Nemusíme mít hned prezidentku

Co s sebou přináší funkce šéfredaktorky jemenských novin?

Být editorem novin není lehká záležitost – už proto, že novinařina v Jemenu je poměrně rizikové povolání. K tomu jsem žena, což mi v mém postavení vůbec neulehčuje. Navíc je mi teprve devětadvacet let a v Yemen Times pracují lidé, kterým je přes čtyřicet i více. Ti se dlouho smiřovali s tím, že jim velí žena. Neustále jsme se kvůli tomu dostávali do sporu. Začala jsem jim tedy masírovat ego stylem: „Dobrá, víte lépe než já, jak se to dělá. Tak mi prosím poraďte.“ Po nějakém čase jsem si získala jejich důvěru. Teď se občas stane, že někdo z mužů zapomene, že jsem žena, a navrhne mi, ať se zeptám holek. Jako kdybych byla muž jako oni.

Nejdůležitější ale je, že od března 2005, kdy jsem se stala šéfredaktorkou, se počet žen v našem mediálním oddělení zvýšil. Takže Yemen Times teď mají devět novinářek.

Klíčem k úspěchu žen, které v Jemenu doslova prolamují ledy, je podpora otců. Bylo tomu tak i ve vašem případě?

To je svatá pravda. Náš otec, Albulazíz Al Sakkáf, zakladatel Yemen Times, byl skvělý muž a vlastně vždycky víc podporoval své dcery než syny. Pamatuji si, že mě a mé sestry nutil, abychom se více seznamovaly s lidmi. Můj manžel mě naštěstí také podporuje a navíc mi pomáhá doma. Vlastně by se dalo říci, že pro mne pracuje. Když jedu například do zahraničí na konferenci, hlídá naši osmiměsíční dceru. To mi moc pomáhá.

Věnují se jemenská média problému uplatnění a práv žen?

Na genderovou problematiku se zaměřují všechna ženská a rodinná periodika. Rozhlas a televize se tomu tématu také věnují. Ve spoustě programů v jemenské televizi a rozhlase se vedou o ženských otázkách diskuse, například v televizi běží program, který se jmenuje Howin svět, což vlastně znamená Evin svět, a tam mají různé diskusní pořady. V rozhlase mají také segmenty nebo programy o ženách a o rodině. Bohužel ale stereotypem u těchto pořadů zůstává skutečnost, že je dělají jen ženy. Žádný muž nikdy nepřišel s nápadem udělat program o ženách.

Pomáhají tedy jemenská média nějak bourat stereotypy?

Ne tak, jak by bylo žádoucí. Je to dáno tím, že většinu médií řídí muži. Proto také podporujeme, aby v médiích pracovalo více žen, protože jen ony se dokážou nejlépe obhájit.

Máte představu, kolik žen nyní pracuje v jemenských médiích?

Ne více než 20 procent.

A ten počet neroste?

Ano, roste, hlavně díky televizi a rozhlasu. Máme teď více programů zaměřených na rodinu. Ještě před třemi či čtyřmi lety se ženy na veřejnosti nesměly vyjadřovat k politickým tématům. Teď máme takzvané ženské dopisovatelky, které mají velmi výrazný politický názor.

Co si myslíte o výsledcích nedávných jemenských prezidentských voleb a voleb do zastupitelských úřadů?

Byly to relativně demokratické volby, ale jen relativně. Teď řeknu něco, co bude asi znít poněkud zvláštně – já jsem toho názoru, že demokracie není pro nás v danou chvíli tím nejlepším řešením. Máme vysokou negramotnost, spoustu problémů a k tomu naše rozhodování ovlivňují šejkové, klanové vztahy a podobně. Takže potřebujeme někoho, kdo nám ten spravedlivý systém nastaví správným způsobem. Někdo, kdo tomu rozumí, například intelektuálové.

Kdo má vinu na tom, že ve volbách tak těžce neuspěly ženské kandidátky?

Já myslím, že za to mohou politické strany. Naši politici jsou víc věrní svým politickým stranám než dodržování mezinárodních konvencí či základních lidských práv. Tím nás zradili. Myslím, že se z toho musíme poučit a příště se na ně nespoléhat. Podporuji proto myšlenku založit ministerstvo pro ženské záležitosti. Tím bychom měly oficiální organizaci, která by fungovala na úrovni například Národní komise pro ženy. Měly bychom tak více zdrojů i peněz a nepotřebovaly podporu žádné politické strany. Dokud muži nezmění svůj způsob uvažování, budeme muset jednat na vlastní pěst.

Myslíte si, že neúspěšný pokus některých žen o kandidaturu na prezidenta měl alespoň jistý psychologický dopad na jemenskou společnost?

Ženy, které chtěly kandidovat na prezidentský post, byly neznámé osobnosti. Co to mohlo být za ženy, které se najednou zjevily bez jakékoli historie a samy neměly příliš mnoho kontaktů? Musely si je nakonec udělat během kampaně. Na druhé straně jsem jejich kampaň velmi ocenila. Hlavně jejich odhodlání riskovat. Jejich chování mě však nepřesvědčilo. Nevím, jestli bych volila prezidentku, která hází po lidech boty. Víc bych si přála, aby aktivistky za ženská práva spolupracovaly na daleko nižší úrovni, než je ta prezidentská, například na úrovni místních zastupitelstev. Nemusíme přece hned pomýšlet na funkci prezidentky, zkusme začít odspoda. To je podle mého daleko praktičtější.

Jaká strategie by podle vás mohla ženám pomoci více se prosadit v politice?

Jsem všemi deseti pro systém kvót. Vím, že je to proti demokratickým principům. Ale nám dochází čas, nemůžeme si dovolit dále čekat a rozvíjet se pomalu jako jiné země. Systém kvót urychlí proces prosazování žen v politice a dosažení jakési spravedlnosti. Demokracie není cíl nebo meta; je to vlastně prostředek či nástroj. Cílem musí být spravedlnost a rovnost. Takže pokud nám demokracie v této chvíli nemůže pomoci, tak já místo demokracie chci dočasný systém kvót.

Někdejší ředitelka americké nadace Národní instituce pro demokracii (působící v Jemenu – pozn. autorů) Robin Madridová prohlásila, že ztížené prosazování žen v politice není záležitostí kulturní, ale spíše politickou. Je přesvědčena, že politici nejsou ochotni se o své pravomoci dělit se ženami. Co si o tom myslíte?

Souhlasím s Robin Madridovou, nedostatek politické vůle je opravdu problém. Dám vám příklad. Před třemi lety probíhala obrovská kampaň na podporu snižování počtu dětí. To je v Jemenu velmi ožehavá kulturní a náboženská záležitost. Mnoho Jemenců neví, co je antikoncepce, a naše populace patří k nejrychleji rostoucí na světě. Na jednu ženu připadá až šest dětí. Populační exploze je nevyhnutelná. V této kampani se iniciativy ujal sám prezident Sálih. Vystupoval v rozhlase, v televizi, na veřejnosti a všude lidem říkal: „Musíte myslet na kvalitu, ne na kvantitu. Musíte mít méně dětí. Tím nechci určovat, co je halal nebo haram, a nařizovat vám, abyste přestali mít děti, ale dopřejte si mezi každým dítětem 4 až 5 let pauzy.“ Ženy na venkově se začaly ptát: „Tohle říkal Ali? Dobrá, tak v tom případě to tak budeme dělat.“

Začaly se podřizovat novému plánu a všichni začali brát kampaň za snižování počtu dětí vážně. Dokonce i staré ženy na venkově tvrdily, že Ali ví nejlíp, co je pro nás dobré. Pokud by řekl, aby dali ženám práva a vzdělání, nebo kdyby nařídil, aby na každém pracovišti pracovaly alespoň dvě ženy, pak se nad tím zamyslí a budou se opět ptát: „Tohle říkal Ali? No tak to tak uděláme.“

Prezident se rád prezentuje jako přítel žen a dokonce jich pár jmenoval do vlády. Daří se mu opravdu prosazovat ženy do politiky?

Ano.

Mohl by ale odvést daleko lepší práci, nebo ne?

Vždycky se dá udělat více. Ale je nutné mu jistý kredit přiznat. Nemyslím si, že by něco někdy namítal proti ženám ve vyšších pozicích. Na druhé straně Ali nepředstavuje celý systém. Podporuje ženy ve své politické straně nebo obecně ženy, které souhlasí s jeho režimem či agendou. Opozici by však takto nikdy nepodporoval. I když jsem se někde doslechla, že on sám je k ženám ve své rodině velmi konzervativní.

Co si myslíte o tom, že se Jemen v globálním průzkumu rozdílu mezi pohlavím, provedeném Světovým ekonomickým fórem, ze 115 zemí umístil jako poslední?

Musela bych vidět kritéria, která při zkoumání užili. Pokud jsou správná, pak je smutné, že jsme až na posledním místě. Problém je v tom, že ženy na vyšších pozicích v Jemenu tvoří pouze 3 procenta. To znamená, že 97 procent žije ve zcela odlišném světě, v úplně jiných podmínkách.