaté na ropu. Objevují se tu tendence k separatismu. Jak se to může odrazit na průběhu a výsledku voleb?

V nigerijské federaci rozděluje stát padesát procent zisku z ropy. Nigérie je přitom na ziscích z ropy závislá. Tvoří osmdesát příjmů země.

V minulosti se stal předmětem sporu ná­vrat prostředků do čtyř oblastí nigerijské delty, kde se těží převážná většina ropy. Ve volbách v roce 2003 zde pozorovatelé z EU zaznamenali řadu nesrovnalostí. A v průběhu letošní mise budeme tuto oblast monitorovat..

Objevily se nějaké případy násilí v souvislosti s chystanými volbami?

Volební komise zaregistrovala 50 politických stran. Ve volbách totiž nemůže nikdo kandidovat samostatně, musí být na kandidátce nějaké politické strany. V prosinci měly strany sestavit první kandidátky a o místa na nich se strhl tvrdý boj. Podle mých informací byli zabiti dva kandidáti na guvernéry a došlo také k násilí v souvislosti s primárkami, které některé strany pořádaly.

Jakou roli při vymezování jednotlivých stran hraje etnický původ nebo náboženství?

Od šedesátých let, kdy získala Nigérie nezávislost, pocházela většina prezidentů ze severu. I vládci vojenských junt byli seveřané. Současný prezident Obasanjo pochází ale z jihu, z etnolingvistické skupiny Jorubů. Po osmi letech přichází veřejná debata o tom, odkud by měl být nový prezident. A všechny hlavní politické strany se rozhodly, že na post budoucího prezidenta budou kandidovat lidé, kteří jsou muslimové a pocházejí ze severu. Tito kandidáti na prezidenta si pak vybrali jako své kandidáty na viceprezidenty Nigerijce z jihu země.

Ohledně etnické či náboženské homogenity jednotlivých stran toho moc nevím. Neanalyzoval jsem to. Vládní Lidová demokratická strana PDP, za niž kandiduje Yar’adua, guvernér státu Katsina, má nejlepší infrastrukturu a je opravdu federální, pak je tu Všenigerijská lidová strana ANPP generála Buhariho, který byl kdysi vojenským vládcem země. Třetí hlavní strana, Akční kongres AC, navrhuje viceprezidenta Abubachu. Je to jeden ze zakladatelů PDP, ale v poslední době se rozhádal s prezidentem Obasanjem. Teď ho tedy navrhuje AC, která je koalicí několika menších stran. Nejvíce přívrženců mají na jihozápadě země. Je ale zajímavé, že Yar’adua a Katsina pocházejí z jednoho severního státu.

Zmíněné tři strany mají nyní největší šance na vítězství ve volbách. A jsou to nejen prezidentské volby, ale i volby do senátu a sněmovny reprezentantů, volby guvernérů jednotlivých států a parlamentů těchto států.

Vítězná strana se bude muset kromě sporů mezi různými částmi země a jejich etniky vypořádat také se závažným problémem korupce. Vidíte v této oblasti nějaké šance na pokrok?

Poté, co se k moci dostal v roce 1999 Obasanjo, byla podniknuta řada kroků. Vznikly dvě státní komise, které mají za úkol bojovat s korupcí a stíhat politiky nebo úředníky, kteří berou úplatky. Organizace Transparency International, která sestavuje žebříček korupce, dává zemi od roku 1999 stále lepší hodnocení. Situace však stále není uspokojivá. Pro podezření z korupce bylo vyšetřováno 30 guvernérů jednotlivých států. Vyšetřována byla i řada úředníků. Je to veřejně známý problém a každá nová vláda, pokud bude chtít být úspěšná, s tím bude muset něco dělat.

Podezření z korupce bylo často spojováno s postupy zahraničních společností při těžbě ropy a při získávání kontraktů. Jak se těchto společností týká boj s korupcí?

Jedná se opravdu o záležitost, která má dvě strany. Jednak úředníky a politiky, kteří úplatky berou, a pak zahraniční společnosti, které je nabízejí. Něco v této věci mohou dělat místní nevládní organizace jak na jihu, tak i na severu. Mohou pojmenovávat viníky.

Nedávno otiskly německé noviny informaci o tom, že v Nigérii uplácela firma Siemens. A to ukazuje, že svoji úlohu tady musejí sehrát organizace jak v Nigérii, tak třeba u nás v Evropě.