V obklíčení

Proč může číst s prospěchem český náboženský tisk, třeba Katolický týdeník, i člověk bez konfese? Jistě proto, že smysl existence, Bůh, cena života, ale také dějiny věr i národů a civilizací jsou důležitější než rodinné poměry činovníků. Konfesní tisk poskytuje svým jazykem úlevu od téměř všudypřítomného rozjařeného hýkání, stranických manifestů či fejetonů zaměňovaných za komentáře. „Referendum je zaklínadlem, kterým se zaštiťují nepřátelé postavení amerického radaru v Pobrdí v čele s místními starosty, z jejichž vystupování často cítím zpupnost lidí s normalizačním máslem na hlavě,“ napsal Jan Rejžek, a až potud je všechno na svém místě. Autor a jeho jazyk (zaštiťování zaklínadlem), prostý názor, normalizační máslo na hlavě… „Různá hnutí, která volají ,Ne základnám!’, sdružují vesměs lidi, kteří samozřejmě mlčeli, když se kolem obcí usadili vojáci Varšavské smlouvy, nemluvě o tom, že někteří s nimi ochotně kolaborovali a šmelili benzín. To jsou ti praví ochránci národních zájmů…“ Zas je to prosté a jasné, ač pravdě i demokratickému myšlení vzdálené. Na demonstracích proti základnám byli k vidění také v hojném počtu lidé, kterým věk jistě neumožnil kolaboraci s Varšavskou smlouvou, ba ani šmelinu s vojáky. Ne všichni mluví o národních zájmech, někteří mluví o míru a je jim protivné zbrojení. Pokud bychom argumentaci tohoto druhu dotáhli do důsledků, kdo by měl právo se dnes jako občan vyjadřovat, jestliže těch, kteří „samozřejmě mlčeli“, byla – jako asi ve všech diktaturách, nejen v ČSSR po roce 1968 – většina? Neměli bychom demokracii suspendovat, než vymřou všichni ti, kteří mohou být v podezření, že kolaborovali a šmelili? A co s další deklarací? „O zásadních otázkách bezpečnosti Evropy, mezinárodních smluvních závazcích a povinnostech z nich vyplývajících by měli rozhodovat politici s mandátem, nikoli manipulovaná ,ulice‘.“ Zas jsou tu logické problémy. Ony politiky s mandátem volila nějaká jiná „ulice“, nemanipulovaná? Nestává se mi to často, ale zde se s tím, co je snad jádrem Rejžkova sdělení, shoduji: ať o obranném systému rozhodnou politikové. Ale je každý, kdo nesouhlasí s radarem nebo chce referendum, zavrženíhodný? Autor to sice zjemňuje slovy „vesměs“ a „někteří“, ale je možné takto někoho kromě již přesvědčených přesvědčit? Jan Rejžek není jediný z vlivných komentátorů, kdo si spíše ulevuje, než aby přesvědčoval. Ale kam už před duchem a jazykem Lidových novin či MF Dnes utéci? Do Katolického týdeníku č. 38 (18.– 4. 9. 2007) určitě ne.