Jsou okamžiky, kdy jsem skutečně rád, že jsem se dosud nerozmnožil – a že nemusím svým případným potomkům vysvětlovat, že svět je plný lstí a vábniček, které jsou v něm uchystány právě na ně. A že se to s těmi lstmi má velmi paradoxně – že je totiž někdy velmi prestižní se do jejich oka nechat chytit.
Jednou z takových lstí jsou hračkářské kampaně – a jedním z posledních okamžiků, kdy jsem se otřásl nad vyladěností jedné z nich, byla projekce filmu Transformers, jíž jsem se coby recenzent před časem účastnil.
Nejde o to, že ten snímek je „čirou zábavou“, jak podotýkají kolegové publicisté. To halt k některým formátům patří – a já si to rád užívám. Problém se odvíjí od toho, že film není ničím jiným než prachsprostou reklamní masáží – velkolepé efekty, banální zápletka i nechtěně komický žánrový mix, splétající jedno narativní klišé s druhým, zjevně a především slouží tomu, aby děcka chtěla všechny ty skládací voloviny, jež k nim patří. A současně výtečně míří i na rodiče, kteří své ratolesti do kina nutně doprovázejí. Modelová rodinná situace po opuštění kina je jednoduchá: Děcka míří do hračkářství – chtějí participovat na tom báječném souboji vesmírných civilizací, jež jsou na plátně prostřednictvím defilé jasně pojmenovaných robotích „identit“ převedeny na soubor obchodních značek. A pobavení rodičové, kteří dostali vlastní ideovou a značkovou čočku, jsou do hry vtaženi. Buď budou složitě vysvětlovat, že to tedy ne, anebo (což zcela chápu) zasytí čerstvý dětský hlad po komoditě a prestiži v dětské kolektivitě, vytáhnou šrajtofli... a utiší křik.
Uznávám, že to není žádná novinka. Tak se zkrátka filmový byznys dělá. Uznávám také, že i pro další podobné snímky platí, že jsou – i přesto, že v nich nekápne jediná kapka krve ni spermatu – vyhroceně agresivní a sexuálně velmi otevřené. Jednu věc ovšem nechytám: jak je možné, že nic z toho nekopne většinu kolegů recenzentů? Jak to, že většina z nich nadšeně přistupuje na pravidla toho kšeftu, nadšeně povykuje nad báječným nářezem a super triky, a místo aby nabídla třeba jen náznak kritického postoje (který zde má charakter kritiky ideologie spíš než kritiky kinematografie), aktivně se do marketingové smrště zapojuje?
František Fuka (současně autor českých titulků... sic!) film hodnotí sty procenty. Server Filmografia.CZ činí právě tak – a neváhá ho označit za nejlepší snímek roku. Petr Cífka z MovieZone je na tom podobně – a pro úplnost, aby snad čtenář neměl pochyby, co je zásadní a co ne, dodává: „Milionům desetiletých klučinů připraví nejhezčí prepubertální zážitek, daleko vzdálený od nudných a ‚přemytologizovaných‘ trojek Pirátů a Spider-Mana. Až Transformery uvidíte v burácejícím multiplexu i vy, chápavě na tyhle nadšené caparty pokynete.“ Věc nekomplikuje ani Mirka Spáčilová v MF Dnes (což ovšem nijak nepřekvapuje), která píše o „milých hračkách do kin“, ani Radim Bartík z Premiere, který na stůl sází čtyři hvězdy z pěti...
A jedinou ostře kritickou figurou na scéně velkých médií jako by zůstávala snad jen Jindřiška Bláhová z Lidovek. Zcela jasně a nekompromisně pojmenovává pragmatiku celého projektu. Na to, kolik chytráků se tu psaním o filmech živí, je to dost slabé.