Václav Klaus sedí na opuštěném ostrově a natáčí novoroční projev

Václav Klaus, sám, opuštěný, jediný přeživší – což ale Václav Klaus neví – označuje na pustém ostrově kamenem místo, na kterém bude sedět a přednášet novoroční projev. Václav Klaus kontroluje v kameře, zda bude dobře vidět. Stále není spokojen s tím, co vidí. Vidí kámen. Moře se pomalu zvedá a kousek po kousku zaplavuje ostrov.

Klaus

To je ale patálie. Jak je to možné? Mám přece vidět sebe, a vidím kámen. Nepochopitelné. Absolutně nepochopitelné.

Václav Klaus jde a odnese kámen ze záběru. Znovu se zahledí do kamery. Opět je nespokojen, vidí jen písek. Moře se pomalu zvedá a začíná zaplavovat kousek po kousku ostrov.

Klaus

To je ale patálie. Zase nic? Jak je to možné? Mám vidět sebe a vidím jen písek. Nepochopitelné. Absolutně nepochopitelné.

Václav Klaus zavolá.

Klaus

Livie? Nemohla byste mi tu kameru trošku, ale skutečně jen trošku, na chvíli podržet? Vidíte přece, že mám potíže.

Nikdo neodpovídá, Václav Klaus se zmateně dívá kolem sebe.

Klaus

(opatrně zavolá ještě jednou) Livie?

Václav Klaus poslouchá, žádná odpověď se neozývá. Moře se pomalinku zvedá.

Klaus

(ostře) Já čekám.

Václav Klaus poslouchá, žádná odpověď se neozývá. Moře se pomalinku zvedá.

Klaus

(trpělivě) Doufám, že jste pochopila, že nemám čas ani chuť na legrácky. Situace je vážná. Já jediný – a nebojím se říci statečný, vytrvalý, přesvědčený a optimistický, ne negativistický jako jiní šťouralové, kteří hysterčili a vyvolávali paniku kolem globálního oteplování – jsem byl vybrán, vyvolen, abych lidstvu, tedy těm, kteří přijdou po mně, po mně, Livie, a jestli nepřijdete, tak pouze po mně, po vás ne, ne, ne, ne, abych pohovořil, povzbudil, upevnil, motivoval a předal poslední vzkaz, protože, jak jste si jistě povšimla, ať už jste zalezlá, kde jste, něco se děje!

Václav Klaus poslouchá, žádná odpověď se neozývá. Moře se pomalinku zvedá.

Klaus

(jemně) Livie. Řekněme, že vám odpouštím a nebudu už o vašem prohřešku více mluvit. Podržte mi tu kameru.

Václav Klaus poslouchá, žádná odpověď se neozývá. Moře se pomalinku zvedá. Klaus už je po kolena ve vodě.

Klaus

To od vás není pěkné, Livie. Už jsem to mohl mít dávno natočeno. Už jsem mohl ve všech světových jazycích oslovit všechny. Dostal jsem důvěru. A vy? Co vy? Co jste udělala vy? Nic. Schováváte se jako malá holka. To není hezké, Livie, to od vás skutečně není vůbec hezké.

Václav Klaus poslouchá, žádná odpověď se neozývá. Moře se pomalinku zvedá. Václav Klaus už má vodu až po pás.

Klaus

(výhružně) Podívejte se. Jestli okamžitě nepřijdete, přestanu vás považovat za kamaráda.

Václav Klaus poslouchá, žádná odpověď se neozývá. Moře se pomalinku zvedá. Václav Klaus už má vodu až po prsa. Trošku nadskočí ve vodě.

Klaus

Co to bylo? Něco se mi otřelo o nohu. Že by ryba?

Václav Klaus zavolá do prostoru, který se pomalu potápí.

Klaus

Kde je štáb? Proč tu není? Nehrajte si na schovávanou jako Livie a pojďte pracovat. Mám málo času. Večer letím do Bulharska na státní návštěvu. A když se zadaří, poletím možná i do Rumunska. A pak dál a dál. Chápete?

Václav Klaus poslouchá, žádná odpověď se neozývá. Moře se pomalinku zvedá.

Klaus

Poslechněte. To je ale absolutně, ale absolutně diletantské. A produkčně zcela nezvládnuté. Má to být můj projev, moje antré, má dvacetiminutovka v přímém přenosu. Souhlasil jsem s exteriérem, zdálo se mi to velmi dobré řešení. Volby jsou za dveřmi. Ale tohle jsme si nedomluvili. Může někdo tu vodu zastavit? Studí.

Václav Klaus kýchne.

Klaus

Livie! Je mi zima. Uvařte mi čaj.

Václav Klaus hlaholí do kamery, vodu má až po krk.

Klaus

Mluvím k štábu. Mládenci, tohle už ale skutečně, ale skutečně přestává být humorné. Já se tedy nebavím vůbec. Jestli okamžitě nezastavíte ten příval vody, zvlhne kamera.

Václav Klaus poslouchá, žádná odpověď se neozývá. Moře se pomalinku zvedá.

Klaus

Poslyšte, já mám rád kinematografii. Kino a filmy vůbec. Kulturu. Proto jsem také sám navrhl tohle exteriérové řešení oficiality, kterou novoroční projev bezesporu je. Považuji to za průlomové řešení. Přiblížení se občanům. Všichni státníci si sedí někde v teple, mráz v okna duje a oni mluví a mluví. A já? Já ne. Jsem první. Jediný. To vstoupí do dějin. Ostatní už budou vždycky jen opakovat mě. Mne. Václava Klause.

Václav Klaus se rozhlédne kolem sebe. Moře se pomalinku zvedá a zaplavuje ostrov.

Klaus

Kde je má vládní letka? Proč tu není? Že by Topolánek s Vondrou? Zase letěli někam lyžovat? Chlapci, chlapci. Kdy dostanete rozum. LIVIE! Zavolejte na úřad vlády, že dnešní natáčení novoročního projevu na pustém ostrově ruším a budu všechny, jako hlava státu, žalovat.

Václav Klaus mizí pod vodou. Naposledy vykřikne.

Klaus

Livie! Tohle už vůbec není vtipné.

Václav Klaus mizí, nad hladinou je ještě chvíli vidět zvednutá Klausova ruka s kamerou. Po chvíli i ruka s kamerou mizí. Livie nepřijde. V dálce se objevuje hejno delfínů. Živly se radují. Vodní hladina je průsvitně modrá. Jako naše modrá planeta.