Umělci všech zemí měli 17. ledna 2007 opět po roce důvod ke společným oslavám. Přesně toho dne totiž před milionem čtyřiceti čtyřmi lety vzniklo umění. Jméno našeho předka, který si tehdy zázračným vnuknutím uvědomil synestetickou hodnotu suché mořské houby náhodně spadlé do nádoby s vodou, se už dnes dozvíme asi těžko, avšak známe alespoň tvůrce tohoto konceptu. Byl jím francouzský člen hnutí Fluxus Robert Filliou, který se roku 1963 rozhodl, že by i umění by mělo být předmětem oslav. Ty podle něho měly sloužit k připomenutí role umění v našem každodenním životě, k jeho vytržení ze všedních vazeb a zároveň měly propojit tvůrce na celém světě. Tato myšlenka byla zprvu uskutečňována pomocí televizního vysílání, videofonů nebo hudby zkomponované pro telefonní sluchátka, ale širší možnosti se naskytly až s rozšířením internetové komunikace během devadesátých let.
Letos byla ale oslava dvojitá, protože současně s výročím umění se slavilo i kulaté jubileum rádiového přenosu, který již stým rokem rozeznívá éter nejrůznějšími druhy uměleckých informací. Na oslavách potřetí participoval také Český rozhlas, který v pražském Experimentálním prostoru NoD uspořádal vystoupení mladých českých umělců, jejichž záznam byl zčásti přenášen přímými vstupy do vysílání Českého rozhlasu a také do ostatních slavících center v devíti světových metropolích.
Konceptuální rámec večera se nesl ve znamení rádia. Trojice elektronických experimentátorů c8400 & Machine Funck představila set, během něhož byly v reálném čase snímány úryvky vysílání všech stanic Českého rozhlasu a dodatečně mixovány do podoby poměrně pestré směsi rytmických segmentů, plastických elektronických smyček a ostřejších šumů. Díky prvku náhody, který byl živému zpracování rádiových signálů ze své podstaty vlastní, občas vznikaly hlušší momenty, avšak celek byl na místní poměry poměrně poutavý.
Duo gramofonistů Birds Build Nests Underground, při této příležitosti mimořádně vyzbrojené rádiovým přijímačem, představilo speciální program, založený na spájení hutných hypnotických ploch extrahovaných z upravených vinylů. Základ jejich vystoupení tvořil hrozivě zpomalený hit Radio Ga Ga od skupiny Queen, do něhož vstupovaly šumy i hlasy náhodně laděných rádiových stanic. Nápad to byl vtipný, ovšem realizace poněkud zdlouhavá a monotónní. Nadmíru dobře však dopadl závěrečný improvizovaný set s c8400 & Machine Funck, který byl krátký, úderný a především uvolněný.
Vrcholem večera byla původní rozhlasová hra Život nedoceníš od Radia Ivo, které tvoří Johanka Švarcová, Marián Moštík a Petr Marek. U zrodu Radia Ivo stála poněkud paradoxní myšlenka přenesení statické rozhlasové hry na jeviště bez jakýchkoli změn, ovšem čistě na bázi improvizace. Divák tak přímo přihlíží vzniku hry, jejíž dějová dynamika, tvořená žerty herců a vzájemnými slovními nástrahami, vtipně kolísá mezi pomalým rozvíjením banálního děje a jeho náhlými fantastickými zvraty. Mísí se zde různé stylové roviny, projíždějí se všechny myslitelné žánrové rejstříky. K narozeninám umění nakonec vznikl kus o záhadných zpronevěrách na poštovním úřadě, o lásce, o smrti z rukou němé zubařky, přenosu duše a zázračném vzkříšení.
Dramaturgicky zdařile sestaveným večerem byl vzdán hold neviditelným vlnám, které nás už sto let obklopují a jimiž se spojujeme se světem. Zároveň byl důkazem, že rádio dokáže být při vřazení do nových kontextů stále plnohodnotným zdrojem inspirace.
Autor je přispěvatel časopisu HIS Voice.