Sochařka Markéta Korečková (1975), absolventka pražské AVU (1992–99, profesoři Karel Nepraš, Jindřich Zeithamml, Milan Knížák), transgeneračně rozšiřuje částí svého díla specifickou poetiku neprašovského humoru, který u ní získává svébytný, žensky odstíněný rozměr. Ironie, tvrdost, kontrast, úzké spoje mezi vážným a nevážným, obsahové ambivalence, smysl pro absurdní vtip, romantiku naruby, ale i pro průzkum identity s prvky sebevymezení, to vše lze nalézt v jejích realizacích. Téma vždy světí použitý materiál, který je mnohdy za hranicemi tradiční představy o sochařství. Silnou složkou autorčiných soch jsou někde přiznané, jinde ztajené dějové linie.
Soubor prací nazvaný Bloody Story je případem přiznané dějovosti. Korečková tu ironicky přehodnocuje některé archetypy a zažité představy spojené vždy s konkrétní, vymezenou jednající postavou. Spojovacím prvkem celého souboru je, jak vidno z názvu, krev. Jak vysvětluje autorka: „Cyklus Bloody Story formálně propojuje historické citace, pohádku a komiks. Výrazná barevnost odkazuje ke komiksu a současným idolům-hračkám. Všechny figury cyklu jsou neosobní ,univerzální typy‘, spojeny jsou však příběhem tělesnosti a krve.“