Sociální sítě

Redaktor magazínu Wired Chris Anderson již před časem poukazoval na nové obchodní modely založené jednak na distribuci zboží a služeb zdarma, jednak na neomezenosti nabídky, a shrnul je pod označení „dlouhý ocas“ (The Long Tail, 2006). Další apologetové síťové spolupráce na poli businessu následovali. Byl to například americký novinář James Surowiecki, který v knize The Wisdom of Crowds (2004) obdivoval výsledky kolektivních odhadů a předpovědí při vývoji trhů. (Surowieckého závěry o možnostech kolektivní inteligence trochu umírnil právník Cass Sunstein v knize Infotopia, 2006). Autoři Wikinomics (2006) zase zkoumali uplatnitelnost principů vzniku a růstu Wikipedie, která je dosud nejzmiňovanějším kolektivním dílem a nejvýraznější představitelkou síťové kooperace.

Rozbor ekonomického aspektu síťové spolupráce kulminoval v rozsáhlém díle myslitele Yochaie Benklera (The Wealth of Networks, 2006), který dospěl k závěru, že internet přinesl strukturální změny do dosavadní­ tvorby informačních statků, čili i do celé společnosti.

Infantilizace sociálních sítí

Řeč je tu ale stále jen o sociálních sítích, které mají nějaký společný cíl. Zcela novou věcí byl vznik tzv. sociálních sítí, jejichž konečným cílem bylo – když nepočítám prodej reklamy – pouze efektivně propojit jedince.

Fungování těchto sítí všichni známe. V internetové sociální síti počátku 21. století si zájemce vytvořil vlastní stránku, kde uvedl podrobná osobní data, preference, fotografie, odkazy na jiné stránky internetu, načež se spojil se stránkami ostatních lidí, kam mohl přidávat komentáře apod. Tím vznikla síť kontaktů, s nimiž byl člověk neustále v digistyku. Ve svém únorovém projevu o vlivu sociálních sítí na život před Sněmovnou lordů uvedla prof. Greenfieldová, že sociální sítě uspokojují potřebu být stále ujišťován o své důležitosti, čímž společnost infantilizují. Vyjadřování přes obrazovku prý člověka zbavuje stresu z osobního kontaktu. Dodala, že dlouhodobé vystavení rychlému prostředí akcí a reakcí by mohlo vést k intelektuální krátkozrakosti.

Také poslední studie sociologa Jana Kellera Nejistota a důvěra (2009) se zabývá sociálními sítěmi, ačkoli poněkud obšírněji, protože Keller nehovoří přímo o těch digitálních. Tvrdí, že vzestup individualistické společnosti vedl k podlomení tradičních (státních) autorit, což zase vedlo k zvýšení životní nejistoty. A právě vznik sociálních sítí (kontaktů) je reakcí na takovou situaci. Problém vidí Keller ve skutečnosti, že tento druh společenského mechanismu je krokem zpět, protože navrací předmoderní způsob snižování nejistoty.

Digitální socialismus

Tím se dostáváme k politickému aspektu sociálních sítí. Nemyslím teď medializované případy, kdy se sítě využívají k organizaci nějaké politické akce nebo jako marketingový kanál při kampani. Kevin Kelly, editor časopisu Wired, přišel s poněkud obecnější ideou, že současné dění na internetu má povahu jakéhosi nového, digitálního socialismu.

„Nemluvíme tady o nějakém omšelém, starém socialismu. Ve skutečnosti má nový socialismus málo společného s některými svými předchůdci. Nepodporuje třídní boj. Není protiamerický, naopak digitální socialismus můžeme považovat za nejnovější americkou inovaci. Zatímco old-schoolový socialismus byl úzce provázaný se státem, digitální socialismus je socialismem bez státu. Tento nový druh socialismu ovlivňuje kulturu a ekonomiku, do politiky se nehrne – zatím,“ píše Kelly.

Termínu socialismus používá pro snahu propojit celý svět, společnou tvorbu velkého počtu lidí a důraz na sdílení. Připomíná ale, že digitální socialismus je charakteristický decentralizací, jedinci jsou k dobrovolné participaci vedeni osobním zájmem a na rozdíl od starého socialismu zde neexistuje žádný tlak na uniformitu.

Ačkoli tento názor je třeba ještě dále rozpracovat a upřesnit, ukazuje na důležitou věc: přesun debaty o vlivu internetu na politickou úroveň.

Piráti stále na obzoru

Kulturní aspekt sociálních sítí zmíním jen okrajově, protože od posledního článku, který jsem na toto téma pro A2 psal (č. 46/2008), se toho moc nezměnilo. Právník Lawrence Lessig i v nové knize Remix (2008) zopakoval, že je nezbytné změnit autorské právo pro podmínky internetu, abychom se vyvarovali toho, že nebudeme mít z čeho tvořit pro budoucnost, protože na vše bude potřeba povolení majitelů práv. I jeho konání se nakonec obrátilo směrem k politice, poněvadž spustil projekt Change Congress, jenž si klade za cíl odstranit z politiky vliv zájmových skupin. V Česku podobný myšlenkový proud reflektuje mladá iniciativa, která připravuje Českou pirátskou stranu (po vzoru Švédska a na protest procesu s The Pirate Bay).

Nechci tlačit na pilu a vyvodit nakonec jeden univerzálně platný závěr, protože tento článek měl pouze shrnout současnou diskusi o vlivu sociálních sítí, která je velmi pestrá. Dovolím si pouze upozornit na jednu otázku, která se stále více hlásí o slovo: Přesunou se hodnoty internetové populace na politickou scénu? Pak by se mohlo stát, že už nebude platit rčení „television rules the nation“ (jak před lety upozorňovali hudebníci Daft Punk), a světu bude vládnout internet.

Autor pracuje jako produktový manažer a zabývá se řízením inovací.