To nejsou scény z hollywoodského katastrofického filmu nevalné kvality. To je realita všedního dne, počátek jedenadvacátého století. Stovky kamionů plných starého textilu, plastů a komunálního odpadu křižují Evropou. Hasičským sborům se po několik dní nedaří uhasit požár skládky v Libčevsi, občané vesnice hromadně utíkají před dusivým dýmem. Od června 2005 sem bylo navezeno více než 4000 tun odpadků, do Česka se jich ale nelegálně mělo dostat téměř čtyřikrát tolik. Celníci nechápou, čeho si všímali občané, když každý den projížděly vsí desítky naplněných kamionů. Vyšetřovatelé zjišťují, že více než polovina odpadu pochází ze spolkové země Sasko-Anhaltsko. Rozvíjí se politická zápletka. Česká vláda hrozí, že pokud po sobě Němci neuklidí, učiní to sama a do Německa pošle účet. Koncem dubna začíná likvidace ohořelých zbytků. Desítky kamionů míří zpět Německa, státní instituce občany uklidňují tvrzením, že další odpad uloží v meziskladu jinde. Otázkou zůstává, zda v globálním měřítku nějaké bezpečné „jinde“ vůbec existuje.
Zatímco skládka v Libčevsi ještě doutná, v Libčanech u Hradce Králové katastrofický film pokračuje. Policejní zásahová jednotka neprodyšně uzavírá areál firmy SNOG HK. V oprýskaných budovách se skrývá přes tisíc druhů chemikálií včetně kyanidu, fenolů a rtuti. Správci areálu před časem informovali místní obyvatele, že zde budou třídit odpad, který pak odvezou. Nestalo se. Byl to jen zastírací manévr. O závažnosti případu svědčí i to, že se jím zabývá Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Politici se předhánějí ve vzájemném obviňování, kdo způsobil, že stovky kamionů mohly dlouho beztrestně zavážet Česko německými zbytky. Premiér Paroubek nazývá ministra životního prostředí Ambrozka Šípkovou Růženkou, máslo na hlavě má však celá vláda. „To, že se v Německu na přelomu roku změní zákony, které zakazují skladování odpadů a velmi prodraží jeho likvidaci, se vědělo dlouho předem. Při troše důvtipu je mohlo napadnout, že se najdou podnikavci, kteří budou chtít na pašování odpadků vydělat,“ vyčítá celníkům poslanec Václav Mencl (ODS).
Vyspělé průmyslové země zoufale řeší otázku „kam s ním“ a příjmy pašeráků smetí dosahují desítek milionů korun. Kdo je autorem tohoto scénáře? Zaspal premiér, ministr životního prostředí, celníci? Kořeny problému jsou mnohem hlubší. Usilovná produkce a neustále podněcovaná spotřeba vytvořily prostředí, které je zdraví nebezpečné a ohrožuje samu existenci života. Mamutí průmyslové koncerny zaplavují trh levnými výrobky nevalné kvality a krátké trvanlivosti, potravinami plnými chemických přísad, vodou balenou do plastových obalů. Na podporu jejich prodeje znásilňují krajinu reklamními billboardy, jako rakovinné bujení zachvacují ornou půdu metastázy velkoobchodních řetězců a dalších továren, určených k další produkci. Umělými hnojivy otrávená půda nestačí odolávat náporu kyselých dešťů a rozsáhlá území se stávají obětí ničivých povodní. Politické strany se v předvolební kampani předhánějí ve slibech dalšího ekonomického růstu, sedmiprocentního zvýšení HDP, v investičních pobídkách při výstavbě průmyslových zón. Za poslední dva roky stouply útraty Čechů o více než třicet procent, mnozí lidé se rychle naučili žít na dluh. Zběsilý trh zplodil Libčeves i Libčany. Krátkodobě zisková a marnotratná produkce spotřebního zboží byla pro výrobce léta mnohem přitažlivější než uvážlivá recyklace a bezpečná likvidace odpadu. Teď se bludný kruh uzavírá. „Znečištěné ovzduší, obtěžující hluk, dopravní zácpy, chemické zplodiny, nebezpečí radiace a mnoho dalších zdrojů fyzického i psychického stresu se staly součástí každodenního života každého z nás. Tato rozmanitá zdravotní rizika nejsou pouze náhodnými vedlejšími produkty technického pokroku, nýbrž jsou nedílnými rysy ekonomického systému posedlého růstem a expanzí, který stupňuje vývoj techniky ve snaze zvýšit produktivitu,“ píše ve své knize Bod obratu fyzik a filosof Fritjof Capra.
Medicína bezmocně stojí před obrovským problémem. Stále více lidí trpí zdravotními obtížemi, které jsou důsledkem sociálních a ekologických vlivů. Do ordinací přicházejí v iluzi, že mohou žít a uchovat si zdraví v podmínkách, které jsou se zdravím neslučitelné. Pro pacienty, jejichž nemoc způsobily toxické vlivy prostředí, má totiž medicína jen jiné chemické látky z produkce jiných mamutích chemických koncernů.
Devatenácté století bývá nazýváno stoletím páry, dvacáté stoletím informačních technologií. Jestliže se nepodaří zbrzdit nediferencovaný růst a zkrotit zběsilou spotřebu, bude století jedenadvacáté stoletím odpadků.
Autor je lékař.