Prokletí zeleného šampióna

Před šesti lety bylo dospělé publikum – zvyklé na to, že animované pohádky se dělají především pro jejich potomky – obdařeno příběhem, jenž sice pohádkou byl, avšak zcela naruby. Ústředním hrdinou se stalo monstrum a pohádkové archetypy byly zneužity ve prospěch parodického humoru. Cílovým divákem se stal přednostně rodič, navíc s přehledem o kinematografii a literatuře. Intertextualita byla hravá, gagy i přes svoji nadsazenost inteligentní. V roce 2004 následovalo pokračování, které začalo směřovat od hravosti k bezradnému řazení odkazů, citací jiných děl. Humorem se snímek navíc přibližoval menším divákům. Nyní do českých kin vstoupilo dávno avizované pokračování shrekovské série Shrek Třetí. Ten neduhy druhého dílu posilnil a kvality obou předchozích částí rozpačitě naznačil, a nevyužil. Kouzlo hledání narážek se vytratilo, neboť (jako by snad divák měl zlenivět) nám je tvůrci servírují čím dál tím explicitněji, bez šifer. Gagy jsou obhroublejší, valí se v divokém sledu, těžíce z pádů, řinkotů, škrábání se na pozadí.

Trilogii Shreka lze v podstatě jednoduše přijmout stejně jako odsoudit, dle osobního vkusu a humoru. Zkusíme-li ji však zařadit do kontextu produkce DreamWorks Animation a srovnat s konkurenčními studii, především pak s Pixar Animation Studios, vyvstanou nám přednosti a bolesti zlobrových příběhů v daleko jasnějších obrysech.

Zázemí snů

DreamWorks bylo založeno před třinácti lety trojicí Spielberg – Geffen – Katzenberg jako velkolepý projekt, jenž v sobě pojímal nejen produkování filmů, ale také vše, co s filmem souvisí (od merchandisingu po zábavní parky). O dva roky později navázala společnost partnerství s PDI (Pacific Data Images) a započala se tak výroba jejich prvního 3D filmu animovaného na počítači (CGI animated film). Mravenec Z měl premiéru v roce 1998, v době, kdy průkopník takto animovaných celovečerních snímků, studio Pixar, uvedlo do kin již svůj třetí titul. Nejenže se poprvé střetla v těsném sledu premiér obě studia, ale o přízeň diváků soupeřila s tematicky velmi podobnými díly (mravenčí, respektive hmyzí svět), což se stalo poté i v případě světa podmořského (Příběh žraloka vs Hledá se Nemo). Společnost PDI byla DreamWorks v roce 2000 koupena, v tomtéž roce produkuje titul určený přímo pro trh s DVD a VHS (což Pixar doposud zásadně odmítá).

Svoji pozici posilnila DreamWorks již o rok dříve navázáním spolupráce s britským Aardman Studios (slavná plastelínová dvojice Wallace a Gromit). Ale teprve až příchod Shreka je naplněním přání lidí z DreamWorks, neboť hodný zlobr uchvátí doslova celý svět (vydělá půl miliardy dolarů, prodá se 50 miliónů DVD nosičů). Studio neváhá a naplánuje další, nikoliv jedno, ale několik pokračování. Nyní jsou již ohlášeny roky premiér až do pátého dílu, což může sice fanoušky Shreka potěšit, po diskutabilních pokračováních však mnohé naopak vyděsit.

Svůj komerční potenciál společnost DreamWorks dokázala nejen potvrdit, ale ještě znásobit: v roce 2004 vtrhl do kin druhý díl Shreka a s neuvěřitelnými více než 915 milió­ny dolarů z prodeje lístků se stal doposud nepřekonanou špičkou produkce této společnosti. Nutno dodat, že následující čtyři filmy (nepočítám Wallace a Gromita: Prokletí králíkodlaka, jenž nespadá mezi CGI filmy) již takového úspěchu ani zdaleka nedosáhly, byť si na DVD trhu vedly vždy nadprůměrně. Třetí díl Shreka měl sice raketový start (první víkend přinesl 122 miliónů dolarů), v dlouhodobém horizontu však může být zklamáním. A to především pro vlažné kritické ohlasy, které se velmi rychle šíří a pravděpodobně odradí nejednoho potenciálního diváka. Jestliže byl Shrek vlajkovou lodí DreamWorks, kde se stala chyba, že nyní již oslabenou pověst studia ohrožuje?

Stavební kameny vyprávění

Rozložení sil vypadalo ideálně. Na poli 3D CGI dětských filmů vládli dva giganti, přičemž Pixar a DreamWorks Animation si svými prvními tituly poměrně jasně rozdělily cílové publikum. Zatímco Pixar oslovoval především ty menší, druhé studio se zaměřovalo na diváka staršího. Dokazuje to již samotná animace mravenců, která u Pixaru a jeho Života brouka navazuje na tzv. appeal (Disneyův důraz na roztomilost), na rozdíl od potemnělosti mraveniště a ostře řezaných rysů jeho obyvatel v Mravenci Z. Když se na scéně objevil Shrek, zdálo se, že jsou karty rozdány jasně. Jenže už následující titul od DreamWorks, Příběh žraloka, najednou vykazoval větší míru infantility, a to i přes všemožné odkazy na mafiánské snímky, které zná jen dospělé publikum. Pak přišel Madagaskar a Za plotem a obě velká studia soupeřila o totožného diváka (a to zde nezmiňuji filmy jako Doba ledová, Roboti či Happy Feet jiných studií). Muselo nastat přísné porovnávání, jehož výsledkem je jasný příklon sympatií filmových kritiků k tvorbě Pixaru. Toto studio vždy kladlo důraz především na příběh, také intertextualita je rafinovanější, humor jemný. DreamWorks se ubírá cestou zcela opačnou. Filmem se vine prostá dějová linka (např. lev žijící v ZOO se dostane do divočiny a musí si zvykat na nový život), jež je obohacována o nejrůznější zábavné eskapády, dílčí gagy či narážky na jiné filmy. Tento tvůrčí přístup by sám o sobě pochopitelně nevadil, kdyby se neukázal jako rychle vyčerpatelný. Uvědomili si to samotní tvůrci DreamWorks, bohužel jejich snahy o skloubení původní poetiky s novou (= vyprávění propracovaného příběhu) přinesly mdlý výsledek, což potvrdil právě třetí díl Shreka se svou neúspěšnou snahou o psychologizaci hrdinů a pestřejší děj.

Shrek Třetí je dvoupohlavní hybrid, jenž paroduje pohádky a tradiční narativ, současně se k němu sám uchyluje. Chce být černohumorný a obhroublý (v USA měl přístupnost od 13 let), přesto polovinou gagů spadá do kategorie infantilní zábavy à la Strašpytlík (důkazem budiž katastrofálních prvních cca 15 minut). Příběh, pokud jej tak nazveme, pracuje výrazně se strachem Shreka z otcovství, což se tvůrcům daří psychologicky zdůvodňovat, přesto je tento motiv jen letmo nahozený a nedostává se mu prostoru – jak by také mohlo, když v té záplavě několika desítek pohádkových postaviček každá musí udělat alespoň jednu „vtipnou“ narážku?

DreamWorks je studio, které kvůli absenci propracovaného příběhu a postav nikdy nebylo lepší než konkurenční Pixar, ale u jeho filmů se vždy dalo dobře pobavit. Nyní je jeho poetika nejasná: příběh se stále nevypráví, humor se příliš zjednodušil. Není náhodou, že Aardman Studios před premiérou společného projektu (vyrobeného na počítači), nazvaného Spláchnutej, v loňském roce vypovědělo s DreamWorks dohodu z důvodu „rozdílů v tvůrčích přístupech“. Shrek před šesti lety přinesl čerstvý závan do animovaného filmu, o to více mrzí jeho po(s)tupné vyčerpávání.

Autor je šéfredaktor internetového časopisu 25fps.