Integrace na papíře

Situace romské menšiny je natolik specifická, že její média by bez podpory jen stěží mohla existovat. Na rozdíl od jiných národnostních menšin jí chybí národní stát. Handicapem je také sociální složení, kdy se nedostává bohatých donátorů z romské komunity. Oč jsou podmínky pro existenci médií obtížnější, o to je jejich potřeba naléhavější, ať už pro vlastní sebeidentifikaci nebo pro vedení dialogu s majoritní společností. Ke specifikům romských médií patří ale i to, že se u nich přes tuto existenční závislost objevuje až sebevražedná kritičnost k majoritě a úsilí o emancipaci.

Emancipační snahy Romů, které tu dlouhodobě existují, dostaly po listopadu 1989 poměrně slušný prostor. Vedle tištěných médií (noviny Romano kurko, časopis Romano gendalos) to bylo i romské televizní vysílání. Pravidelný týdenní pořad na ČT 2 Romale, na jehož realizaci se střídaly dva týmy, vedené Emilem Ščukou a Ivanem Veselým, vycházel vstříc tradičně orálnímu a vizuálnímu charakteru romské kultury. Bohužel rozpad Československa vedl k výraznému oslabení politického postavení Romů v českých zemích, jehož důsledkem je i krize romských médií. Někteří původní iniciátoři a aktivisté, jako Margita Reiznerová, básnířka a zakladatelka Sdružení romských autorů a vydavatelství Romano Čhib, odešli do emigrace. Počátkem druhé poloviny devadesátých let bylo romské televizní vysílání bez náhrady zrušeno. Periodicita tištěných médií se snížila, i jejich kvalita stagnovala. Udržela se romská redakce v Českém rozhlase a prapor emancipačních snah dále nesl časopis Romano Džaniben, spojený se jménem nezapomenutelné Mileny Hübschmannové. V roce 1997 lidé ze zrušeného televizního pořadu převzali vydávání časopisu Amaro gendalos a pod patronací Sdružení Dženo se pokusili dostat romskou žurnalistiku na vyšší úroveň. Mezi nimi vynikala Jarmila Balážová, která se již během studií žurnalistiky stala angažovanou novinářkou a výraznou postavu romského hnutí. Bohužel se nepodařilo udržet širší podporu zakládajících romských osobností. První odešel Emil Ščuka. Tříštění sil a skupinkaření dále pokračovalo. V roce 1999 zakládá Karel Holomek v Brně čtrnáctidenník Romano hangos jako konkurenci Romano kurko. Ve Valašském Meziříčí vychází měsíčník Kereka, vedený Petrem Tuliou. V roce 2002 vrcholí krize v Amaro gendalos a šéfredaktorka Jarmila Balážová spolu s většinou spolupracovníků odchází a od roku 2003 začíná vydávat vlastní časopis Romano vodi. Je třeba ocenit, že družení Dženo tuto krizi překonalo. Ještě v témže roce rozjelo vysílání internetového Rádia Rota a časopis Amaro gendalos s novým týmem dostal výrazně angažovanější, kritičtější a analytičtější zaměření. Právě pro tuto angažovanost a kritičnost vůči státním orgánům byla časopisu odebrána dotace na rok 2004, časopis v tištěné formě zanikl a zůstala pouze okleštěná internetová podoba. V listopadu 2006 zaznamenáváme pokus Sdružení Dženo o založení nového internetového časopisu vydávaného mladými lidmi, absolventy mediálního kursu, který Dženo již několik let pořádá.

V současné době mezi romskými médii vedle stagnujícího Romano hangos stárnoucího a již unaveného – jak sám sebe hodnotí – Karla Holomka jednoznačně dominují mediální aktivity sdružení Romea. V jeho čele stojí již zmíněná Jarmila Balážová, jež v sobě spojuje jak excelentní novinářku, tak i obratnou političku. Vedle již zmíněného časopisu Romano vodi, který je možno hodnotit jako v současné době nejkvalitnější romské periodikum, jde o internetový portál www.romea.cz, kde najdeme také aktuální informační servis, zabývající se nejen romskou problematikou, ale i diskusní fórum a další multimediální prezentace nejrůznějších kulturních a jiných aktivit. Sdružení Romea se daří nacházet řadu dalších sponzorů, takže se alespoň zčásti vymaňuje ze závislosti na státu.

Další multimediální projekt najdeme na stránkách www.dženo.cz. Zde je vedle obvyklého infoservisu a internetové podoby Amaro gendalos rozhodně nejzajímavější internetové Rádio Rota, jež vedle romské hudby vysílá i rozhovory a další formáty. Bohužel jde jenom o část rozsáhlého multimediálního projektu, jehož vůdčí osobností je zakladatel sdružení Dženo Ivan Veselý, který hledá pro svůj projekt podporu i za hranicemi.

Stačí třeba jen letmé nahlédnutí na tyto internetové stránky a zjistíme, že v České republice existuje svět lidí, kteří mají svou kulturu a vlastní jedinečné vnímání světa, svět lidí, kteří usilují o emancipaci svého národa. Začneme pochybovat o pravdivosti tvrzení, které nalezneme v různých vládních dokumentech a u různých expertů, že Romové svou identitu neřeší a že celou takzvanou romskou problematiku lze redukovat na součást problematiky sociální. Jestliže máme vystihnout náladu, která se mezi Romy stále zřetelněji projevuje, je to uvědomění si krachu vládní koncepce integrace a nutnosti úsilí o svou emancipaci. Dovolím si na závěr citaci z příspěvku Roma Vladislava Suchánka do diskusního fóra portálu www.romea.cz, který charakterizuje tuto atmosféru:

„Navzdory hlasitě deklarovaným programům integrace je realitou pravý opak – vytěsňování, marginalizace a v konečných důsledcích zjevná segregace se vším všudy, včetně vytváření ghett a slumů. Tváří v tvář segregačímu procesu, živenému převládajícími náladami ve společnosti a urychlovanému pragmatickými postoji a ekonomickými zájmy zaměstnavatelů, majitelů domů a poskytovatelů služeb, jsou integrační programy vlády a hrstky nevládních organizací trpících nedostatkem prostředků, jakož i veřejné a politické vůle, nedostatečné a mohou nanejvýš zpomalovat segregační procesy a zmírňovat některé jejich dopady. Zjednat nápravu a odstranit diskriminaci však samy o sobě nemohou. (…) Diskriminovaný musí sám projevit dostatek vůle a odhodlání hájit své zájmy. Pokud skutečně chce dosáhnout rovnoprávného postavení a znemožnit svou další diskriminaci, nemůže se spokojit s tím, že zůstane objektem charity, paternalistické, protektorské péče. (…) Jiná cesta než plná emancipace není.“

Autor je nezávislý novinář.