Říká se, že se kolem reklam točí velké peníze, a není to jen mýtus. Skutečností ale také je, že ti, co je vymýšlejí, jsou spíše intelektuálními dělníky. O tom, jak to chodí, hovoří (nejmenovaný) kreativec jedné z největších českých reklamních agentur.
Co obnáší role kreativce uvnitř velké reklamní agentury? Čím je ve srovnání s ostatními zaměstnanci?
Je celkem jedno, jestli uvnitř velké či malé. Naším úkolem je převzít account managerem přinesené zadání, vzniklé podle požadavků klienta, a kreativně ho ztvárnit. Ve srovnání s ostatními jsou kreativci „výrobní silou“, zatímco accounti jsou jakýmisi „prodejci“ jejich „výrobků“.
Jak vypadá struktura práce v reklamní agentuře?
Klient si vzpomene, že něco potřebuje, zavolá si accounty z reklamky a své představy a požadavky jim sdělí. Accounti to nějak pochopí, sepíšou (v lepším případě) takzvaný brief a s tím jdou do kreativy. Kreativa pak přichází obyčejně se třemi až pěti návrhy řešení. Bohužel, v této hře na tichou poštu se mnohdy stane, že account naprosto nepochopí, co klient vlastně chce, a kreativci pak dělají zcela nesmyslnou práci. Výjimkou pak není noční práce a práce o víkendech. Takové přesčasy jsou zřídkakdy placené.
Jaké jiné pracovní nevýhody přináší funkce kreativce?
Kreativci jsou v podstatě ti úplně nejníže postavení a do práce jim může mluvit snad každý včetně klientova vrátného. Smutné je, když třeba na něčem děláte (přičemž máte státnici z češtiny a kolega výtvarník vystudovanou akademii) a vaši práci „fundovaně“ komentuje kdosi, kdo prolezl soukromou střední školu managementu a pak mu rodiče zaplatili půlroční pobyt v USA za účelem získání sebevědomí. To se pak třeba dozvíte, že slečnu marketingovou specialistku vůbec nezajímá, že to slovo se správně česky píše takhle, protože ona to platí a chce ho s gramatickou chybou.
Máte pocit, že lidé, s nimiž pracujete, považují svou práci za záslužnou?
Devadesát pět procent lidí z kreativy nemá o své práci žádné iluze, zbytek to dotáhne výš...
Existuje volnost ve vymýšlení reklam, nebo se musíte držet jasně stanovených mantinelů?
Samozřejmě, že se musíme držet zadání, omezují nás i různé manuály pro práci se značkou a vůbec to, jak chce klient působit. Představa, že ráno přijdeme do práce, vypijeme pět Red Bullů a pak za těžké prachy vyplodíme „Nakupujte výhodněji“ a plácneme k tomu nějaký obrázek, je opravdu zcela mylná. Krom toho nás svazuje nebetyčná omezenost většiny lidí z marketingu, kteří nejsou schopni sdělit, co vlastně chtějí, a své požadavky během práce na zakázce klidně desetkrát zcela změní.
Sám se reklamám vyhýbáte, anebo jsou vám blízké? Necháváte se jimi ovlivnit?
Osobně nemám ani televizi. Jinak ovšem přiznávám, že reklamy celkem sleduji, ale tento zájem vyplývá z profesionální deformace, nikoli z touhy dozvědět se o skvělých výrobcích, které člověk prostě musí mít. Co se ovlivnění týče – nikdo není rezistentní. Reklama účinkuje i na ty, kteří to vehementně popírají. Podívejte se doma, čím myjete nádobí, a vsadím se, že to žádný no-name výrobek nebude.