Piráti jdou on-line

Označení nelegálních vysílatelů jako pirátů má svou historickou příčinu. Ve Velké Británii neexistovalo komerční rozhlasové vysílání až do roku 1973. Od roku 1964 ale mezeru vyplňovaly stanice, které vysílaly z lodí zakotvených za hranicí britských teritoriálních vod, na něž už se britské zákony nevztahovaly.  K nejznámějším stanicím „zlaté doby pirátů“ patřilo např. Radio Caroline, které vysílá dodnes (po internetu a přes satelit) a přežilo všechny státní zásahy, potopení lodí, a kde začínala řada známých moderátorů. V 60. letech jeho poslechovost šplhala do milionů. Legendu pirátských začátků, které ovšem rychle skončily, má i Rádio 1, které je dnes pro některé už jen „dalším komerčním rádiem“, pro jiné stále jedinou poslouchatelnou stanicí u nás (s velkým množstvím posluchačů i mimo Prahu, po internetu). Ale zatímco Rádio 1 na počátku 90. let dostalo šanci svůj provoz zlegalizovat, později piráti už s podobnou alternativou počítat nemohli. Navíc do roku 2001 činila pokuta „snesitelné“ tři tisíce korun, nyní riskují postih ve výši sto tisíc Kč. Vysílat pravidelně se proto dnes už nikdo neodváží. Jedním z pirátů, kteří vysílali v éteru, byl i rosický rádiový nadšenec Matony. Už svou přezdívku dostal podle vysílačky, pracoval v komerčních rádiích, ale vždy snil o vlastním vysílání. Celou aparaturu si vyrobil „na koleně“ a v letech 1998–2000 vysílal na volné frekvenci 107,9 FM – pod názvem Rádio Krize. Za tu dobu si vybudoval slušnou posluchačskou základnu, domácí studio zdokonalil do té míry, že přijímal telefonáty od posluchačů z míst vzdálených několik desítek kilometrů, měl vlastní jingly a soutěže. V sobotní večery pro „své“ posluchače přenášel Dance Party brněnské stanice Kiss Hády, protože ta měla v Rosicích slabý signál. Posluchači pak volali do brněnského studia a posílali vzkazy dalším „krizákům“, ke značnému zmatení brněnských moderátorů. V tu dobu už byl ale Matony na hledáčku kontrolorů z ČTÚ. Na malém městě se všichni znají, a tak byl Matony odhalen. V únoru 2000 u jeho dveří zazvonili kontroloři, přátelsky si prohlédli studio a vybavení (o němž Matony tvrdí, že sneslo srovnání se svými komerčními protějšky) a za měsíc dostal složenku na 3000 korun. Zařekl se, že už vysílat nebude, ale občas mu to nedalo a vysílal zas. „Je to závislost, těžko se tomu brání,“ komentuje svůj koníček Matony. Přes hrozbu vysokých pokut i dnes najdete nadšence, kteří si chtějí vlastní vysílání vyzkoušet. Jejich vysílání bývají ovšem nepravidelná a obvykle „mobilní“. Vysílačku i studio naloží do auta s generátorem, vyjedou na vybraný kopec a vysílají – obvykle jeden večer či noc. Příště se místo opět mění. Ze zcela aktuálních případů stojí za zmínku plzeňské rádio Courage (94,4 FM), jehož stránky najdete na adrese 944fm.borec.cz. Podle fotek mohlo být červnové vysílání příjemným piknikem. Pražské Rádio Bílá Hora si můžete poslechnout už brzo na jeho „výjezdním vysílání“: 5. a 6. července na frekvenci 96,9 FM v oblasti Táborska, Benešovska a Příbramska. Detaily i působivou historii (autor vysílal i na středních a krátkých vlnách a jeho loňskou silvestrovskou relaci zaznamenali radioamatéři z Polska, Francie či Anglie) najdete na stránce rbh.czechian.net.

Netoví piráti

Když Matony v únoru 2000 skončil s klasickým vysíláním, uvažoval i o přesunu na internet. Na něm panovala relativní svoboda (nebo chaos, chcete-li), ale možnosti byly omezené. Posluchačů bylo málo a téměř bez výjimky jen ve velkých městech, zejména mezi studenty na kolejích. Dnes už je i tato oblast regulovaná, ale posluchačů internetových rádií je řádově víc. Matony v květnu 2006 založil server www.ipip.cz, který umožňuje vysílat téměř komukoliv, stačí základní počítačová gramotnost a chuť vyzkoušet si to. Registrací přibývalo geometrickou řadou, i když životnost rádií je mizivá. Aby se Matony vyhnul problémům spojeným s autorskými právy, musel každý zájemce při registraci souhlasit s prohlášním, že autorská práva si řeší sám. Nejposlouchanější a nejaktivnější rádia dnes už na ipip.cz vysílají legálně. Zajímavé jsou zkušenosti s OSA a Intergramem. OSA vybírá pět tisíc Kč za stanici (+ šest set Kč za další stream) měsíčně, v případě studentských rádií je tento poplatek snížen na tisícovku. Zástupcům OSA Matony po dlouhém naléhání prozradit identity vysílatelů poslal všech 15 tisíc mailů zadaných při registraci rádií. „Bylo toho na pár set stran. Napsal jsem jim k tomu, jestli jim připadne normální honit lidi, kteří vysílají pro pět nebo deset svých kamarádů. Ještě se od té doby neozvali,“ říká. Intergram od vysílatele požaduje deset tisíc Kč měsíčně (ten pak může vysílat jednu až pět stanic) a žádné výjimky nepřipouští, nicméně svoji kontrolní roli nijak aktivně neplní. Matony se při své snaze o legalizaci vysílání setkal primárně s čistým nezájmem. Klasické pirátské vysílání je pro Matonyho minulostí. Prý už je to zbytečné. Internet dává větší možnosti a rizika vysílání v éteru jsou příliš velká. Svou roli taky hraje generační změna: radioamatéři a technologičtí nadšenci už mají obvykle rodiny a práci a noví nadšenci si často spíš koupí hotový vysílač a třeba ani netuší, jaké jim hrozí postihy. Před rizikem neznalosti varuje i autor Rádia Bílá Hora: „Nepouštějte se do toho, pokud tomu nerozumíte. Vysílání není jen sednout si za mikrofon. Největší průšvih by byl, kdyby někdo z neznalosti vysílal v leteckém pásmu (110-136 MHz).“ Matony spolu s dalšími nadšenci ze Znojma buduje Club Radio (www.clubradio.cz). Poslouchá ho pravidelně 100–200 lidí, vysílá 24 hodin denně, s největší poslechovostí v sobotní večer a noc. „Snažím se neopakovat písničky a pouštět neustále nové věci – to mi u komerčních rádií chybí. Jestli uspějeme, budeme první internetové rádio v ČR, které uspělo doslova z nuly, bez finančních injekcí.“ Posluchači českých rádií tak mohou pouze závidět Britům – jen v Londýně vysílá několik desítek pirátských rádií, které pomáhají objevovat nové talenty i celé hudební směry. Oproti tomu např. Český rozhlas vysílá v Brně na obou frekvencích (brněnské i jihomoravské) pořady zaměřené na posluchačskou skupinu čtyřicet let a výš. Nabízí se kacířská myšlenka: nesplňovala by skupinka šikovných pirátů kritéria veřejné služby mladým posluchačům lépe?

Autor se dlouhodobě zabývá problematikou nových médií