co zbylo z protestního hnutí

Patnácté číslo Ádvojky není oddechové čtení k vodě. Prázdniny zahajujeme poněkud pochmurněji, než by se na červencové slunečné dny slušelo, ale vzhledem k tomu, že politici a ostatní strůjci mediálního obsahu kupodivu vůbec nezahálejí a okurková sezona je stále v nedohlednu, není se čemu divit. Ohlížíme se za protestními hnutími uplynulých let a snažíme se zjistit, co po nich zbylo. Po roce 2011, „posledním krásném roce“, jak ho v rozhovoru označuje italský filosof Franco Berardi, přišel rok 2012, který byl „rokem deprese a dezintegrace hnutí“. Možnosti úniku z této situace shrnuje Sławomir Sierakowski v eseji Dětské nemoci levicovosti. Z dalších textů si nenechte ujít rozhovory se skladatelem a divadelním režisérem Heinerem Goebbelsem a filmařem Oliverem Stonem, který podrobuje kritice heroické pojetí dějin USA: „Jsme banda barbarů, ať už šlo o vyvraždění indiánů, otroctví nebo svržení atomových bomb. Co se změnilo? Pronásledujeme Edwarda Snowdena a zastrašujeme cizí vlády. Je to morální slepota vůči našim vlastním selháním.“ Z aféry Snowden vychází i Honza Šípek, který v rubrice Odpor radí, jak předejít tomu, aby nás šmírovaly velké IT společnosti jako Google, Microsoft nebo Facebook. Nechte se inspirovat!