Letošnímu německému knižnímu jaru dominovala povídková sbírka Inga Schulzeho Mobil, jíž bude v A2 věnován zvláštní letní příspěvek. Jaké další výrazné knihy zatím přinesl německý literární provoz v roce 2007? Příběhy postav, jež vstoupily na scénu v éře Schröderova kancléřství, trezorový román a příběh továrny na prezervativy.
Román dvaatřicetileté Antje Rávic Strubelové Studené vrstvy vzduchu (Kältere Schichten der Luft, S. Fischer Verlag 2007) se otevírá pohledem na společnost nedozrálých individuí. Letní prázdninový tábor ve Švédsku. Personál se rekrutuje z německých nezaměstnaných nebo z tzv. aussteigerů, kteří se nechtějí podílet na boji o zaměstnání na globalizovaném trhu práce. Pro takový džob se rozhodla i třicetiletá Anja, jejíž nechuť zařadit se je podmíněna též lokalitou, v níž vyrostla: Halberštatem, provinčním městem poblíž bývalé německo-německé hranice, o který se ještě před dvaceti lety nikdo nestaral. Očima hlavní postavy sledujeme podivné existence vedoucích tábora, které nemají pro vyžadovanou práci žádnou kvalifikaci. Duktus vyprávění se změní v okamžiku, kdy se Anja setkává se Siri, „s dívkou, jež žádnou dívkou nebyla“. Anja ji nazírá s milostným okouzlením a pozvedá ji do sféry poetické imaginace; nastává hra s proměnlivými identitami. Román kolísá mezi tvrdou, takřka dokumentárně zachycenou realitou prázdninového campu a křehkou atmosférou těch vrstev vzduchu, v nichž intenzivní sluneční záření a nedostatek kyslíku nechává hrdinku oscilovat mezi okamžiky emocionální euforie a propady do frustrací.
Pinožení třicátníků
K této knize lze tematicky přiřadit sbírku povídek Wolfganga Herrndorfa Na této straně Van Allenova prstence (Diesseits des Van-Allen Gürtels, Eichborn Verlag 2007). Herrndorf se po studiu kresby v Norimberku usadil v Berlíně, kde pracoval léta jako karikaturista časopisu Titanic. Spolu s dalšími lidmi napůl z recese založil Z. I. A. – Centrální inteligenční agenturu. Hlavní postava povídek jeho knihy je třicátník: podobně jako hrdinka Studených vrstev vzduchu patří ke generaci vstupující na scénu v éře Schröderova kancléřství, v době, kdy Německo s pěti milióny nezaměstnaných prožívalo jednu z největších hospodářských depresí poválečné éry. Herrndorfovy postavy neustále hledají jakousi práci, ta je ovšem jen provizorní nebo – z hlediska budoucích perspektiv – iluzorní. Po ukončení studia a řadě dalších kvalifikačních kurzů seženou jen neplacené praktikum. Dobu mezi jednotlivými praxemi si hrdinové zkracují přivýdělky v nejrůznějších oblastech kultury, které se v obvodu Berlin-Mitte (díky silnému sponzorování) staly azylem generace, o niž nikdo nestojí. Herrndorfův fragmentární způsob vyprávění vyvolává dojem vše prostupujícího provizoria, hlavní roli hraje náhoda. Jeho postavy jsou pořád v pohybu, jde však o nezávazný, mnohdy groteskní ping-pong od jednoho zklamání ke druhému. Optimističtější notu slibuje titulní próza, v níž Franco, přiopilý student umělecké akademie, který za rentgenový snímek polknutého cínového vojáčka s názvem Vojsko na cestě do prdele získal alternativní výtvarnou cenu, poslouchá fantazie třináctiletého chlapce. Kluk sní o kariéře kosmonauta. Franco, ironik bez iluzí, se zájmem naslouchá, aby mu nakonec sen zničil poukazem na Van Allenův prstenec, zónu vysoké radioaktivity obklopující zemi. Ta má údajně prakticky znemožňovat cestu do vzdálenějších kosmických zítřků.
Talenty a totalita
Objevem letošního jara bylo posmrtné vydání románu východoněmeckého autora Wernera Bräuniga (1934–1976) Provoz (Rummelplatz, Aufbau Verlag 2007). Rukopis byl v NDR od roku 1965 zavřen v trezoru. Autor ho napsal ve třiceti a po jeho zákazu se upil k smrti. Podle autorových slov je náplní románu „rané utrpení a malá radost“ mladých horníků uranového dolu Vizmut. Většinu osazenstva tam z bezpečnostních důvodu netvořili muklové, ale mladí horníci, které tam lákala dobře placená práce, a také – jako v 50. letech na Kladně – synové z kádrově postižených rodin. Bräunigův román nemá hrabalovské kouzlo, ani beznadějnou notu próz Karla Pecky či Jiřího Muchy. Bräunigovy postavy naplňuje stejnou měrou vášeň i strach : profesorský synek Christian si musí v dole odbít praxi, Melhorn je blázen, provokující neustálým překonáváním norem, Peter Loose slušný syn esesáka. Starý štajgr Fischer, který má za sebou koncentrák. Hospoda, v níž se všichni setkávají, je blízko papírny, jež „vypadá jako kdyby někdo dal dohromady starou vesnici s ošklivým, špinavým maloměstem a s přízračnou fabrikou a tuhle směs vysypal mezi dvě hory“. Bräunig znal intimně svět, o němž psal – seděl ve vězení a pak pracoval v dolech. Byl posedlý přesným zachycením skutečnosti, ne kritikou poměrů – ta ovšem vyplula na povrch automaticky. Bez formálních fines zabydlel román dvacítkou živých postav. Recenzenti se shodli, že kdyby měl Bräunig se svou vrozenou citlivostí možnost psát ve staré bundesrepublice, mohl z něj vyrůst druhý Heinrich Böll nebo Günter Grass. V NDR po něm zůstal v trezoru zavřený román a náhrobek.
Obraz politických mravů
Historik a politolog Götz Aly (nar. 1947) si v posledním desetiletí získal renomé objevnými pracemi o období nacismu. Jeho dosud poslední kniha nazvaná Frommové (Fromms. Wie der jüdische Kondomfabrikant Julius F. unter die deutschen Räuber fiel, S. Fischer Verlag 2007) se zabývá dějinami jedné velké firmy, která upadla v zapomenutí. Jmenovala se Fromms Act a založil ji syn chudých židovských přistěhovalců z Ruska. Julius Fromm otevřel v roce 1914 v Berlíně továrnu na prezervativy. Jako prvnímu se mu podařila rozhodující technická inovace – vyvinul speciální postup pro výrobu tenkých bezešvých kondomů, čímž začal ojedinělý vzestup podniku. Aly a jeho spoluautor Michael Sontheimer vysledovali v archivech další osudy židovské firmy. Ta byla už před nástupem nacistů k moci terčem konzervativního a katolického tisku. V roce 1938 byl Fromm donucen k emigraci do Londýna a k prodeji firmy hluboko pod hodnotou – získala ji příbuzná Hermanna Göringa. Podnikovou vilu přebudovali nacisté na Dům setkání nositelů nejvyšších válečných vyznamenání a inventář darovali zasloužilým členům strany. Druhý šok už Fromm, který zemřel těsně po válce, nezažil. Jeho východoberlínské továrny byly zkonfiskovány komunistickým státem jako majetek „válečných zločinců a aktivistů“. Těmto knihám udělal zasloužilou reklamu knižní veletrh v Lipsku. Nadcházející podzimní Frankfurt přinese zvýšený počet překladů z katalánštiny a zaměří se na moderní téma audioknih.
Autor publikuje v MfD, Reflexu, Filmu a době a v polské Polityce.