Colours of Ostrava v zimě? Dobrý nápad. Vždyť třeba i středočeský Sázavafest má své celoroční běhy. Jenže Ostrava nabízí mnohem skromnější možnosti než Praha plná velkých klubů. A tak vybrané prostory byly vedle nízké návštěvnosti největšími dětskými nemocemi prvního ročníku zimních Colours (26. a 27. ledna 2007).
Dům kultury města Ostravy, kde dvoudenní hudební přehlídka proběhla, není těžké popsat. Jde o klasický městský kulturák, jaké se stavěly za minulého režimu. Takže nesmějí chybět sochy budovatelů na průčelí, uvnitř mramorové sloupy a podlahy zabalené do rudých koberců. V přízemí menší divadelní sál jen s prostorem pro sedadla, vedle malé kino a v prvním patře obrovská hala. V té si ostravští středoškoláci odbývají své plesy a jejich rodičům zde každý měsíc koncertuje Janáčkova filharmonie. To jsou prostory, ve kterých se hudební přehlídka poslední lednový víkend zabydlela.
Balkánský dub i kabaret
Kvůli dvouapůlhodinovému zpoždění vlaku jsem se přes Havířov do metropole Moravskoslezského kraje dostal až před devátou večer. To už sice odehrály své koncerty ostravské 4 Dohody a čeští vládci žánru worldmusic Al Yaman, ale dolní sál právě bavili irští The Hogs. Těžko říct, zda hráli vlastní tvorbu, každopádně sedící návštěvníky rozesmáli: hospodská kapela si své publikum vždycky najde. Po skončení jejich upovídaného vystoupení a velebení českého piva se v hlavním sále schylovalo k vrcholu páteční noci. Nástroje si tu zrovna ladili bosenští Dubioza Kolektiv. Enfant terrible loňských letních Colours, kteří dvěma koncerty rozšířili pověst o nespoutaném balkánském dubu protkaném tanečními rytmy, deklamací dvou MCs a jedné vokalistky. Tentokrát přijeli bez DJe, minimalistické elektronické podklady tudíž pouštěli z laptopu. Předvedli se v klasickém rockovém hávu; hlavní energie sálala od elektrické kytary, bicích a perkusí. Set elektrizující od prvního tónu vtáhl do zvukového soustruhu každého. Drum’n’bass odehraný naživo se prolínal s oddechovým reaggae, rockové balady byly rozlámány průpovídkami mužských MCs a všem z vrcholu kralovala černovlasá vokalistka. Tahle bosenská úderka své kořeny a složitou geopolitickou situaci nezapře; spíš z ní vychází a díky tomu má jejich show tak živočišný náboj.
Než se v obrovském sále ztratil poslední tón, o patro níž už svou show rozehrál francouzský kabaret Sergent Pépere. Hudebníci, nebo herci? Muzika, nebo divadlo? Rození komedianti z Paříže, nebo těžkým životem zkoušení francouzští přistěhovalci? Vybrat si mohl každý sám, ale ať už kapela přijela do Ostravy s jakýmkoliv záměrem, bylo jejich vystoupení tím nejsympatičtějším koncertem, který zimní odrůda Colours připravila. Publikum bylo překvapeno, Segent Pépere zase nadšeni.
Nikde nikdo
Zcela opačný náboj si připravili místní Evolution Dejavú. Jelikož se jednalo o poslední páteční koncert, dorazilo minimum lidí. Skupina se tím ovšem nenechala vyvést z konceptu: jejich exotický outfit doplňovaly etnické perkuse, na které dohlížel dýdžej za počítačem. Ne, tady nešlo o další nepůvodní klon Trans-Global Underground – ostravský projekt je svého druhu originál. I Evolution poznamenala taneční hudba, a tak hned od začátku jejich koncertu zněly kulturákem surové rovné beaty, v druhé polovině vystřídané zlámanými rytmy. Didgeridoo a perkuse sice unášely elektronické podklady do pralesů a k šamanům tančícím kolem ohňů, ovšem prim patřil zvukům z počítače a rozdivočelému vokálu zpěváka Davida Žyly. I takhle by mohly vypadat technoparty. Kéž by, sluší se dodat.
Sobota sice skýtala řadu specialit, nicméně všechny provinční. Tedy kromě dechovky Bobana Markoviće a amerického hiphopera Afu-Ry, kterému prý patřil loňský Hip Hop Kemp. Balkánského mistra dechových nástrojů jsem si nechal ujít, bylo třeba prozkoumat Colours Cinema. Vedle invenčních hudebních filmů Block Party a Beastie Boys, 50 kamer a 40 tisíc očí se po oba dny promítal i snímek Let’s Dance. Klasický americký biják o tom, že i ze zloděje může vyrůst baleťák. Proč pořadatelé nezařadili radši maďarský titul Taxidermia, na jehož zvukové stopě se nesmazatelně podepsal génius hudebních koláží Amon Tobin? Těžko říct, v každém případě z kina všichni odcházeli.
Světla na prvním ročníku zimních Colours takříkajíc zhasl americký rapper Afu-Ra. Klasický hip-hop, ruce nahoře, jeden hit, DJ popíjející whisky. Atmosféra koncertu, během něhož černošskému zpěvákovi přihlíželo už jen posledních pár otrlých jedinců, působila vskutku psychedelicky. A v tom byl největší problém festivalu. I když podle ředitelky přehlídky Zlaty Holušové proběhlo vše bezchybně a její kolegové si chválili návštěvnost (v pátek dorazilo prý sedm set lidí, v sobotu o dvě stovky víc), při nejlepší vůli nelze jejich slovům věřit. Prázdné koncerty v hlavním sále mluvily za vše. Ostrava se zabarvila i v lednu. Jen to nikdo neviděl.
Autor studuje žurnalistiku na FSV UK.