Proč se české vysoké školy těší mezi ruskými studenty stále větší oblibě?
V posledních letech roste v zemích bývalého Sovětského svazu počet mladých lidí, kteří se za vysokoškolským studiem vydávají do zahraničí. Pro někoho takové studium představuje šanci k seberealizaci v cizí zemi, někteří rodiče tím zase splácejí daň módě, která tvrdí, že je správné posílat své děti za získáním kvalifikace do ciziny.
Navíc tímto způsobem i chlapci ze zemí, kde dosud mají povinnou vojenskou službu, řeší naléhavou otázku odkladu nástupu na vojnu.
V Rusku byla od roku 2008 zkrácena délka povinné vojenské služby na jeden rok, odklad už ale mohou dostat jen nemocní nebo samoživitelé rodin. Na mnohé Rusy v Česku zapůsobila informace o tom, že si vysocí vojenští hodnostáři přejí, aby byly zrušeny odklady povolávacích rozkazů pro studenty, jako blesk z čistého nebe. Objevily se obavy, že pokud by vojáci svůj názor opravdu prosadili, mohlo by dojít ke krizi celého systému vysokoškolského vzdělání v Rusku. Mezi moskevskými studenty koluje vtip, který o jejich postoji k vojenské službě mnohé vypovídá: „Jsme velká země a máme silnou armádu, které se bojí celý svět. Dokonce i naši studenti!“
Zatím však stále platí, že studium na české vysoké škole poskytuje studentovi legální odklad od vojny po celou dobu studia. Oficiálně sice končí „studentský věk“ ve 26 letech, ale ve skutečnosti lze studovat jakkoli dlouho a to mnoho Rusů považuje za nespornou výhodu.
Ovšem rozhodnutí o volbě studia v zahraničí není jednoduché. Kromě znalosti jazyka cizí země je také třeba nemalých finančních prostředků. A právě z těchto důvodů se pro rusky mluvící studenty stává Česko mimořádně vhodnou destinací. Nacházejí zde optimální spojení ceny a kvality vysokoškolského vzdělání a navíc pro toto rozhodnutí hovoří i vzájemná blízkost českého a ruského jazyka.
Největší výhodou českých státních vysokých škol je možnost zcela bezplatného vysokoškolského vzdělání.
K nejoblíbenějším vzdělávacím institucím mezi rusky mluvícími abiturienty patří Vysoká škola ekonomická, kde studuje podle údajů z roku 2007 na 350 cizinců (celkem má škola 15 000 studentů), a Univerzita Karlova, kde dosáhl počet rusky mluvících studentů za poslední rok dvou tisíc. Podle tiskového mluvčího Univerzity Karlovy Václava Hájka je však většina cizinců hned po prvním semestru vyloučena kvůli problémům s jazykem. Takže skutečné počty cizinců, kteří pokračují ve studiu, jsou mnohem nižší.
Studovat lze samozřejmě i na soukromých obchodních školách. Studium je placené, ale školné je nesrovnatelně nižší než v jiných zemích světa, kolísá mezi 1000 a 1500 dolary za rok. Studenti ze Společenství nezávislých států si nejčastěji vybírají Vysokou hotelovou školu a Univerzitu Komenského. Soukromé vysoké školy nehledí na úroveň znalostí českého jazyka tak přísně a díky tomu na nich studuje větší počet cizinců. Podle názoru Martiny Vošahlíkové, vedoucí oddělení mezinárodních vztahů Univerzity Komenského, se mnozí cizinci hlásí na soukromé vysoké školy, aby se zdokonalili v českém jazyce. Poté přestoupí k bezplatnému studiu na státní ústav, kde jsou na zahraniční studenty kladeny stejné požadavky jako na české.
Jazykovou bariéru často označují za největší problém i sami studenti. Například student 4. ročníku Vysoké školy ekonomické Jevgenij Blagonravov, který přijel studovat do Prahy z Běloruska, tvrdí, že v prvním ročníku měl velké obtíže adaptovat se na cizojazyčné prostředí. Komplikací byly i jiné způsoby výuky, které se zásadně liší od běloruských. S pomocí přátel a spolužáků však počáteční těžkosti překonal a dnes pokračuje na magisterském studiu na fakultě informatiky a statistiky.
Přitom pracuje u jedné z největších českých firem, která se zabývá výrobou informačních systémů pro finanční podniky a dealery takových automobilek, jako jsou BMW, Volkswagen, Nissan či Jaguar. Svůj počáteční jazykový handicap nyní obrátil ve výhodu. „Měli jsme jeden projekt, k němuž psali dokumentaci ruští programátoři. A já pomáhám svým českým kolegům porozumět těmto materiálům,“ pochvaluje si Jevgenij.
Autor je student Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze.
Přeložil Adam Havlín.