Nad tím, kde se nachází a kam směřuje pravidelné setkání vědců, bývalých politiků či obránců lidských práv Forum 2000, se zamýšlí člen jeho programové komise.
Vypadá to, že se zájem kontroverzního a sebevědomého japonského filantropa Johei Sasakawy od Fora 2000 konečně přesouvá někam jinam. To je dobré znamení pro pořadatelskou Nadaci Forum 2000, která se tak může osvobodit od jeho požadavků na to, aby se akce nadále držela svého původního záběru.
Jak si mohli všichni povšimnout, organizátoři zužitkovali výsledky svého úsilí za uplynulých deset let a dokázali pro Forum 2000 letos získat dostatek sponzorů, aby konference s řadou doprovodných akcí mohla proběhnout.
Tématem svobody a odpovědnosti Forum 2000 v letošním roce úspěšně zahájilo druhou fázi své existence. Loni se v pořadí desátá konference sešla s oslavami sedmdesátých narozenin Václava Havla. V Japonsku a Číně lidé oslavují sedmdesátku jako významný milník, o oslavence je pečováno jako o symbol dlouhověkosti a je zosobněním šťastného důchodu. Pro Forum 2000 by ale bylo dobré, aby Havel v dalších nejméně deseti letech ještě do důchodu nešel.
Letošní konference byla po té oslavné mimořádně důležitá a mohla naznačit další směřování. V čem by se mělo lišit od počátečních setkání v devadesátých letech?
Pokud se dobře pamatuji, konference se mohly stát oslavou Havlových iniciativ a vůdčí role díky tomu, že se držely následujících principů. Zaprvé mělo Forum 2000 odhalit spojení mezi mnoha současnými problémy a hledat způsoby, jak překonat hrozby, kterým čelí lidská důstojnost. Shromažďovat se proto měly především světové intelektuální osobnosti a účast současných hlav států měla být omezena. Zadruhé měla konference čerpat z Havlových pohledů na globalizovaný svět, ke kterým došel během svého boje s totalitním komunistickým režimem.
Je celkem pochopitelné, že Forum 2000 vzhledem k místu svého pořádání postupně směřuje zpět na Západ. Pokud ale pořadatelé nenapřou veškerou svoji snahu uchování globálního zaměření konference, hrozí, že se promění v jakési srazy abiturientů. Praha by měla zůstat skutečnou křižovatkou, z níž Forum 2000 dosáhne do všech světových koutů. Je velmi povzbuzující vidět, jak se konferenci daří přilákat celý dlouhý seznam významných osobností. Pořadatelé se ale musí stále snažit získávat více účastníků z nových kontinentů, včetně Jižní Ameriky a Afriky. Neměli by totiž být jen jakýmsi „kořením“ konference.
Ani nevím, kolikrát účastníci konference letos zmínili Myanmar a jméno Aung San Su Ťij. – Ano, snahy o demokratizaci by měly získávat prioritní pozornost po celém světě. Nezazněla však přesnější analýza sociopolitických problémů, kterým Myanmar čelí. Zapomíná se například na stigma kolonizace, které její zemi stále pronásleduje.
Je skvělé, že se Foru 2000 daří vyvolávat silnou odezvu ve veřejnosti. Od zahajovacího jednání až po závěrečné panelové diskuse byl Žofín plný lidí. Jsem přesvědčen, že je to důkaz rostoucího zájmu o světové problémy, ohrožující nejen lidstvo, ale řád celé planety.
V centru pozornosti všech zůstává demokracie a lidská práva (důstojnost). Jenže s demokracií je to složité. Prezident Bush kdysi prohlásil, že pro současný Irák by mohlo být vzorem poválečné Japonsko. Jenže Japonsko i nadále zůstává jedinou zemí na světě, do které byla demokracie implantována přes noc. A od druhé světové války si tak užívá demokracie a lidských práv, jako by to byl pěkný dárek. Japonci ji chápou jako samozřejmost, za jejíž dosažení nemuseli platit. Naopak ve většině světa mají jinou zkušenost. Vědí, že demokracie je křehká a zranitelná. Vyžaduje nasazení a také odhodlání za ni platit.
Právě tato zkušenost a také určitá naivita musí zůstat zdrojem energie pro budoucí konference. Václavu Havlovi tak nezbývá jiná cesta, než svůj odchod do důchodu ještě trochu odložit. Konferenci totiž už navštěvují studenti, kteří se narodili v roce 1989, a těm se může jeho historická zkušenost hodit.
Autor vyučuje na Anglo-American College, je členem výboru japonského a mezinárodního PEN klubu a programové komise Fora 2000.
Přeložil Filip Pospíšil.