Čím dál průhlednější grantový systém magistrátu, o jehož potížích v A2 informovaly Markéta Horešovská a Marta Ljubková (č. 12/2007), je tradičně doplňován amorfní institucí, jež se od letoška jmenuje „partnerství Prahy při pořádání akcí v oblasti kultury, sportu a volného času“ (dříve „spolupořadatelství“). Letos město takto rozdělí čtyřicet milionů korun. Podporu tak dostávají skutečně různorodé akce. Praha značně přispívá tradičním velkým festivalům, jako Pražskému jaru, Pražskému Quadriennale, Febiofestu či Tanci Praha. Na druhé straně se při rozdělování dostane i na kuriózní komerční záležitosti typu vánoční program na Staroměstském náměstí (loni 4 miliony Kč) nebo Smíchovský festival alpinismu (200 tisíc Kč). Zabránit tomu druhému lze stěží, jelikož neexistují kritéria podpory ani logické právní a finanční požadavky na žadatele o podporu. Dokument zásad pro partnerství totiž v tomto smyslu obsahuje jedinou ohebnou větu: „Partnerství hlavního města Prahy v oblasti kultury, sportu a volného času je nástrojem podpory akcí, které pořádají subjekty působící v Praze v uvedených oblastech, a mezinárodních a tematicky prioritních akcí v uvedených oblastech.“ Žadatel nemusí být kulturní subjekt a projekt může být ziskový (není to zakázáno). Pod to se vejde téměř cokoliv, co se děje na území Prahy. Třeba kohoutí zápasy v Liboci se sázkami.
Kolik, kolego?
Příběh letošního rozhodování (na letošní rok) připomíná ne zcela zorganizovaný putovní tábor, který navíc vyrazil s půlročním zpožděním. Kulturní výbor magistrátu zasedal ve středu 4. dubna, rozhodnutí o partnerstvích pak odložil na 11. dubna, a ani to nemělo výsledek. Jde se dál, čím dál víc se funí a zkracuje cesta a slibuje se, že příští rok už bude všechno fajn. Problémů, jež se řeší za pochodu, je spousta. Na prvním zasedání se ukázalo, že členové výboru nedostali čas na prostudování žádostí, na druhém, že využití vydaných peněz téměř nelze kontrolovat. Veřejné peníze určené na spolupořadatelství jsou prý v podstatě dary, jak na dotaz členky výboru Jany Ryšlinkové (SNDK ED) odpověděla právnička magistrátu. „A proto nemůžeme mít na obdarovaného žádné požadavky,“ dodala. Radnice od subjektů, jež si na tomto zasedání zvolí za své partnery – a vizitku, požaduje pouze čestné prohlášení, že peníze byly řádně využity. A jelikož tato podpora může být udělována komukoliv včetně ziskových organizací, jež třeba i nejsou zaměřeny na kulturu, hrozí tu bohužel nebezpečí zneužití.
Navštívila jsem druhé dubnové zasedání výboru. Pominu-li machistické chování pánů z výboru k dámám z výboru („Už jste skončila, paní kolegyně?“) a k přítomné veřejnosti (na dotaz Jany Chalupové ze Světa knihy, míní-li vůbec Praha podporovat literaturu, reagoval František Adámek hlasitým „Navrhuji ukončit debatu.“), zaujalo mě rychlé odklepávání jednotlivých sum v seznamu, připraveném šéfem odboru cestovního ruchu Janem Kněžínkem. Jednotlivé pochybnosti o sumách a projektech čím dál častěji zkracoval radní pro kulturu Milan Richter slovy: „A kolik navrhujete, pane kolego?“ Není čas.
Není. Jaro vrcholí a tady se rozhoduje o penězích na rok 2007. Tedy i na akce, které už běží či dokonce skončily. Pořadatelé periodicky se opakujících podniků se často řídili čísly z minulých let a slibným jednáním s primátorem, podepsali smlouvy, pozvali zahraniční účastníky – a nyní přišel šok. Všechny požadavky se krátí. Jak řekl například ředitel Pražského Quadriennale Ondřej Černý, organizátoři nedostali signál, že požadovaná (a dosud přiklepávaná) částka nepřijde. – Pan Černý nebyl sám. Karel Heřmánek z Divadla Bez zábradlí dokonce vydal mnoho lístků pro politiky a jeho festival slovenského divadla má záštitu Pavla Béma. Dosud vždycky peníze dostal. Tak proč mu proboha najednou navrhují nulu? Proč? Co na to říct… bez kritérií?
Mějte vlastní hlavu
Kde hledat oporu? Když radní Karel Jech (SZ) spolu s kolegyní Ryšlinkovou vnesli do debaty údaje o konkrétních návrzích ministerstva kultury, které akce by chtělo podporovat s magistrátem „zrcadlově“, tedy společně, vzbudili u svých kolegů nevoli. Argument, že MK pracuje na rozdíl od radnice s komisemi, jež zaručují kvalitu projektů, zapadl. Přítomný radní Richter, který mezitím s ministerstvem též jednal, k tomu podotkl, že magistrát má vlastní názor, a že by tedy měl mít vlastní seznam prioritních akcí Prahy, které na oplátku doporučí k podpoře ministerstvu. Oui. Z přestřelek členů výboru, usazených kolem stolů seřazených do tvaru písmene U na zelenkavém koberci v budově magistrátu, jsem však nabyla dojmu, že magistrát žádný názor nemá. Odborníky přizvat nemíní; někteří radní mají své protežé, ostatní mlčí.
Těžkopádný začátek koordinace obou státních institucí je ale přese všechno dobrá zpráva. Náměstek ministra kultury Adolf Toman byl ostatně přítomen, a i když jeho příspěvek byl tristní („Všem nám jde o to, aby ta kultura v Praze byla co nejlepší. Já bych dal všechno všem, ale to nejde.“), možnost koordinace a nutnosti formulovat vlastní priority tu je. Osobně bych byla ráda, kdyby radní měli svůj názor, „svou hlavu“ – na MK se samozřejmě může příležitostně odehrát nepříjemné dementní období, což může magistrát vyvážit, bude-li připraven. Mám ale obavu z podivně sebejisté záměny kultury a komerce, jež v debatě výboru několikrát probleskla.
Prosím
Konkrétní rozhodování stále není uzavřeno, za téměř jisté můžeme považovat zamítnutí radniční podpory pro Der Film, Ladronku 2007, Trasngenesis, 4. bienále, Pražský festival německého jazyka a další či slibné funkční kulturní akce, ale i pro mistrovství světa v luštění sudoku či časopis Betlémář. Oficiálně se stále neví nic. Uvidíme po dalším zasedání. Jednotlivé sumy bohužel zatím není k čemu vztahovat, kritika se nemá čeho podržet, kromě obecného či vlastního názoru na to, co je a co není kultura. Praha totiž neví, a to je základní informace, Praha neví, na co institut partnerství má nebo chce mít. To mi dokázala legrační i depresivní debata členů výboru o komerčním podniku Pražská strašidla, který možná bude město též spolufinancovat.
Do smutných zpráv vnesme soupis pozitivních signálů do příštího roku: je třeba diskutovat o možnostech kontroly využití městských peněz (Ryšlinková); o dotacích na příští rok se bude jednat už na podzim – na jaře se budou projednávat jen zbytky a akutní akce (radní Richter); radnice komunikuje (a bude nadále) s ministerstvem kultury (Richter); veřejnost se o jednání výboru kultury začíná zajímat (40 pozorovatelů na posledním jednání). Je obtížné oddělovat kulturu od showbusinessu, ale pro život je to nutné. Za to stojí nejen hlavní město státu, jenž bude zanedlouho předsedat EU, ale i v daném případě tolik zmiňované „peníze daňových poplatníků“. Za to stojíme my všichni, i mimo Prahu. Zvlášť v období vražedného vládního vzývání ruky trhu.