Rány, které vleklá kauza lidoveckého místopředsedy vlády uštědřuje české společnosti, jsou hluboké. K těm, kdo Jiřího Čunka drží nad vodou, nedávno přibyla nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká. Její zásah do probíhajícího vyšetřování porušil příslušné normy a v hodině dvanácté plně vyhověl záměrům Čunkových advokátů i vládní koalice.
Současná vláda by po předpokládaném obžalování vicepremiéra nejspíše přišla vedle ministra Schwarzenberga (už by prý dnes v senátu Čunka nehájil) hlavně o hlasy několika lidoveckých poslanců a tím i o svou asociální a nic podstatného neřešící „reformu“. To, jak Vesecká zpochybnila zájem kriminalistů o Čunkovy finanční poměry dále do minulosti, nehorázností směle soutěží s výroky Václava Klause a dalších představitelů ODS o „kriminalizaci podnikání“, které zaznívaly hlavně v dobách, kdy byly polistopadové pokusy vyšetřovat závažnou ekonomickou kriminalitu teprve v plenkách. Slova nejvyšší státní zástupkyně napadající práci policie při zjišťování movitosti Čunka a jeho manželky navíc padla v době, kdy se diskutuje o novele zákona o střetu zájmů, podle níž by majetková přiznání museli podávat nejen politici a další veřejní činitelé, ale i jejich manželé, druzi, případně registrovaní partneři. Jednání a prohlášení nejvyšší státní zástupkyně budou mít určitě velmi negativní vliv na mentalitu a etiku nemalé části společnosti, Vesecká dodala silnou munici lidovému názoru o dvojím metru spravedlnosti a přesvědčení o bytostné prohnilosti politiky.
Koalice a Němec drží, Dalík loví
Krok Vesecké je v našich polistopadových dějinách možná nejzávažnějším případem politického ovlivňování justice. Soutěžit s tím mohou hlavně činy bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, především jeho podezřelé snahy pomoci pedofilnímu katarskému princi Sánímu i několika osobám podezřelým z páchání závažné ekonomické kriminality. Pikantní je, že Němec Renátu Veseckou pomáhal prosadit do funkce a dnes je šedou eminencí jejího resortu i úřadu vlády. Existují indicie, že účelové změny státního zástupce a vyšetřovatelů Čunkova případu pomáhal dojednat právě on. Zdá se tedy, že přežití vlády dnes v zákulisí významně zajišťuje pochybná dvojice bezskrupulózních mladých mužů: jeden je nevolený (Marek Dalík) a druhý nezvolený (Pavel Němec). Němec pomáhá zavěšovat lanka držící Jiřího Čunka, zatímco Dalík zkouší ulovit další sociální demokraty.
K čemu to může být dobré
Na všech těchto odpudivých a pro naši zemi nesmírně nebezpečných souvislostech čunkiády je dobré to, že odkrývá fungování české politiky a jejích doprovodných mechanismů, především v masmédiích. Poučné je podívat se na současné dění s otázkou, jaké názory a apely by právě od sdělovacích prostředků zavalily českou veřejnost, kdyby se věci kolem Čunka, Vesecké a samozřejmě Kubiceho děly v opačných konstelacích. Že by tedy před parlamentními volbami ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu politicky pracoval pro ČSSD a že by ve prospěch ministra Paroubkovy vlády vyšetřovaného z korupce zasáhla nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Několik z takových momentů netřeba promýšlet jako virtuální dějiny, jsou totiž zcela reálné. Stačí si vzpomenout na kauzu Stanislava Grosse a tehdejší chování masmédií i politických stran, hlavně – také tehdy vládních – lidovců.
Podobné platí o případu přeběhlíka Michala Pohanky. Objevily se informace o tom, že některé jeho aktivity kolem brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny nebyly „košer“, a podle dostupných zpráv jej proto předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Hašek vyzval, aby se vzdal čerstvého poslaneckého mandátu. Hašek tedy jednal přímo vzorným způsobem, navíc krátce po nerozhodných volbách. Výsledek je ovšem takový, že se snadno vydíratelný Pohanka záhy stal jedním ze skalpů ulovených zřejmě nejvlivnějším mužem současné české politiky Markem Dalíkem a investigativní žurnalisté ani političtí komentátoři se Pohankovi téměř nevěnují.
Podobných případů mediální jednostrannosti a slepých skvrn je více. Málokdo z českých žurnalistů, z nichž je většina tvrdě pravicová a současná koalice jim za mnoho vděčí, vysvětluje důvody konání „sedmé velmoci“ tak jasně jako politický komentátor Reflexu Bohumil Pečinka. Hlásný trouba ODS píše otevřeně, že jakékoli nepěknosti současné trojkoalice je třeba překousnout proto, aby se k moci nedostal „Paroubek a jeho parta“. Pečinka je dokonce tak nepříčetný, že se svým čtenářům snaží vnutit názor, že za politizaci Čunkovy kauzy může David Rath (Reflex z 28. 6.). S jeho jménem spousta žurnalistů zachází jako s univerzálně použitelným bubákem. Tento příměr doufám vystihuje i to, jak nízké mínění mají někteří novináři o svých adresátech.
Když zaskočí veřejnoprávní
Bohužel za situace, kdy je i pro mnohé žurnalisty jinak tradičně stranící pravici, Čunkova kauza už prostě neudržitelná, pomáhají politické mrtvole pobírající ministerský plat některá veřejnoprávní média. Krátce poté, co dala Vesecká Čunkovi bene, byl v neděli 24. 6. tentýž Čunek v televizních Otázkách Václava Moravce prezentován jako zastánce jedné z forem řešení romské otázky. To byl evidentní a snadný nadhoz na hřišti, kde Čunek umí získávat sympatie lidu. V Ústí nad Labem, odkud se živě vysílalo, měl vicepremiér potlesk předem zaručený. Přitom je to téma mimo jeho ministerskou gesci a předseda lidovců se svým jednáním i ošklivými výroky z této agendy sám diskvalifikoval. Hodnocení jeho romské politiky ve Vsetíně od ombudsmana snad mají v České televizi k dispozici.
Čunkovi soustavně nadržují i komentátoři Českého rozhlasu 6, platí to hlavně o Petru Příhodovi, který má k lidovcům blízko (viz jeho komentáře z 11. 4. nebo 27. 6.). Jiný komentátor této stanice, Petr Hartman, 8. 6. radil Čunkovým kritikům z vládního tábora, aby o vicepremiérovi a jeho aféře raději úplně přestali mluvit. Do pochybné veřejnoprávní mediální podpory Jiřího Čunka (z pohledu jejích původců jde asi hlavně o pomoc „reformě“) se v poslední době zapojilo i Rádio Česko. Když 20. 6. opozice neuspěla s vyslovením nedůvěry vládě, byl následujícího dne Čunek jediný, kdo v několika zprávách této stanice hlasování komentoval. A užil si to: litoval, že se prý místo toho měl parlament věnovat práci, a dušoval se, jak svým postojem bojuje za všechny politiky, i opoziční.
Okresní formát dává šach
Čunek i svým vystupováním v médiích potvrzuje, že současnou českou politiku drží v šachu satrapa okresního formátu, který se do vysokých funkcí dostal především díky shodě okolností. Ale může za to i značně rozšířený názor, že v nejvyšších politických funkcích mají být lidé, kteří do nich projdou postupně přes místa zastupitelů a starostů. Rubem tohoto sílícího úzu je, že zvětšuje provinčnost domácí vrcholné politiky: řada i dobrých starostů či krajských zastupitelů na výkon funkce poslanců a senátorů prostě nemá potřebný rozhled a intelektuální kapacitu.
Kvůli mnoha korupčním a dalším jánabráchysmům zdejší lokální a krajské politiky je navíc evidentní, že u části lidí, kteří se v ČR z „komunálu“ dostávají do parlamentu, je jejich hlavní kvalifikací to, že se při svých obecních a regionálních šmé nenechali chytit. Jiří Čunek, zdá se, neuspěl. Vzhledem k tomu, co vše je v české politice možné, bych si ani nyní netroufl předpovědět další vývoj jeho případu. Jisté je, že vsetínský killer spolu se svými podporovateli zabil spoustě lidí nejednu představu o slušné správě veřejných věcí. A občanská dobrá vůle nejspíš není nesmrtelná.
Autor působí na FSV UK.