Recyklujeme média

Jak jste se připravovali na vystoupení v Ostravě?

Mám v Praze kamaráda kurátora a ten mě zásobuje speciálními materiály pro videoprojekci. Podobně mi pomohl i při přípravě loňského vystoupení v pražském klubu – jmenoval se Roxy nebo tak nějak. Už tam jsem použil obrázky, jež mi našel. Třeba takového československého hrdiny, který bojoval proti Hitlerovi.

Péráka?

Ano, toho. Také mi dal CD s nejlepším českým hudebním undergroundem. V jedné písni se tam zpívá „alko, alko, alko, alko, alkohol“. Tak jsem před dvěma dny našel video o alkoholu a udělal z toho skladbu. Snad lidé poznají, že jde o český materiál. Pro Ostravu jsme si připravili speciální set a zakomponovali ho do naší show Journeys by VJ.

Liší se nějak od loňského turné k desce Sound Mirrors?

Je to klasická Coldcut show, kde mícháme hudbu, video a scratching. Mnoho hudebníků to tak nedělá, ale náš DJ „scratchuje“ i videoprojekci. Je to nová věc, já sám to nazývám „re-turn turntablism“. Pohyby obrázků jsou řízeny pohybem gramofonu přes mixážní pult.

V našem vystoupení oprašujeme starý materiál a kombinujeme jej i s hudbou jiných producentů. Se skladbami DJe Shadowa nebo třeba Eurythmics. Jde o víc než o klasické turné, je to vlastně jakési VJovo vyprávění.

Kde nacházíte materiál k promítání?

Snažím se hledat všude. Někteří VJové jdou jen po animovaných věcech, jiní zase jen po černobílých filmech. Coldcut kombinují všechno: obrázky, staré filmy, DVD, televizní zprávy, internetové animace. Recyklujeme média a skládáme je do nových kompilátů.

V porovnání s vašimi předchozími deskami jsou Sound Mirrors o dost pomalejší, méně experimentální a celkově blíž položené středu. Je to přirozený vývoj Coldcut, nebo odpověď na všeobecnou mainstreamizaci elektronické hudby?

Byla to dobrá změna, vrátili jsme se k písničkám v tradičním slova smyslu. Odpověď je taková, jakou kdo chce mít. Hlavní otázka ovšem zní: jak zůstat svěží? To musí být klíčové hledisko při komponování. A také musíte dbát na to, aby vaše hudba byla vtipná a originální. Miliony lidí dnes skládají elektronickou hudbu. To je výborné, patří jim respekt. Ale Coldcut chtějí něco jiného.

Jak vypadá současné dění v Ninja Tune?

Náš label se v současnosti posunuje trochu jiným směrem – k rocku, protože čistá taneční elektronická hudba se stává docela nudnou. Je jako vyžvejkaná žvýkačka.

Jaké jsou nejbližší plány?

Katalog Ninja Tune nejdřív doplní album projektu Heavy. Ten pozoruhodně kombinuje psychedelický rock s taneční hudbou. Rozhodně bych doporučil i dunivou desku projektu The Qemist. Ti zkřížili drum’n’bass s rockem a výsledek je opravdu masivní. Vlastně i Cinematic Orchestra vydali pěkné nové album, přestože jde trochu o něco jiného, než co dělali dřív. Znovu se změnili a je to velmi vzrušující – vlastně charakterizují situaci v Ninja Tune.

Je pravda, že s novým albem by měli přijít Hexstatic (14. září 2007 vystoupí v Praze – pozn. red.)?

Máte dobré informace.

Není možné se proto nezeptat – bude na něm nějaká skladba, která vznikla spoluprácí s vámi? Stejně jako hymna Timber?

Ne, teď nespolupracujeme. Rád bych s nimi znovu něco natočil, protože Timber je bezpochyby jednou z našich nejlepších skladeb. Hexstatic mají znamenitě propracovanou techniku scratchingu a VJingu. Stejně jako třeba kanadský génius Kid Koala.

Dlouho se šeptá o tom, že emblém labelu Ninja Tune, kolážista Amon Tobin, chystá desku s projektem Noisia…

O tom nic nevím. Kdo je to Noisia? Někdo z Čech?

Tříčlenný holandský projekt, který přiblížil mainstreamový drum’n’bass experimentálním oblastem. Jeho desky pouští i Aphex Twin.

Tak na to se musím hned zeptat. Každopádně tohle Amonovi schvaluju, protože i spolupráce udržuje muziku čerstvou.

V současnosti je hodně módní, že umělci a především hudebníci bojují proti globálnímu oteplování a vypjaté mezinárodní situaci. Vy už to ovšem děláte přes dvacet let. Jaký je hlavní důvod?

Podstatné je říkat pravdu, protože od politiků se ji nedozvíme. Chceme lidem ukazovat skutečný život. Kdybychom to nedělali, byla by hudba jen obrovskou bublinou. Upozorňujeme na spoustu problémů. Řekl bych to takhle: pokud se domníváte, že znáte v konkrétním smyslu rozdíl mezi lží a pravdou, měli byste o tom dát někomu vědět.

Ale má vůbec muzika tuhle sílu?

Určitě. Lidé se nás často ptají: může hudba vůbec něco změnit? Zatraceně, to víte, že může! Podívejte se na země, které byly, stejně jako vy, v minulosti pod totalitním režimem. Kapely zpívaly o tom, co se jim nelíbí, nebo rovnou chtěly nějaký typ revoluce. A hned za to byly pozavírány. Ti nahoře se jich báli. Muzika má totiž sílu. To si lidé musí uvědomit. Já sám jsem ten případ, jehož hudba maximálně ovlivnila: osobnosti jako James Brown na mě v pubertě zapůsobily nejvíc. Vyslaly zprávu do mého mozku a donutily mě o některých věcech uvažovat úplně jinak. A takovou možnost musí mít i dnešní mladí.