„Tento rok se stává rokem Charty 77,“ prohlásil na tiskové konferenci k mezinárodní konferenci k 30. výročí Charty 77 Vilém Prečan, jeden z iniciátorů první letošní velké akce, která se věnovala fenoménu Charty 77. Podle něj se o této občanské iniciativě z dob komunistického režimu nyní hovoří více, než se čekalo.
Konference byla ve středu 21. 3. zahájena v Praze za přítomnosti místopředsedy vlády Alexandra Vondry (také signatáře Charty 77). Mezi hosty byli i bývalý nizozemský ministr zahraničí Max van der Stoel, jeden z prvních zahraničních politiků, který svým setkáním s Janem Patočkou vyjádřil Chartě v jejích počátcích významnou podporu, Ludmila Alexeeva, Václav Havel, Jan Lityński, Miklós Haraszti, Miroslav Kusý a Gerd Poppe. Ve čtvrtek 22. 3. odpoledne proběhla na Filozofické fakultě Karlovy univerzity diskuse s osobnostmi Charty 77. Organizátoři nešťastně anoncovali na dvě desítky panelistů, na pódium se jich ale vešlo jen pět (Kamila Bendová, Dana Němcová, Pavel Kohout, Jaroslav Šabata a Petr Uhl). Další vystoupili v následné diskusi (mj. Ján Čarnogurský, Martin M. Šimečka, Alfréd Kocáb), ale na všechny zájemce se nedostalo. Obě panelové diskuse byly, podobně jako část dalšího jednání, živě vysílány programem ČT 24.
Pavel Kohout na základě svých deníkových poznámek vylíčil události související se vznikem textu Charty 77 (sám je autorem názvu) a způsob, jakým byly získávány první skupiny signatářů. Z diskuse vyplynulo, že velmi nízká účast Slováků mezi prvními signatáři Charty 77 byla nejspíše důsledkem podcenění organizačního zajištění podpisů na Slovensku a byla také ovlivněna velmi vysokou mírou konspirace. Jiřina Šiklová zdůraznila roli exilu, našich krajanů a krajanských organizací a jejich morální, informační, technické i finanční pomoci. Petr Pithart vyjádřil obdiv těm ze signatářů, kteří Chartu podepsali mimo Prahu, často v oblasti, kde žili, jako jediní.
Vznik a počátky této iniciativy na podkladě archivních pramenů zpracoval velmi podrobně Petr Blažek z Archivu bezpečnostních složek MV ČR, který připravil ve foyeru FF UK výstavu Souhlasím s prohlášením Charty 77 z 1. ledna 1977. Podpisy prvních signatářů. K výstavě vydala Karlova univerzita ve spolupráci s archivem MV i řadu dokumentů k organizaci a ohlasům kampaně proti prvním signatářům Charty 77 v lednu a únoru 1977 Tentokrát to bouchne. Kompletní edice dokumentů Charty 77 se podle Viléma Prečana objeví v polovině roku. Zůstává přitom nevyužitou šancí, že žádná jiná publikace k fenoménu Charty 77 letos ještě nevyšla.
Zajímavý příspěvek na téma Charta 77 a underground přednesl Martin Machovec. Signatář Charty 77 Jiří Gruntorád z knihovny Libri prohibiti informoval o činnosti Charty 77 proti režimu. O technickém vybavení československého disentu hovořil František Janouch z Nadace Charty 77. Ze zahraničí byla zasílána technika k výrobě a rozšiřování textů, audio- i videonahrávek; největším úspěchem byly zásilky počítačů, k nimž vlastními silami vytvořili matrici s českou abecedou. Československý disent byl tak podle něho vybaven technikou nejlépe v takzvaném východním bloku, v některých ohledech lépe než sám režim.
Řada referátů pojednávala o vzájemném vlivu, spolupráci, výměně informací a setkávání československého disentu s opozičními představiteli sousedních zemí. Spolupráce přirozeně existovala i mezi represivními orgány, které si poskytovaly navzájem informace sloužící k perzekuci občanů té druhé strany. Charta 77 měla vliv na utváření opozice v Maďarsku (János Rainer) i NDR (Bernd Gehrke, Wolfgang Templin, Tomáš Vilímek), kde tehdy byla spíše ještě na marxistické bázi, orientovaná na mírovou problematiku; naopak z polské strany měl vliv o rok starší Výbor na obranu dělníků – KOR (Łukasz Kamiński).
Mezi vrcholy konference patřil středeční večerní koncert skupiny Plastic People of the Universe na schodišti Národního muzea.
Konference sice neodpověděla na všechny otázky související s Chartou 77, ukázala však na řadu zatím nevyužitých možností, jak zlepšit naše poznání týkající se této významné kapitoly československých soudobých dějin. K tomu i k důraznějšímu vyrovnání se s minulostí a jejímu systematickému zdokumentování by mohl přispět i vznik Ústavu pro zkoumání totalitních režimů (původně Ústav paměti národa), jehož založení právě projednává Poslanecká sněmovna.
Autor je historik.