Indové upřednostňují muže

Čím se zabývá vaše Centrum pro studium ženského rozvoje (CWDS)?

Za posledních dvacet let se náš institut zapojil do různých výzkumných projektů, sociálních kampaní, dokumentace i do výukových programů. V souvislosti se změnami, které přišly začátkem devadesátých let, se snažíme hledat nové odpovědi na změněnou situaci a na nové problémy, kterým ženy čelí.

Jakou má vlastně hnutí za ženská práva a gender studies v Indii tradici?

V roce 1947 získala Indie nezávislost a pětadvacet let poté jsme chtěli zjistit, jak moc se situace žen v nové nezávislé Indii změnila. Zda se jejich život zlepšil, zda se staly rovnoprávnější. Abychom si na tyto otázky odpověděli, zpracovali jsme výzkumnou zprávu nazvanou Směrem k rovnoprávnosti, která se stala důležitým mezníkem v historii boje za ženská práva v Indii.

Samotná historie ženského hnutí se ale datuje ještě do doby před získáním nezávislosti, kdy ženy hrály klíčovou roli v hnutí za svobodu. Vstupovaly do Kongresové strany – která je momentálně u moci – i do různých sociálních organizací. Sám Gándhí vyzval ženy, aby se k jeho hnutí přidávaly. Toto počáteční období mělo na historii ženského hnutí velký dopad a jeho dědictví pociťujeme až do současnosti. Dodnes najdeme ženy, které vstoupily do politiky na základě Gándhího výzvy. V období před získáním nezávislosti se do hnutí za svobodu zapojily ženy ze všech vrstev společnosti, ze všech kast a všech povolání – farmářky, nevzdělané vesničanky, dělnice i městské intelektuálky. Byla to skvělá doba. Od získání nezávislosti ale účast žen v politice prudce poklesla. Člověk se musí ptát proč? A právě na tuto důležitou otázku jsme se pokoušeli v roce 1975 odpovědět.

Jedním ze závěrů, k nimž jsme došli, bylo, že klesá nejen počet žen v politice, ale dokonce i počet žen ve společnosti celkově. Na základě našich zjištění se pak tímto problémem začali hlouběji zabývat demografové a sociologové. Skutečnost, že rodiny upřednostňují muže, nebo by se dalo přímo říct vznik „kultu“ chlapců a také neochota mnoha rodin vychovávat holčičky není v Indii novým fenoménem. Tento jev je dokumentován celých posledních sto let. Poprvé jsme ale tento poměr ukázali jako negativní projev modernizace, který je symptomatický pro celou Indii. Od té doby se většina odborníků shoduje na tom, že jde o jeden z nejvýznamnějších genderových problémů, který má vážné a nevratné důsledky. Podle posledního sčítání obyvatel, které v Indii proběhlo v roce 2000, neustále klesá poměr žen vůči mužům. Zároveň také klesá i počet nově narozených holčiček. To je však nový fenomén. Při sčítání v roce 1991 bylo napočítáno 945 narozených dívek na 1000 chlapců. V roce 2000 pak počet dívek poklesl na 928 ku 1000. A to je průměrné číslo! V Pandžábu, Harjaně a Rádžastánu jsou údaje ještě horší. Je velmi znepokojivé si představit, co se s těmito společnostmi stane za dvacet let. Jak se budou vůbec schopné reprodukovat?

A co by se proti tomuto vývoji dalo dělat?

V posledních letech vláda zahájila kampaň proti zdravotnickému výběru pohlaví. Jedná se o praxi, kdy je testem zjištěno pohlaví plodu, a pokud to má být dívka, vyvolá se potrat. Od roku 1987 dokonce platí zvláštní zákon, který takové postupy zakazuje. Jenže právní opatření sama o sobě nestačí. Musí s nimi být spojeny určité sankce a koordinované kroky, zaměřené na jejich prosazování. Lékaři, kteří navzdory všem zákazům provádějí tyto testy a potraty, musí být trestáni. Zároveň musí být zavedeny i pozitivní pobídky pro rodiny, které žijí ve špatných sociálních podmínkách. Vláda by jim měla dávat podporu, když budou vychovávat dívky. Pokud bude taková podpora fungovat, obecný postoj k této otázce se bude měnit. Zatím je alespoň dobrá zpráva, že závažnost tohoto problému pochopily různé sociální organizace i vláda a že se snaží postupovat společně.

Můžete popsat ještě nějaké programy, které se snaží negativní vývoj změnit?

Náš institut se podílel na několika kampaních, které se týkaly této otázky. Většinou jsme se zaměřovali na podporu vzdělávání dívek, na informační kampaně, které měly vzdělávat budoucí matky nebo páry o možnostech plánování rodiny. Snažili jsme se také pro dívky zařizovat stipendia.

Co je vlastně příčinou stavu, který jste popsala?

Jedná se pravděpodobně o ekonomické důvody. Ve společnosti se také vynořují nové hodnoty a ženy se jim musí přizpůsobovat. Rychlý ekonomický rozvoj Indie s sebou přináší i temnou stránku kapitalismu. Tím chci říci, že pokles počtu žen je nejtypičtější pro ty skupiny obyvatelstva, které mají určitou schopnost postupovat v kariéře a daří se jim relativně dobře. Z ekonomického pohledu tyto vrstvy společnosti získávají, ale na tento zisk doplácejí ženy. Ztrácejí svou sociální hodnotu, status a důstojnost. Dám vám konkrétní příklady. Negativní změny byly zjištěny i v matrilineárních komunitách, ve kterých bývala kdysi role žen mimořádně důležitá. Dnes ale muži požadují změny v tradičních vzorcích chování, mezi něž patřil i způsob, jak se nakládalo s dědictvím. To podle tradice patřilo ženám. Z mého vlastního terénního výzkumu mezi kmenem Karu v Bengálsku jsem ale zjistila, že to přestává platit. Stejně tak v nižších kastách, kde dříve bývala typickým jevem určitá rovnoprávnost žen – ženy se podílely na práci podobně jako muži, což jim zajišťovalo ekonomická práva a sociální nezávislost –, je tato rovnováha nyní porušena.

Jak je podle vás možné, že modernizace ve skutečnosti znamenala pro práva žen v Indii spíš úpadek?

Je třeba si nejprve ujasnit, co myslíme modernizací. Když mluvíme o Indii, hovoříme o zavádění pozdní kapitalistické modernity. Bývaly doby, kdy kapitalistická modernita považovala silně hierarchickou buržoazní společnost, jako je ta naše, za progresivní formu sociální organizace. Jenže dnes žijeme v pozdním kapitalistickém období, jehož negativní znaky úpadku můžeme sledovat dokonce i v Evropě. Konzumerismus a jeho étos má za následek destrukci tradičních hodnot a sociálních struktur včetně rodiny. Tato fáze kapitalismu ovlivňuje rodiny snad ze všeho nejvíce. Soutěžení přináší velkou nestabilitu a nejistotu, která zasáhla i ty nejhlubší struktury společnosti. Tato krize dopadá na každého, ale pro ženy má mnoho různých důsledků. Na to reagují ženská hnutí a organizace, které se zabývají ženskými otázkami. Snaží se hledat nové odpovědi.

Na jaké problémy se ženské hnutí nyní zaměřuje především?

V Indii jsou diskuse o ženských otázkách velmi důležitou součástí širších společenských debat. Možná by se dalo říct, že díky padesáti letům demokratického režimu je v Indii momentálně nejživější a nejzajímavější ženské hnutí v celém jihoasijském regionu. Indie je přitom mimořádně rozmanitá země a to má dopad i na ženské otázky. Z rozmanitosti plynou také různé problémy, které je třeba řešit. Platí tedy, že podobně jako je těžké hovořit o „ženském hnutí“ na Západě, je těžké mluvit jen o jednom takovém hnutí v Indii. Jakmile zahajujeme nějaké aktivity, musíme vždy dávat velký pozor na rozdíly. Jaký bude mít toto opatření dopad na ženy Dalitů nebo na muslimské ženy? To může být velmi různé. Indie je velmi hierarchizovaná a rozdělená země. Většina ženských organizací působí je ve svém svazovém státě – například v Kérale nebo Ásámu. Je těžké říct, co je všechny spojuje. Asi se ale shodnou ve svém důrazu na zlepšení ekonomického statutu žen, na tom, že by měly mít své politické zastoupení a že je třeba bojovat za opravdu demokratickou společnost.

Přeložil Filip Pospíšil.