V recenzi sborníku příspěvků z konference o Boženě Němcové Božena Němcová. Život – dílo – doba (Muzeum Boženy Němcové, Česká Skalice 2006) se Ivo Říha v Dějinách a současnosti č. 3/2007 podrobněji zastavil u příspěvku Roberta B. Pynsenta, srovnávajícího „některé rysy Babičky s knihou Mein Kampf Adolfa Hitlera“. Recenzent konstatoval, že „jakkoli provokativní – věcně i ne/metodologicky – se v jistých bodech může studie jevit, obsahuje ve svém jádru několik podstatných momentů, jež mohou být vnímány nikoliv jako autorova samoúčelná exhibice, nýbrž jako nesmírně cenná pobídnutí k dalším diskusím a novým přístupům k dané problematice“.
Hermeneutickou imaginaci Mircei Eliada (1907–1986) analyzoval ve studii v revui pro religionistiku Religio č. 2/2006 Ondřej Sládek.
Předmluvu Louise Aragona k Noci s Hamletem Vladimíra Holana otiskl v překladu Anny Čmejrkové časopis Plav v čísle 2/2007.
V témže čísle s tematickým vymezením „Světoví spisovatelé o české literatuře“ najdeme i recenzi románu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí, kterou v roce 1984 publikoval v The New York Times autor románu Ragtime Edward L. Doctorow. – Domácí vydání Kunderova románu „jedenadvacet let poté“ (Atlantis, Brno 2006) komentoval v Hostu č. 1/2007 Jiří Trávníček.
Romány Libuše Moníkové Fasáda (přeložila Jana Zárubová, Argo 2004) a Pavana za mrtvou infantku (přeložil Radovan Charvát, Argo 2005) rozebrala v Souvislostech č. 4/2006 Marta Ljubková.
S autorem dobrodružných a historických románů Pavlem Hejcmanem, letošním osmdesátníkem (nar. 23. 3. 1927 v Praze), otiskl rozhovor regionální časopis Zvuk Zlínského kraje (zima 2006).
V editorialu letošního 1. čísla „českého zahraničního časopisu“ Nový Polygon prozradila jeho nová šéfredaktorka Michaela Swinkels-Nováková svůj někdejší autorský pseudonym z exilových časopisů Reportér (Švýcarsko) a Západ (Kanada), předchůdců dnešního Nového Polygonu. Zněl Nathalie Malinová.
Z poznámky v bookletu CD Pavla Smetáčka & Traditional Jazz Studia Nevšední jiskra vzplála / Let Us Face Sparks Of Rare Gifts (Supraphon 2007) jsme se dozvěděli, že za pseudonymem Wendy Darlenová, jímž jsou podepsány detektivky Pokoj její duši, Přežijí jen mrtví, Znamení vraždy a několik podobných (vše v nakl. Signet 1997–99), se skrývá skladatel, textař a překladatel Petr Lander, loňský pětasedmdesátník.
Dvě verze tradicionálu Casey Jones (Strojvůdce Příhoda) – se skupinou The Jubilairs z roku 1944 a s Greatful Dead z roku 1970 – odvysílal Bob Dylan 14. 3. t. r. v 45. části svého pořadu Theme Time Radio Hour nazvané Trains.
František Knopp
Francie
Ve Francii vycházejí stovky románů za rok, na knižním trhu se protočí jistě tisíce titulů. A tak není divu, že dochází ke kuriózním souhrám náhod. Někdy zcela obvyklým: třeba že vyjdou (nejen) dva romány pojednávající o Rusku. Anebo poněkud nepříjemným: vyjdou dva rozdílné romány o Rusku, ovšem se stejnou fotografií na obálce. Březnové číslo literární revue Lire takový nešťastný případ popisuje. V kapesním formátu vydaná kniha, jejímž autorem je Vladimir Fedorovski, Le roman de la Russie insolite (Román o nevšedním Rusku), má své dvojče a zároveň rivala, totiž publikaci běžných rozměrů o 450 stranách, na níž stojí: James Meek, Un acte d’amour (Akt lásky). Proč dvojče? Obě knížky mají na obálce tentýž snímek vlaku uhánějícího zasněženou krajinou, pravděpodobně jde o soupravu taženou parní lokomotivou, protože značnou část záběru tvoří z komína se k nebi valící kouř.
Na první pohled si potenciální kupující a čtenář oba výtisky snadno splete. Pro nakladatelství Métailié, jež pustilo do oběhu knížku Jamese Meeka, je to pěkná smůla. Meekova kniha měla být jejich letošním kasovním trhákem, autorská práva byla drahá. Jde o román skotského autora, americký bestseller přeložený dosud do 27 jazyků, který se prý Johnny Depp chystá zfilmovat. Jak se tak fatální náhoda mohla stát, snažila se dopátrat revue Lire. Kapesní vydání pouze převzalo obálku předchozího vydání románu V. Fedorovského, který vyšel už roku 2004 v nakladatelství Editions du Rocher. V obou případech je u fotografie jako nositel práv uvedena agentura Getty Images, jež patří k největším na světě. Agentura možná měla druhému žadateli sdělit, že snímek již byl na knižní obálku použit. Jenže ani jeden z nakladatelů nezaplatil vysokou částku, z níž vyplývá exkluzivita. A ještě jeden detail. Nakladatelství Rocher v době prvního vydání knihy koupilo fotografii přímo u zdroje, jímž byl National Geographic, kde snímek tvořil součást jisté reportáže, a nikoli u Getty Images, kteří prodej práv zprostředkovávají dnes. A poslední kapka všeho pátrání: ta zatracená fotka vůbec nebyla pořízena v ruské tajze, nýbrž v Coloradu. James Meek (1962) žil osm let v Rusku jako novinář, roku 2004 se proslavil reportážemi z Iráku. Jeho prý pozoruhodný román se odehrává roku 1919 na Sibiři „těsně předtím, než bude pohlcena bolševickou hydrou“. Městečko Jazyk okupuje česká posádka, jde o oddíl legií, jenž měl původně zamířit na Západ. Češi si tohle místo doslova kolonizují. Čtyři protagonisté – fotografka Anna, Samarin, který utekl z pracovního tábora, fanatik Balašov a český poručík Mutz s duší rytíře – mají každý zcela jinou představu o lásce. A právě rozdílný pohled na věc, nemožnost dojít lásky, když ji každý pojímá po svém, se stává hlavní linkou námětu, jež rezonuje s politickou freskou, obrazem rozpadajícího se impéria a hlavně úvahami o třech největších nemocech civilizace: válce, terorismu a fanatismu. Dílo má překvapivě hluboký filosofický podtext, a navíc vyniká výborně podaným příběhem. Francouzská kritika knihu vychvaluje, i v Le Monde vyšla před dvěma týdny dlouhá oslavná recenze.
Jovanka Šotolová