Světlo a stín kolem Jaroslava Foglara

Není na škodu přistupovat k zavedeným autorům s úctou, ale otázky se objevují v okamžiku, kdy se úcta stává synonymem povrchnosti, zapomnění a netečnosti. To vše buduje kult, který by neměl být zpochybněn, jenže myšlení nesmí nikdy odpočívat. Myšlení znamená tázání a je provázeno pochybnostmi. Buď je dílo dobré, a dost silné, aby každý výkyv ustálo, anebo zvrat neustojí, a pak nemá cenu, abychom ho chovali v úctě.

Nezbytné pochyby

Nevadí, že si kurátorka výstavy nekladla problematizaci za cíl, protože skutečná znalost spisovatelova díla by ji k tomu měla přivést sama. Foglar od dětství – mj. kvůli úmrtí malého bratra – cítil zvláště aktuálně jednou hrozbu, a tou byla smrt, v podstatě odpovídající konci mládí: „Vždycky jsem toužil zůstat chlapcem, nestárnout, neustále žít ve světě dětí a mládí.“ A co jiného je otupělý kult, který roste s každým vystaveným předmětem, sbírkou vyznamenání, popiskem, kde není jediný nápad a snaha po hlubším porozumění, po odhalení skutečného člověka, než právě nehybná opatrnická stařeckost? Výstava nepostihne drama, neoživí zápas, vystavuje sbírky předmětů, zápisníků, různá vydání knih a nekonečné ukázky kronik. Jediný pokus o důslednější pohled by prokázal větší službu než sbírka netečných listů popsaného papíru.

Foglarův poučený čtenář, ten, který se ptá, musí boj a pohyb chápat jako centrální téma celého spisovatelova díla i života. Stálo by velkou námahu představit Foglarovy zápisníky, odznaky nebo jeho legendární stan s podsadou, který obýval ve Sluneční zátoce, s dávkou odvahy, aktualizace, provokace a humoru? Jak jinak vyvolat zájem? Literatura a umění se musejí o své místo prát stejně tak, jak o něj bojuje každý živý tvor na prvních stranách Tajemné Řásnovky.

Jaroslav Foglar – Jestřáb – je postava od základu komplikovaná. Žádná figura spoutaná junáckým šátkem v poklidu se plavící po řece blízko Ledče nad Sázavou. Ani fotografie ze spisovatelovy pozůstalosti neevokují iluzi harmonie: motiv plynoucí vody (voda je, jak píše Gaston Bachelard, vždy symbolem plynoucího života, který se řítí do propasti smrti), prostředí lesa, louky, odhalená tělesná krása, Foglarova evidentní péče o zevnějšek, střih a úprava vlasů, oholená tvář, což vzhledem k podmínkám – tábory a výpravy do divoké přírody, kde Jestřáb pobýval, neodpovídá. Invokace ptačího (apollinského, snového) světa řádu v junácké přezdívce – i ta vypovídá o Jestřábově postoji, který zaujímá ke světu –, reflektuje jeho podvědomé tužby a názory, které se nakonec čtenáři odhalují v každé jeho knize. Foglarovo dílo svědčí o zápasu, o boji probíhajícím ve Sluneční zátoce, ve Stínadlech, ve spisovatelově nitru – a měl by být cítit i v Praze na Florenci, odkud není do Stínadel daleko.

Apollón a Dionýsos

Smrt a konec mládí, které se ukazují v Jestřábově životě jako synonyma, jsou navozovány střetem temnoty a světla. Přítomnost tmy a noční stránky života ve světě zdravím překypujících chlapců spisovatel podle vlastních vzpomínek prožíval po celý život a jsou patrné i v jeho díle. Smrt a mládí, temnota, která do sebe stahuje život a světlo, je oživena prostředím Stínadel, tajemné čtvrti, kde není den. Stínadla nejsou prosluněným místem Jezerní kotliny, ale čtvrtí stínu, tmavým, blátivým, zahnívajícím koutem staré Prahy, kde se mladý život ocitá v nebezpečí. Foglar neustále komplikuje a problematizuje chlapecký svět. Smrt je i konec přátelství, zmizení druhého z nevysvětlitelných důvodů, náhlé podivně motivované stěhování, které se u Foglara často objevuje. Stínadla, ale i prostředí Chaty v Jezerní kotlině, mají své temné, démonické postavy, ať je to muž se dvěma hlavami v knize Stínadla se bouří, nebo podivný blázen v Chatě v Jezerní kotlině.

Vytvářená zákoutí a prostory chráněné před okolím jsou vždy nějak ohroženy zvenčí, a tím ohrožením jsou dospělí – starší. Ne však všichni, nejčastěji dospělí vyšinutí, šílenci a podivíni, kteří jako by byli jen prodlouženými údy nevraživého prostředí: „Jiří spatřil něco strašně nestvůrného. Muži od levého spánku až k rameni z hlavy vystupoval ohromný nádor – zvící lidské hlavy.“ Je to i Mažňákův otec, který se vrhá po vontském talismanu, aby jej nakonec utopil v otrávené stoce, čímž rozvrátí klid, který se ve Stínadlech zabydluje, a sám později umírá. Foglar pojmenovává smrt ve zkratce, epizodicky; ta ale přichází s bezodkladnou razancí a jako latentní hrozba je stále přítomná. Střídání smrti a života je motorem Foglarova fikčního světa.

Za zrcadlem smrti

Spisovatel jde tak daleko, že ústřední postavě Rychlých šípů, Mirku Dušínovi, vytvoří dvojníka, právě onu temnou bytost, přímo zrcadlově obrácenou, kterou ani jeho přátelé nejsou schopni rozpoznat. Setkání s tímto chlapcem má pro Rychlé šípy katastrofální důsledky, parta je blízko zániku. Ten druhý má jen poněkud hrubší rysy a hrubší hlas, který je zároveň hlasem vnitřku, nepodobá se příjemnému Mirkovu hlasu. I oči má jiné, obě bytosti jsou vlastně osově souměrné, jen jejich obsah se liší. Hlavní a nejčistší postava – duše v příjmení Dušín asociuje čistotu a duchovnost – je ohrožena svým protikladem, svým dionýským temným dvojníkem. Převrácení ve vlastní opak je ustavičnou hrozbou, vše dobré a čisté může po stěně zrcadla sklouznout do blízkosti smrti.

Modrý život, aristokratická Nietzschem inspirovaná pravidla, jimiž se řídí postava z textu Přístav volá, jsou vlastně obranou proti nočnímu dvojníkovi ze Stínadel, kterého poznává Mirek. Jsou i vypořádáním se se ztrátou milovaného přítele, projevem touhy odolat nivelizující moci vlastního beztvarého těla, které získá svou formu teprve cvičením, a vymanit se z vlivu vyprahlé pustiny nesmyslného života stráveného nicneděláním a nudou.

Při oživování odkazu umělce by měl být kladen důraz především na přehodnocení dosavadních názorů, protože jedině tak zůstane dílo, ale i autor součástí života. Protože jak je proměnlivý a nestále ohrožený život ve Foglarových knihách, tak musí být nahlížen i autor sám, vždy jako živý, tedy v pohybu, nebo dokonce rychleji: v poklusu. „Mirek Dušín odhodil po těchto posledních slovech tužku a odstrčil papír (…) vypadal unaveně a vyčerpaně.“

Autor studuje bohemistiku na FF UK.