České středověké divadlo

Nová kniha teatroložky Jarmily Veltruské, vydaná dvě desítiletí po její velké anglické monografii A Sacred Farce from Medieval Bohemia: Mastičkář (1985), vznikla zajímavým způsobem: je sestavena z českých překladů studií, jimiž autorka promítala jednotlivosti vlastní české dramatické produkci do širších komparativních souvislostí a odhalovala tak českou dramatiku jako integrální součást středověkého přístupu ke zdivadelňování evangelijních dějových momentů, které se staly elementy obřadu nebo naopak rituální prvky rozvíjely směrem ke scénkám blízkým a srozumitelným věřícím.

Badatelka soustřeďuje zvláštní pozornost na rysy, které v dochovaných troskách středověkých dramatických her poukazují k protikladnostem různého druhu, jež se v textu zpravidla objevují v nejužším sousedství.

Jde například o protiklad mezi latinou a ná­rodním jazykem, mezi zpěvem a mluveným slovem, mezi zřetelnými prvky náboženskosti a výraznými, až okázalými elementy přízemní světské vulgarity. Jeden z pólů poukazuje vždy k sakrálnosti, druhý k profánnosti. Mezi oběma těmito póly však není vztah krajního antagonismu, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž komplementarita, která z obojího vytváří jediný celek. Právě tak jsou výrazy „posvátné a světské“, sacrum et profanum, v titulu knihy ve vztahu komplementárnosti, vytvářejí ústrojnou celistvost, která odpovídá středověkému myšlení v oblasti vztahů mezi pozemským a nadzemským.

Na tomto základě se rozvíjí sedm z osmi studií obsažených v knize: Dvojjazyčné velikonoční hry střední Evropy: podvojnost a jednota – Zpěv a mluvené slovo v českém středověkém divadle – Světský život Máří Magdaleny: krása, radost, hřích – Krutost a naděje ve velikonočních hrách ze středověkých Čech – Postava mastičkáře ve středověkém náboženském divadle – Staročeský Mastičkář jako klaun i symbol – O inscenování Mastičkáře. Tato poslední studie je překladem části autorčiny starší mastičkářské monografie. V přítomné knize hraje důležitou úlohu – poukazuje k divadelnímu aspektu české mastičkářské hry, přece jen trochu odlišnému od verbálního, „literárního“ vyjádření zmíněných opozitních, ale přitom doplňujících se dvojic sakrálního i profánního vidění ve slovesné podobě mastičkářské hry i jiných příbuzných textů.

Osmá studie – Dramatické dílo Jana Amose Komenského a jeho místo v tradici školského divadla ve střední Evropě – přesahuje medievalistické vymezení celé knihy a poukazuje k jiné tradici ve vývoji českého divadla střední a mladší doby.

Do dlouhé, téměř dvousetleté historie studia mastičkářské scény a příbuzných projevů vnesla Jarmila Veltruská nový vzruch tím, že osobitě aktualizuje principy strukturalistické teatrologie.

Autor je literární historik.