Začátkem minulého týdne měl Českou republiku navštívit George W. Bush. Nestalo se tak. Návštěva totiž předpokládá vstup do jiného prostředí a toho se americký prezident vyvaroval. Zůstal usazený v ochranné sféře Spojených států, která se pružně přesunuje spolu s prezidentovou kolonou a tisícihlavým dvorem. Ke kontaktům s okolím sice dochází, ale pouze sporadicky a na okrajích. Předem vyloučené jsou také všechny otázky a další rušivé elementy. Přitom by bylo na co se ptát. Vláda muže, kterého nepodporuje už ani třetina vlastního národa, je pro svobodu, kterou v Praze hlásal, spíš hrozbou. Češi ale nedokázali Bushe ke skutečné návštěvě přinutit. Chyběla jim k tomu sebevědomá politická elita, média neredukovaná na posly diktovaných zpráv a aktivní veřejnost, která má blíž k náměstí než k pivní zahrádce.
Řekové, kteří vnímali realitu mytickým způsobem, si prý představovali geografický prostor jako soustavu posvátných okrsků. Centrum každého z nich tvořila nadlidská síla, která na daném území vládla a indiferentnímu prostoru vtiskávala svou vlastní pečeť. Určovala specifické zákonitosti platné v rámci okrsku a manifestovala se v dějích, které na jeho území probíhaly.
Bushův létající cirkus má k posvátným okrskům blízko, je jejich profánním nástupcem. Podobně jako v nich platí i v něm zvláštní pravidla, která sám vytváří a je schopen je vnucovat prostoru, ve kterém se právě nachází. Od původních okrsků se ale liší ve dvou podstatných okolnostech. Za prvé, je mobilní, protože se neváže na území, ale přesouvá se společně se svým zdrojem. Bush Prahu nenavštívil, protože kde je prezident, tam je i Amerika.
Druhý rozdíl spočívá v tom, že ačkoli se antické okrsky mohly prolínat a dokonce si i vzájemně konkurovat, žádný z nich si nekladl nárok na hegemonii. Řekové nezvolili cestu monoteismu, který by okrsky sjednotil, ale pestrého panteonu, který nechával prostor pro pluralitní skutečnost. Bushova pražská slova o „temných koutech světa“, kam dosud nedosáhlo světlo demokracie (v americkém pojetí), ale naznačují, že není všem dnům konec. Hranice amerického okrsku jsou otevřené a prezident má být všude doma.
Bushova pražského pobytu se nic nedotklo. Hradby okrsku zůstaly netknuté a vše proběhlo se stejnou lehkostí, s jakou prezidentská kolona protínala pražské ulice. Bush se nemusel setkat s ničím, co by neodpovídalo jeho pravidlům a co by sám neurčil – opanoval prostor. Někteří se přizpůsobili s nadšením, jiným nic jiného nezbylo.
Bylo by naivní se domnívat, že z řad českých politických špiček zazní kritický hlas, když se člověk, za kterým stojí Guantánamo, prohlásí za prezidenta disidentů a šiřitele svobody. Politici přece posilují atlantickou vazbu. Současně ale máme nárok očekávat, že Česká republika povede samostatnou politiku a nepasuje sebe samu do role klientského státu. Ministryně obrany Parkanová udělala krok přesně opačným směrem. V profláknuté písni vítá prapor hvězd a pruhů, který se nad námi rozvine, a asi tím má na mysli, že v americkém okrsku by se nám žilo lépe. Je možné namítnout, že Parkanová jednoduše „šlápla vedle“. Až budoucnost ale ukáže, jestli se jedná o exces nebo o symptom.
Z Bushovy návštěvy nevyšla příliš dobře ani česká média. Co do servility triumfovala zřejmě MF Dnes se svým tradičně amerikanofilně laděným týmem. Podstatnější než (ne)kvalita zpravodajství ale je, že se Bushovi podařilo vnutit médiím vlastní komunikační strategii. A ta zněla: nulový kontakt. Prezident v Česku neodpověděl na jediný dotaz novinářů a média tím odsoudil do role šiřitele projevů. V Černínském paláci po své řeči sice prohlásil, že „děkuje za příležitost diskutovat s médii“, ale žádný prostor pro otázky nenásledoval. Bush zřejmě zapomněl, že diskuse není projev jedné strany. Prostě takový běžný, unilaterální den.
Podíl na příliš hladké cestě amerického prezidenta konečně nese i veřejnost. Do ulic našlo cestu jen pár stovek lidí, přestože si stěží lze vybavit zahraničního politika, který by polarizoval společnost víc než Bush. Organizátoři demonstrace z Ne základnám sice vysvětlovali nízkou účast policejním zákazem, který je vytlačil na Pohořelec, ale rozpaky tím nezahnali. Pravděpodobnější je, že pro Čechy zprávy stále ještě nejsou to, co dělají, ale to, o čem si čtou.
Autor je redaktor A-kontra.