O krátkém účinkování Heleny Třeštíkové v roli ministryně kultury už bylo napsáno mnohé. Nehodlám tu spoustu komentářů rozmnožovat, spíš si chci všimnout právě onoho psaní. V zásadě vycházelo ze dvou verzí, jež výstižně shrnul Martin Komárek ve čtvrteční MF Dnes: podle jedné „Topolánek je pletichář, který donutil nezpochybnitelnou dámu a uznávanou umělkyni buď se ušpinit, nebo jít“, podle druhé „paní Třeštíková vzala práci, pro kterou se příliš nehodí“. K této verzi se autor přiklání, protože „politika je specifická práce, jejíž náplní je mluvení, přesvědčování, zastrašování, lísání se, rozhodování, přijímání rizik, odměňování, trestání a zejména sebeprezentace. O rozvoj zlaté kapličky nebo dokumentárního filmu jde až ve druhé řadě.“ Komárek Třeštíkovou alespoň chválí, že dokázala odejít „vcelku vkusně“, Petr Fischer v pátečních Hospodářských novinách jí ale vyčítá nedostatek pokory a zodpovědnosti. Zjistila prý nečekaně, že „politika není plyšový medvídek“. Tato hodnocení jsou vlastně v souladu s prohlášeními premiéra Topolánka o režisérčině přecitlivělosti a nedostatku zkušenosti.
Vraťme se ale ještě k verzi první, „pletichářské“. Shrnul ji například Miroslav Korecký v Týdnu č. 4. Šlo zřejmě o součást politického obchodu s tolerováním Topolánkovy vlády poslanci Pohankou a Melčákem. Zda se při něm platilo třeba „amnestií“ pro Pohanku, propojeného prý s případem bývalého starosty Budišova Ladislava Péti, jak spekuluje Korecký, není jisté. Nepochybné se ale zdá být, že v celé transakci hrál důležitou roli bývalý náměstek Vítězslava Jandáka František Formánek, jenž měl být odměněn návratem do některé z funkcí na ministerstvu. Páteční vydání Práva a MF Dnes pak doplnila, že právě to ministryni Třeštíkové přišla oznámit krátce před její rezignací exposlankyně ODS a poradkyně premiéra pro kulturu Kateřina Dostálová.
Jenže i Jan Macháček, jeden z nejlepších českých politických komentátorů, napsal v souvislosti s hlasováním o vládní důvěře v Hospodářských novinách: „Nabídnout funkci není korupční jednání. Funkce předpokládá nějakou práci.“ (Jsou přeběhlíci také korupčníci? HN 19. 1.) Asi jen velmi prostoduchý občan namítne – ale nejsou snad funkce také peníze a znamená to, že když něco není trestné, že je to správné? Nejsou snad znepokojující slova jiného premiérova poradce Marka Dalíka, který v televizním dokumentu Cesta k moci řekl: „ČSSD je kriminální organizace a my s Mirkem Topolánkem uděláme cokoli pro to, aby se nedostala k moci. Opravdu cokoli. A nepotím se kvůli tomu.“? V poslední době se zdá, že média podobné otázky za prostoduché zjevně považují a soustavně nás vzdělávají k náležitému uvědomění, že politika není plyšový medvídek, ale jedovatá hydra, která si žádá otrlé a bezskrupulózní. Poctivci do ní nepatří, a jestliže to nevědí, hanba jim.