Deset let, jež v sobotu 3. 2. t. r. uplynula od smrti Bohumila Hrabala, připomněl v Týdnu č. 5/2007 Jiří Peňás.
Práci Milana Jungmanna v Literárních novinách v šedesátých letech minulého století vyzdvihl Antonín Jelíne v medailonu k Jungmannovým 85. narozeninám 18. 1. 2007 v Právu.
Laudatia Aleše Hamana a Jaroslava Kováře pro laureáty loňských státních cen za literaturu a překlad Vladimíra Körnera a Františka Fröhlicha otiskl bulletin Obce spisovatelů Dokořán v čísle 40 (prosinec 2006).
O zálibě svého otce v esperantu psal Josef Škvorecký v dopise z 19. 1. 2002 básníku-esperantistovi Čestmíru Vidmanovi. Ten dopis zařadil do svých pamětí Než padne mlha docela (vlastním nákladem 2006).
Klasická filoložka Anežka Vidmanová přispěla s kolegy Janou Nechutovou, Pavlem Spunarem, Lenkou Jirouškovou, Jaroslavem Kolárem a několika dalšími do ankety 5. čísla časopisu pro mezioborová bohemistická studia Slovo a smysl (2006), věnovaného starší české literatuře.
Jiří Suchý napsal předmluvu k druhému vydání knihy Václava Holzknechta z roku 1958 Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (Arsci 2006).
S názory Jiřího Černého a Jaroslava Hutky na Karla Kryla, vyslovenými v článcích o Krylovi v Lidových novinách 13. 1. 2007, polemizoval v témže listu o dva dny později Martin Štumpf.
Tři stovky rukou psaných a ilustrovaných deníků, vedených od roku 1951, zmínil Karel Trinkewitz v rozhovoru pro měsíčník Host č. 1/2007.
Čtvrtletníku Přítomnost (zima 2006) poskytl rozhovor na „středoevropské“ téma Jaroslav Rudiš.
Jako „typický příklad výv ojového románu“ definoval prózu Pavla Kolmačky Stopy za obzor (Triáda 2006) Jiří Zizler v Souvislostech č. 4/2006.
Eseje Václava Vokolka Exily a úkryty v české krajině (Garamond 2006) recenzoval ve Welesu č.27–28/2006 Radek Fridrich.
Prózu Terezy Brdečkové Slepé mapy (Odeon 2006) glosoval v Instinktu č. 3/2007 ve své rubrice Husí kůže Roman Lipčík.
Umělohmotný třípokoj Petry Hůlové (Torst 2006) doporučil čtenářkám Xantypy (leden 2007) Vladimír Karfík.
Literární encyklopedie Salonu č. 503 z 25. ledna 2007 obsahuje hesla Davida Jana Žáka (* 17. 2. 1971, Prachatice) a Magdaleny Platzové (* 8. 3. 1972, Praha).
František Knopp
Spojené státy americké
V posledním čísle týdeníku New Yorker najdeme rozsáhlý článek Googleův výstřel na Měsíc od Jeffreyho Toobina. Autor se v něm pokouší ukázat nové možnosti, ale také úskalí projektu Google Book Search, jehož cílem je digitalizace všech knih, které kdy na světě vyšly. To by se mělo podařit zhruba během deseti let, při tempu desítek tisíc knih oskenovaných během jediného týdne. Svět tištěných knih by tedy měl být stejně jednoduše dostupný, jako je tomu u elektronických zdrojů v síti internet. Filosofií Google je „organizace světových informací a jejich univerzální dostupnost“. Marissa Mayerová, která má GBS na starosti, k tomu dodává: „Google se proslavil tím, že umožnil přístup ke všem světovým informacím, když však nabídneme přístup také ke knihám, v nichž jsou informace spolehlivější, dostaneme se kvalitativně mnohem výše. Budeme na dalším stupni potravního řetězce.“ Podle zástupců Google pomůže digitalizace knih nejen jejich uživatelům, ale také nakladatelům. Jejich knihy budou lépe dohledatelné, takže se o nich zákazníci dozvědí. Přesto se počínání Google některým nakladatelům nelíbí a v roce 2005 ho dokonce žalovali – a to kupodivu i ti, s nimiž Google podepsal smlouvu. Proti mysli je jim především zapojení knihoven, které zapůjčují své fondy k naskenování. Některé větší univerzitní knihovny, jako je Harvard, Oxford nebo Stanford, se žaloby zalekly a zapůjčují ke skenování jen knihy, u nichž vypršela autorská práva. Těch je zhruba 20 procent z celkové produkce; kolem deseti procent pak tvoří knihy, které jsou stále dostupné a mohou tak opravdu být součástí reklamní kampaně nakladatelů. Největší procento je však knih, které už dostupné nejsou a vztahují se na ně autorská práva – a právě to je skupina knih, kterou by nakladatelé na síti raději neviděli. Paulu Aikenovi, jednomu z právních zástupců nakladatelů, se navíc nezdá, že propagace prodeje knih je dostatečnou službou, a představoval by si, že Google bude nakladatelům platit autorské poplatky. Situaci přirovnává k filmové adaptaci – ta také zvedne prodej knihy, neznamená to však, že by filmoví producenti neměli platit práva za samotnou předlohu. Dalším argumentem Google je, že umožňuje v knihách vyhledávat, a jde tedy o obdobu knihovního katalogu, což není totéž co zpřístupňování plných textů knih. Ty jsou zveřejněné, pouze pokud na ně nikdo neuplatňuje autorská práva. Další výhodou může být vytvoření překladatelského programu, který otevře uživateli přístup i k cizojazyčným knihám. Na druhé straně hrozí, že Google po procesu, k němuž by mělo dojít v příštím roce, uzavře s nakladateli smlouvu a začne jim platit autorské poplatky. To by mohlo z digitalizace vyšachovat menší hráče, kteří by na placení neměli. Odstranění konkurence je pak podle Tima Wu z Columbia Law School největší hrozbou. Autor svůj článek zakončuje slovy, že Google zpřístupněním nedostupných knih prokáže těmto knihám větší službu než sami nakladatelé. „Je tady skutečná možnost nahnat knihy do digitální arény a musíme to udělat společně,“ řekla Marissa Mayerová minulý měsíc na konferenci v Newyorské veřejné knihovně.
Jiří G. Růžička