Roming – ukradený film

Nový film Roming je propagován slovy „od tvůrců Účastníci zájezdu“ a jménem režiséra Jiřího Vejdělka. Vaše jméno se v titulcích neuvádí, a přece s filmem souvisí...

Na mou pobídku, že by měla vzniknout hudební road movie s tematikou temperamentních Romů, pro mě začal Marek Epstein psát scénář filmu Roming. Po scená­ristických úpravách, které jsme dělali spolu, jsem u Fondu kinematografie ČR a České televize získal 13 a půl milionu s tím, že film budu režírovat. Pak se staly nemilé události, na základě čehož byl vyměněn režisér – tedy já. Je s podivem, že v titulcích nejsem, přestože jsem spoluautor a na začátku projektu jsem byl producent. Film se měl jmenovat Král Somáli a zpočátku měl podobu pohádky ve stylu, jaký jsme s Markem Epsteinem použili v mém absolventském filmu Radhošť. Onen styl nám ale přestal vyhovovat a příběh jsme posunuli k realističtějšímu filmu, pohádku jsme částečně redukovali a proměňovali. Tak vznikl příběh, který zůstal i ve finální podobě. Jde o příběh tří chlapů, kteří jedou oženit toho nejmladšího na Slovensko.

Jaká je vaše současná pozice?

Je to zvláštní, ale film nemám už rok možnost ovlivňovat; šest týdnů před natáčením mne současný producent z projektu vyloučil. Myslím si, že je to ojedinělý přístup. Producenti mě mohli z projektu vyřadit hned na začátku, ale oni v podstatě využili mého know-how. Když jsem už do filmu prakticky vstoupil, hledal jsem lokace a celý tým jsem uvedl do romské problematiky a komunity, s níž jsem už předtím pracoval na dokumentech i hraných filmech. Nejhorší na tom celém je, že si za to částečně můžu sám, tím víc mě to deprimuje.

V čem jste udělal chybu?

Hledali jsme producenta, který by film dofinancoval. Já jako režisér a scenárista Epstein jsme měli tři čtvrtiny nízkorozpočtového filmu, ale už jsme neměli možnost získat zbytek peněz. Vytipovali jsme si asi osm lidí, kterým jsme poslali scénář. V téže době Marka Epsteina jakožto výherce Českého lva za nejlepší nerealizovaný scénář oslovili i současní producenti. Ze všech nabídek se nám zdála nejvýhodnější ta od Rudolfa Biermanna a Tomáše Hoffmana, což je takové zvláštní uskupení dvou firem, InFilm a Infinity Film. Byly i jiné nabídky, ale tahle nám připadala nejlepší. Třeba vím, že Čestmír Kopecký má za sebou dobré filmy, ale film Nuda v Brně se točil tak, že lidi byli v podstatě bez honorářů. To jsem nechtěl, protože filmaři se filmem normálně živí. Pan Hoffman byl v té době vnímán jako úspěšný distributor amerických filmů, zatímco pan Biermann měl příšerné reference. Zjistili jsme, že má stomilionovou sekeru na Slovensku za Jánošíka, kterou nějakým způsobem zvládl, protože je právník, a jeho spolupracovníci na něj nejsou naštvaní natolik, že by s ním už nepracovali.

Takže spolupráce s ním byla trochu naivní...

Dlouho jsme o tom s Markem diskutovali. Navzdory všemu jsme jim uvěřili, protože Biermann produkoval filmy Martina Šulíka, které mám rád, tak jsem si říkal, že když spolupráce se Šulíkem byla plodná, i teď by mohl vzniknout film, který není primárně a jen komerční. Dnes vím, že už s ním Šulík netočí, což asi taky něco znamená. Vybrali jsme je taky proto, že film Roming je náročný projekt, a zdálo se nám, že Biermann má talent v náročných podmínkách vynalézt cestu, což se opravdu potvrdilo a otočilo proti mně. V Biermannovi, který je hlavní iniciátor mého vyloučení, se snoubí vražedná kombinace trhovce a právníka.

V té době už měl Biermann podepsanou smlouvu na Obsluhoval jsem anglického krále a já jsem podepisoval smlouvu, kterou podepisoval i Menzel, samozřejmě s jiným honorářem, ale vztah mezi producentem a režisérem byl stejný. Text smlouvy byl takový, že když mě producenti z projektu vystrnadili, už jsem neměl možnost právním způsobem získat scénář a mnou sehnané peníze zpátky. To byla klíčová věc, tehdy se to zlomilo.

Jak došlo k prvnímu konfliktu?

Výchozí vstupy byly: nezkušený režisér, výborný scénář a část získaných peněz. Producenti s tím od začátku souhlasili. Po roce to obrátili a vzpomněli si, že nezkušený režisér je vlastně špatně. Hledali k tomu záminku, takže je vlastně jedno, co si k tomu našli. Začali vyvíjet tlak na to, abych byl vyměněn nebo abych měl nějakého supervizora. Oslovili Jana Svěráka s tím, zda by mi nedělal režijní vedení, on je poslal do háje, protože takhle to zkrátka nejde. Pak ale našli člověka, který přikývl, že na mne bude dohlížet jako ten zkušenější režisér. Když jsem se ptal mezi kolegy, nikdo by do takhle nastaveného projektu nešel. Ovšem Jiří Vejdělek to vzal.

Prodaucenti argumentovali vaším prý ne zcela povedeným absolventským filmem Radhošť, který se dostal do kinodistribuce…

Je spousta filmů, které se nedostanou ze školy ven. To byla punková a partyzánská věc, vzalo se pár filmů z FAMU a udělal se distribuční povídkový film, který splnil svůj účel. Já se navíc už posunul dál a chtěl bych točit jinak a líp, srozumitelněji a zábavněji. Hned na začátku jsme si s producenty říkali, že nový film nebude podobný tomu, co jsem dělal na škole.

Nebyl jste vyloučen sám. Co se producentům nelíbilo na složení štábu?

To byly jen zástupné problémy. Chtěli se mě zbavit a začali tím, že se postupně zbavovali mých lidí ve štábu. Já jsem měl čisté svědomí, protože jsem si vybíral lidi podle jejich dovedností a podle toho, zda se na daný druh filmu hodí. Když je začali nahrazovat méně talentovanými, vycítil jsem, že jim nejde o dobrý film, ale o to, aby získali moc a dosadili všude své lidi.

Jaká byla vaše původní představa o filmu Roming? Byl to komerční projekt?

Určitě se film do kina točí pro lidi. Ale autor s ním musí být spokojený a nesmí v něm být primárně kýčovité efekty a podbízení. Toho jsme se od začátku zřekli. V mé koncepci byla drsnější kamera, podobná třeba té z filmu Amores Perros. Rozhodně se nemělo všechno polévat medově žlutým světlem.

Jaká byla představa o hercích?

Slíbili jsme si, že nebudeme přetírat bílé na černo, ale že najdeme v Česku a na Slovensku neherce, a pokud se nám to nepovede, zapátráme v krajinách bývalé Jugoslávie. Kontaktovali jsme třeba asistenta režie od Emira Kustrurici. Bylo nám jasné, že postava Romana, kterého teď hraje Marián Labuda, má složitý text a jeho protagonista musí být velmi talentovaný a musí to být Rom, jinak to nebude fungovat. To je samozřejmě těžké, protože z našich Romů je málokdo vyučený herec. To byl nejtvrdší oříšek při hereckých zkouškách. Ale počítal jsem s tím, že třeba na casting se utratí větší množství z rozpočtu, než je obvyklé, protože to hodně stojí na správném výběru tří protagonistů. Pokud by to byla dobrá volba, prakticky by se film na základě dobrého scénáře dal dělat skoro sám. Castingy na té lokální – české – úrovni probíhaly pod mou režií, v meziobdobí jednoho roku, kdy se producenti ještě tvářili, že se mnou počítají.

Vznikla během příprav situace, kdy se vaše nezkušenost mohla skutečně prokázat?

Příprava probíhala standardně a myslím, že nelze prokázat konkrétně, v čem se má nezkušenost projevovala. Na setkáních jsem se vždy snažil argumentovat: co, proč a jak dělám. Ale výroba filmu není něco měřitelného jako ve fabrice, takže je něco takového těžko dokázat.

Souhlasil jste s režijním vedením?

Producenti mi nedali na výběr, buď budu souhlasit s druhým režisérem, nebo se film nikdy nezrealizuje. Při podepisování smlouvy s producenty jsme si nedali pozor a podepsali postoupení svých autorských práv na scénář navěky. Nevěděli jsme s Markem Epsteinem, že smlouva se v takových případech podepisuje na limitovanou dobu – takzvaná opce – teď si to slovo oba velice dobře pamatujeme.

Takže mi přidělili druhého režiséra. Přemýšlel jsem nad tím měsíc a pak jsem se rozhodl, že mám o filmu jasnou představu a že ji uhájím i ve dvou. To jsem naivně myslel. Teď bych se rozhodl jinak. Radši bych to zastavil, aby to nevzniklo vůbec – než takhle. Na filmu jsme začali dělat dva. V tomto období ještě druhý režisér těžil z mého pojetí, dolaďoval jsem lokace a taktéž se mě ptali na hudbu, kterou bych použil. Až v momentě, kdy měli producenti pocit, že to Vejdělek zvládne sám, zbavili mě funkce režiséra úplně. Když jsem se ptal právníka, jestli je možnost získat film zpátky, řekl mi, že jednání producentů se sice neshoduje s dobrými mravy, nicméně soud bych nevyhrál.

Ve výrobě nadále zůstali někteří vaši původní spolutvůci. Proč si myslíte, že v projektu pokračovali?

Co k tomu říct? Našli se lidi, mezi nimi chci jmenovat Vojtu Lavičku nebo Václava Flegla, kteří se sebrali a od ukradeného projektu odešli. A pak byla druhá část mých přátel a kolegů, kteří i za cenu toho, že dělají na kradeném projektu, to udělali z důvodu nejrůznějších hypoték a nesmyslů, na které nevěřím. Je to složité, dost se pokazily vztahy kolem mě už i proto, že jsem lidem nasliboval, že rozbíhám projekt, ať si udělají čas, a pak se noví producenti mých lidí zbavovali – kameramana, architekta a tak dále.

Viděl jste dokončený film?

Ne, ještě ne.

Jak vnímáte obecně prostředí české filmové produkce?

Dvacet filmů ročně je dost, což je dobře. Na druhé straně se většina filmů dělá v amatérských podmínkách. Co je měřitelné, je fakt, že stát podporuje kulturu v porovnání s evropskými krajinami skoro nejmíň, konkrétně na kinematografii se dává malý podíl peněz. Měl by vzniknout zákon, který by jednoznačně určil, jak se bude kinematografie financovat, třeba procento z reklamy, která sama z filmů žije. Návrh už existoval, ale neprošlo to přes prezidenta. Prostředí se ale samozřejmě změnilo.

Po pádu režimu v procesu přerodu asi možná bylo zapotřebí dravých lidí – veksláků –, kteří zprivatizovali státní majetek, ale já bych si přál, aby teď byli nahrazeni těmi, kteří filmu rozumějí a mají úroveň. Když jsem se účastnil mezinárodních fór s producenty z evropských televizí, bylo mi řečeno, že jakýkoliv podraz či přešlap ze strany producenta nebo autora se rychle rozšíří a dotyčný už nemá jednoduchou šanci dělat filmy. To tady zatím není. Na spoustě důležitých míst jsou lidi, kteří tam nepatří, ti veksláci, a myslím, že jsem o svůj projekt přišel právě kvůli nim. Asi musí ti lidi vymřít, aby se to změnilo.

Co budete natáčet nyní?

Tohle byla velká rána. Krom toho, že tu byli jasně definovaní nepřátelé, mě zaskočili i přá­telé, kteří se přidali na druhou stranu. Naopak si věřím, že nápady na filmy mám a nepotřebuji je krást jiným. Teď je však ještě období, kdy prožívám důsledky nezdaru, takže si dám chvilku oddech. Možná se vrátím zpátky k pohádkám a hodně mě teď zajímají dokumenty. Každopádně si budu producentem sám, jak to dělá Jan Svěrák.