Po nemastné-neslané loňské edici středoevropsky pražského elektronického festivalu Sperm měli pořadatelé co napravovat. Všechno se podařilo a třetí ročník (6.–8. 3. 2008) dokonce předčil i adorovaný první díl z roku 2006. Díky Jasonu Forrestovi.
Po loňském vzoru se i letos Sperm rozprostřel do více dnů. Letos si pro zahřívací kola vybral Mekku designu, La Fabriku v Holešovicích. Více než koncerty zde zaujaly workshopy a přednášky publicistů Aleše Stuchlého a Pavla Klusáka. Dík patří především Stuchlému za jeho atraktivní vhled do infantilní problematiky 8-bitové scény a nalákání na hlavní večer.
Ten už tradičně proběhl v prostoru Abaton, který si rozporcovaly jednotlivé styly. První patro Show patřilo hlavním tahounům, malý prostor Cinema kooperaci zvuku a videa, přízemí Blip opanovali příznivci zvuků videoher a cihlové sklepení se proměnilo v breakcorovou hladomornu Wasted, kde mělo stylově dojít k nejtěžšímu mučení.
Get the fuck off, Forrest je tu!
Festivalu Sperm patří v Česku dost výsadní postavení. Současnou elektronickou hudbu sem sice různí promotéři vozí i v průběhu sezony, ale v takto koncentrované formě se na jednom místě sejde jen jednou za rok. Po loňsku, kdy se festival i pod taktovkou velkých jmen (Daedelus nebo Clark) zakoktal v experimentu, zvolili letos pořadatelé o něco přímější cestu. A udělali dobře. Některé hlasy je sice kritizovaly za zjednodušení, ale když se hudba vnímá komplexně a z několika směrů, což se v Abatonu podařilo, není hanění na místě.
Například maďarská čtveřice Pándi – Keszei – Hálmos – Prell Quartet byla ale krokem vedle. Předvedla neutuchající a anarchistický lomoz činelů, který prořezával mozek. Nebylo se čeho zachytit, ansámbl jen improvizoval bez jakéhokoliv možného východiska. Na Blipu mezitím své banjo rozehrál Bud Melvin. 8-bit se dočkal už mnoha hybridů, ale stavět na jeho platformě americké středozápadní country zavání nadbytečností.
Pocit zázemí vzbudila až sklepní scéna. Nemělo cenu odcházet, to zásadní se dělo v samých základech Abatonu. Krátce před jedenáctou se ke slovu dostal otec celé scény Wasted – Jason Forrest alias DJ Donna Summer – a ze svého laptopu zahájil nejbrutálnější set v historii celého Spermu (spolu se Society Suckers, viz dále). Gró vystoupení tvořily skladby z jeho happy hardcorové desky Panther Tracks. Svou atraktivitu si hříšník Forrest udržoval tím, že v nezřízených skladbách, kdy se BPM (počet úderů za minutu) stabilně drželo čísla 300 (rozuměj: vydrží jen nejsilnější jedinci), zpíval a povzbuzoval dav přes mikrofon. Velkou roli hraje i to, že pracuje s notoricky známými motivy raveové dekády. A tak i když beaty padají všude kolem jako střepy po dopadu tříštivé pumy a jediná možnost je nechat se jimi rozsekat a blaženě se přitom usmívat, situaci ulehčí ženský vokál nebo dřevní zvuky elektrických kláves. Na věc se jde přímo, neschovává se za efekty. Když je třeba, vygraduje Forrest atmosféru jednoduchým rytmem. Tím sice trochu poklesne „umělecká“ hodnota jeho skladeb – ale je koneckonců performer, který potřebuje zájem publika. A jak jinak ho vzbudit než zrychlenými údery srdce?
Během setu se stihl poklonit Prodigy (Outta Space), nintendovou melodií v několika minutách shodit celou scénu Blip a především přímočarými skladbami Get The Fuck Off a rozlučkovou Party People udělat ze svého vystoupení vrchol celého festivalu. Díky jemu a podobným se znovu vkrádá myšlenka: nejsou přehnané experimenty v dnešním zrychleném světě přece jen zbytečné? Jak Forrest dokázal, síla hudby je ještě pořád v její surovosti a stručnosti.
Lebka na koštěti
Po Forrestovi už vše znělo polovičatě. Modeselektor působili jako jistota, avšak bez výraznějšího útoku na mozkové buňky. Potlesk si zaslouží za přídavek, kdy jim pořadatelé už zakázali hrát, a tak aspoň vytáhli z laptopu kabely a vytvářeli rytmus boucháním konektorů o tvář. 8-bitový Nullsleep v několika krocích předvedl, jak z běžně dostupné herní konzole vytvořit zdroj techhousové party. Society Suckers na Wasted se s publikem nemazlili. Prskající, a přesto taneční změť beatů, ruchů, smyčců, kterou okořenili tu Vivaldim, tu The Doors nebo výkřiky z Pulp Fiction, navázala na génia Forresta. V neprostupné džungli řezavých zvuků a výkřiků tu na cestu svítila jen lebka posazená na násadu koštěte.
Proti letošnímu Spermu se nesluší říct ani jedno slovo. Pořadatelé dokázali poskytnout návštěvníkovi všechen komfort – tedy zážitky, kterých se nám jinde nedostává, a pocit, že aktuální hudba se zas na pár hodin zastavila i v Česku. Slovy Jasona Forresta: Sperm rock, rock, rock!
Autor studuje sociologii na FSV UK.