Francouzské slovo association lze přeložit několika způsoby – od psychologického (asociace) přes jeho společenský (spolek) a kulturní rozměr (svaz) až po jeho nejvíce politický význam (sdružení). Pro tento zásadní koncept francouzského aktivismu se v běžném jazyce vžila jeho zkrácená forma asso. Francouzská Wikipedia definuje asociaci dvěma způsoby. Buď jako smlouvu, na jejímž základě se dva nebo více společníků zavazuje ke spolupráci s jiným než výdělečným cílem. Druhým významem tohoto slova je společnost, která je na základě výše popsané smlouvy založena. Vznik podobných společností se přitom řídí francouzským zákonem o asociacích z roku 1901, který od té doby prošel jen málo modifikacemi. Jaký může mít význam pro dnešní francouzský aktivismus?
Anthony (26 let) je student psychologie sportu a ve společenském životě se do velké míry angažuje právě prostřednictvím assos. Je členem sdružení bojových sportů (Centre mediterranéen des arts martiaux), podílí se na chodu asociace připravující hudební festival (Transmusicales v Rennes), na studentských kolejích, kde bydlí, se donedávna podílel na organizaci čajovny. „Model asso v zásadě kopíruje francouzský politický systém – v čele stojí prezident a i další funkce – sekretář, pokladník – připomínají republiku,“ vysvětluje základní organizační principy. Může to znít trochu paradoxně, zvlášť proto, že mnohé asociace (například i AMD) jsou vůči systému značně kritické. Anthony pokračuje: „Assos fungují na základě demokracie se všemi jejími negativy i pozitivy. Stejně jako republika jsou centralizované a o důležitých otázkách rozhoduje většina. Prezident asociace je centrální postava, která má výhradní právo na návrhy změn a jejich schvalování.“ Problémy může způsobovat i nevýdělečný statut. Jak vzpomíná Anthony: „Když jsme na kolejích organizovali čajovnu, narazili jsme na problém s financováním materiálu. Celý projekt nebyl od počátku chápán jako výdělečný, ale všichni vědí, že čaj, cukr a máta z nebe nepadají. S ohledem na Zákon 1901 jsme čaj nesměli prodávat, ale mohli jsme pouze žádat o dobrovolný příspěvek.“
Slovo nekomerční se však dá chápat různě. Jedním ze zvláštních příkladů francouzských družstev je sdružení les Amis du Monde Diplomatique (AMD), které vlastní 25 procent akcií společnosti Le Monde diplomatique SA. Vlastnictví akcií mu podle jeho internetových stránek umožňuje stát se garantem nezávislosti známého měsíčníku Le Monde Diplomatique. Propagace měsíčníku stojí v centru aktivit sdružení, jehož zástupci například vystupují na počátku každého měsíce v rádiu Béton (93.6 FM), kde komentují články otištěné v aktuálním čísle Le Monde Diplomatique. Šéfredaktor Ignacio Ramonet a prezidentka AMD Françoise Calvez ve společném prohlášení neskrývají radost nad tím, že AMD spolu s odbory novinářů měsíčníku disponuje skoro polovinou akcií společnosti. Prohlášení pokračuje: „[Členové AMD] se aktivně podílejí na rozšiřování idejí proklamovaných v Le Monde Diplomatique. Ve spolupráci s 5200 předplatiteli, šedesátkou místních korespondentů ve Francii, řadou sesterských organizací v Evropě a dvanácti skupinami na jih od Středomoří organizuje AMD každý rok několik stovek veřejných setkání, která se týkají témat představovaných v měsíčníku. Tím se AMD podílí na veřejné debatě, která je v současné době potřebná více než kdy dříve.“
Příkladem „rozšiřování idejí proklamovaných v Le Monde Diplomatique“ může být například nedávná účast členů AMD na sociálním fóru v Burkina Faso nebo řada dalších seminářů a debatních setkání na mnoha místech Francie a dalších frankofonních zemí. Mezi diskutovaná témata často patří zvětšování ekonomických rozdílů mezi severem a jihem, témata privatizace a veřejných služeb, korupce, geneticky modifikovaných plodin a další. Jde o otázky, na které se často zaměřují články v Le Monde Diplomatique. Jiným typem akcí, na nichž se AMD podílí, jsou kulturní projekty. V jednom z nich se asso angažuje v podpoře divadelního představení Hop là nous vivons!, zpracovaného podle hry německého avantgardního autora Ernsta Tollera, „expresionisty, pacifisty a aktivního účastníka mnichovské revoluce 1918“. Jiný partnerský projekt (Music Hall 56) je spjat s muzikálovou komedií autora Johna Osbournea, zasazenou do kontextu suezské krize.
Sešněrovaná činnost dobrovolných sdružení, vymezená více než stoletou legislativou, již ale některým dnešním aktivistům nevyhovuje a řada z nich přechází do pololegality či přímo ilegality. „Ideálem je samozřejmě více autonomie pro assos. Na druhé straně ale existuje reálné nebezpečí, že bez zpětné vazby se z dobrovolných spolků stanou sekty manipulovatelné charismatickými předáky,“ tvrdí Anthony, opíraje se o teoretické předpoklady sociální psychologie. „Potom, co jsme začali mít problémy s čajovnou, museli jsme oficiálně ukončit činnost a teď pokračujeme svépomocí v širokém okruhu známých. Nepotřebujeme žádné centrální vedení a akce děláme nepravidelně a na různých místech. Tak se alespoň vyhneme nepříjemnostem s vedením kolejí. Někdo vaří čaj, jiný donese vodní dýmku, další sladkosti nebo obstará soundsystém a večírek může pokračovat.“
Autor je doktorand FF UK a UPV v Montpellier.