Do Letního speciálu zpravodajského serveru Hospodářských novin „Kam kráčejí česká média?“ přispěl také Miloš Čermák, uváděný zde jako mediální odborník. Příklon většiny českých novinářů k pravici vysvětlil, shrnuje ihned.cz, v online rozhovoru tím, že „česká novinářská obec je… pod silným vlivem současných třicátníků a čtyřicátníků, kteří do novin přišli počátkem devadesátých let. Určitou jednobarevnost by ale podle něj měl odstranit čas…“ Nejsem si sice jist, zda dominantnější není vliv novinářů svazácky-perestrojkových, ale nešť, ceňme si oné trochy optimismu, byť se mi zdá, že problém netkví ani tak v míře pravicovosti, jako v době poplatném aktivismu – a ten doposud nikdy čas nevyléčil, jen mu dopřával stále nové perestrojky.
V úvodním článku Kavárny Mladé fronty Dnes 14. července upozorňuje Adam Drda na to, že z časopisu Nový prostor „se stal ideologický věstník současné krajní levice“. Tu autor definuje jako „směs ,podideologií‘ a předpojatostí, kterou nelze krátce pojmenovat: je to guláš feminismu, antiamerikanismu, antikatolicismu, anarchismu, ekoaktivismu, antiglobalismu atd. atp.“. Vadí mu, že se pod pláštíkem charity podobné extrémní názory šíří v nákladu, jakého by „nedosáhly ,levé listy‘ podobného ražení“. Drda předstírá objektivitu: „Na rozdíl od redaktora NP Ondřeje Slačálka však nejsem aktivista – jen mě rozčiluje umělý ideologický obraz světa, který z NP čiší; obraz hloupý a manipulativní, nemající úctu k faktům, nepřipouštějící to, co do něj nepasuje.“
Jenže Drda sám příliš faktů nepřináší. V článku cituje jen z jednoho čísla časopisu a dvou dalších článků z jiných čísel. Kromě toho použil v jednom případě internetového vyhledavače. Dále se dopouští faktických chyb při popisu financování časopisu.
Jeho stylu se nabízí zajímavá paralela. Na internetových stránkách Národní myšlenky, nezávislé revue konzervativního nacionalismu, se tři dny po Drdovi věnoval Jan Kopal témuž v článku Anarchistický lid popelnicových polí: „(Ondřej Slačálek) indoktrinoval zavedený a nákladem desetitisícový plátek našich houmeles – tedy časopis Nový prostor. Nápad hodný Dr. Josefa Göbbelse!“ A dál: „Pro ty, kteří jsou v pokušení občas podarovat nějakého pouličního povaleče a nemakačenka, tak ať si laskavě rozmyslí, zda tím také chtějí podporovat levicové bludy plné tezí třídního boje, antiamerikanismu, kosmopolitismu, feminismu a jiných levicových jedovatých slin…“ Inspirace, či pouhé souznění? Kopal v každém případě aspoň mimoděk přiznává, že pohled na svět Slačálkův může být „houmeles“ bližší než třeba názory Karla Steigerwalda nebo Kopala samotného.
Z vývodů Čermákových a Drdových pak člověka napadá: Není náhodou příklon českých médií k pravici způsoben i tím, že si je a jejich vysoké náklady radikální doboví přitakávači před radikálními kritiky prostě žárlivě střeží?